Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Bohuslav Brouk: Ustrnutí času

Ustrnutí času
(Londýn, 1958–?)

Jak vejce vejci den podobá se dnu
v Londýně, který není Bábelem lásky, snů.
Zde není žádných vzruchů, život je víc než klidný
zde pohovořit můžeš však nikdy nebuď sdílný.

Zde dosud věří v boha, jenž státním podnikem
zde také jíst je možno, leč nikdy s požitkem
zde nejsou velká vedra, ba ani tuhé mrazy
zde místo po putykách si v autech lámou vazy.

Zde nemyjí se v bidetech, v té hříšné nádobě
zde ženské mají vnady jen k šatu ozdobě
zde pivo pijí teplé a ještě bez pěny
zde mužští obejdou se i v lásce bez ženy.

Zde dobročinné baby se baví cizí bídou
zde občas na zpěvohru si král s královnou vyjdou
zde lidství promarňují v dětinsky prostých hrách
zde trapno existovat jak ve dne, tak i v tmách.

Zde složíš svoje kosti a nehrozíš se toho.
Co ztratit je tu možno? Nic anebo ne mnoho.
Zde nemáš žádných přátel, leč ani nepřítele.
Jsi doma nebo v práci a je ti nevesele.

Báseň je součástí sbírky Dvacet let svobody: 1945–1965 ([Londýn: vl. nákl., prosinec 1964]), vydané jako PF k roku 1965 a přetištěné v Broukově souboru exilových textů Zde trapno existovat (ed. Viktor A. Debnár. Brno: Host, 2008, s. 139).

Bohuslav Brouk: Dvacet let svobody (1964, PF k roku 1965), obálka

Jan Švankmajer o Bohuslavu Broukovi

Světoznámý filmový režisér a výtvarník Jan Švankmajer uvedl v anketě, věnované Broukovu dílu, mimo jiné následující odpověď: “Z Broukových textů se mi jako první dostala do ruky kniha Autosexualismus a psycherotismus, její otevřenost a provokativnost mne mocně zasáhla, možná že to byla právě tato kniha (mimo jiné impulzy a osobní obsese), která stála u zrodu mé studie Budoucnost patří ipsačním strojům. Od té doby jsem přečetl snad vše, co zatím od B. Brouka vyšlo, aniž bych nebyl vzrušen.”

Níže přetiskujeme úvod ze zmiňované Švankmajerovy studie Budoucnost patří ipsačním strojům. Text, napsaný již počátkem sedmdesátých let, byl v revui Analogon (1991, r. III, č. 4, s. 74–76) uveřejněn pouze ve fragmentární podobě, kompletní verze na své vydání stále čeká. Téma Jan Švankmajer dále rozvíjí ve svém filmu Spiklenci slasti (1996), v němž uvádí Bohuslava Brouka mezi hlavními inspirátory.

Pokud se týká sociální kritiky ipsace, je tento druh ukájení rovněž spíše výhodný pro společnost než bezvýznamný. Zvláště dnes ipsace může být hodnocena jako preventivní opatření proti přílišnému rozmnožování lidstva a obecně, provždy lze ji nad přikládat blahodárný význam proto, že zabraňuje ranému těhotenství, které podle názorů[1] lékařů přivádí prý na svět méněcenné potomstvo. Vidíme tedy, že ipsace je lidstvu prospěšná a upírati jí to mohou jen morální zaslepenci. (Bohuslav Brouk: Autosexualismus a psycherotismus. Ed. surrealismu, Praha 1935, svazek I. Autosexualismus, str. 173.)

Kniha Bohuslava Brouka Autosexualismus a psycherotismus je zaměřena především na vyvracení zastaralých a škodlivých tissotovských názorů na automaci a ipsaci… I když v závěru knihy poukazuje na blahodárné účinky ipsace pro společnost, podcenil, nebo spíše nedocenil, možnosti techniky pro rozvoj masové, společensky užitečné ipsace, oproti osamělé cestě ipsanta devatenáctého a začátku dvacátého století. […]

 

Poznámka autora webu

[1]Podle Broukova originálu náhledů.

 

Švankmajer Jan (1938), nedatováno

Jan Švankmajer (1934), nedatováno

Surrealisté & Agitprop

Revue Analogon pořádá večer Surrealisté & Agitprop (1934-2014), který se uskuteční ve čtvrtek 10. dubna 2014 od 18 hod. v salonku Café Montmartre, Řetězová 7, Praha 1; téma uvede redaktor Bruno Solařík, od roku 1997 člen Surrealistické skupiny; hovořit se bude i o Bohuslavu Broukovi.

Surrealisté a Agitprop

Surrealisté & Agitprop (leták k večeru 10. dubna 2014)

 

Večer k 80 letům vzniku Skupiny surrealistů v ČSR (1934-2014)

Revue Analogon si připomíná osmdesát let od založení Skupiny surrealistů v ČSR. Večer se koná ve čtvrtek 27. března 2014 od 18 hod. v salonku Café Montmartre, Řetězová 7, Praha 1; okolnosti vzniku skupiny uvede redaktor Bruno Solařík, od roku 1997 člen Surrealistické skupiny.

Hovořit se rovněž bude o zakládajícím členovi skupiny Bohuslavu Broukovi, který mimo jiné vlastním nákladem vydal leták informující o jejím ustavení (21. března 1934), viz fotografie níže. Členy skupiny byli: Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl, Bohuslav Brouk, Imre Forbath (vl. jm. Emerich Fuchs), Jindřich Honzl, Jaroslav Ježek, Katy King (vl. jm. Libuše Jíchová), Josef Kunstadt, Vincenc Makovský, Jindřich Štyrský a Toyen (vl. jm. Marie Čermínová).

80 let Skupiny surrealistů v ČSR

80 let Skupiny surrealistů v ČSR (plakát k večeru 27. března 2014)

Leták Surrealismus v ČSR (1934) - podpisy

Podpisy na čtvrté, závěrečné straně letáku Surrealismus v ČSR (21. března 1934)

 

Anketa

Vážení přátelé,

obracím se na Vás jako na čtenáře Broukových textů s prosbou o zodpovězení dvou níže uvedených anketních otázek. Výsledky ankety budou následně publikovány na těchto webových stránkách. Příspěvky můžete zasílat do pátku 4. dubna t. r. na e-mailovou adresu victor(zavináč)sendme.cz.

1. Jaké Broukovo dílo Vás nejvíce zaujalo a proč?

2. V čem spatřujete Broukův největší přínos – dobový i současný?

Děkuji velice za Vaši spolupráci.

Srdečně,

Viktor A. Debnár
autor webu

 

Anketa

Emil Filla a výstava “Poesie 1932″

[…] Filla podporoval organizátory výstavy Poesie 1932, na níž byl také významně zastoupený, a hájil jejich názory na schůzích proti jinak orientovaným členům [Spolku výtvarných umělců Mánes – pozn. autora webu]. Na základě výstavy Poesie 1932 byli 22. 12. 1932 do Mánesa přijati Toyen a Jindřich Štyrský, který od roku 1933 na Fillův návrh pracoval v redakční radě Volných směrů. Dne 10. července 1933 poslali Fillovi pohlednici z Monte Carla Toyen, Bohuslav Brouk a Štyrský.1 Bohuslav Brouk poslal Fillovi pozdrav z Itálie v roce 1936.2 […]3

Úryvek z publikace Vojtěcha Lahody Emil Filla (Praha: Academia, 2007, s. 336).

Poznámky


1 PEF. [Pozůstalost Emila Filly – pozn. autora webu]

2 Pohled s italskou známkou a nečitelným razítkem, datum 17. 4. 1936. PEF.

Poznámky (autora webu)


3 Bohuslav Brouk na téma výstavy publikoval článek „Poesie 1932“ a choromyslnost (Volné směry, 1933–[19]34, r. XXX, č. 2, s. 71–72).

Vojtěch Lahoda - Emil Filla (Academia, 2007)

Vojtěch Lahoda: Emil Filla (2007, obálka)

Emil Filla (1882-1953)

Emil Filla (1882-1953), nedatováno

Vojtěch Lahoda (1955; Edinburk, duben 2009)

Vojtěch Lahoda (1955), Edinburk, duben 2009

Pavel Řezníček, Karel Šebek a Bohuslav Brouk

[…] Myslím, že v doslovu [ke knize Karla Šebka Dívej se do tmy, je tak barevná: Texty z let 1965–1994 – pozn. autora webu] nebylo třeba zdůrazňovat Šebkovu návaznost na Skupinu 42, protože vazba na každodenní svět je českému poválečnému surrealismu, který se vzdal utopie, vlastní jako ryba v zobáku říčního orla. Šebek je důvěrně obeznámen s ulicemi měst, ve kterých klopýtá se svými taškami nabitými stovkami listů svých básní a léků, časopisů na koláže a vyklepaných cigaret; zná dobře haly vlakových a autobusových nádraží i ledové haly léčeben i zakouřené haly bufetů a lokálů. V podivných sklech jeho podivných brýlí se mu realita hal i měst přetváří v nadrealitu. Může si tu ověřit svoji zkušenost z lysergovky, že „úzkost je rozkoš“. Z těch ulic i hal léčeben a nádraží pramení jeho černý a bílý humor, jazyková komika, o které kdysi psychoanalytik Brouk napsal, že „vyvěrá z lidských běd a strastí“1. […]

Úryvek z textu Pavla Řezníčka Prsty panenky přejeté nočním vlakem (Nové knihy, 1996, č. 26, s. 3), přetištěno v autorově publikaci Vrstva chleba, vrstva vápna, královna (Praha: Aula a KANT, 2013, s. 383).

[…] Šebek si našel mne, nikoliv já jeho, jak by se slušelo. Začátkem šedesátých let ve vrchlabské kotelně opisoval a opisoval. Podle svého tvrzení opsal zde na stroji dvě stě surrealistických knih. Budeme-li střízlivější, bylo jich řekněme padesát… Předválečná vydání Bretona, Eluarda, surrealistického Nezvala, Bohuslava Brouka a fascikly poesie Zbyňka Havlíčka, Vratislava Effenbergera, Petra Krále, Stanislava Dvorského atd. atd. […]

Úryvek z textu Pavla Řezníčka Parašutista poesie (Obrácená strana Měsíce, 2006, č. 4, s. 10), přetištěno v autorově publikaci Vrstva chleba, vrstva vápna, královna (Praha: Aula a KANT, 2013, s. 385).

Poznámky (autora webu)


1 Pavel Řezníček má na mysli Broukovu lingvistickou publikaci Jazyková komika: Estetická studie (Praha: Václav Petr, 1941), která byla obhájena jako disertační práce na Filosofické fakultě UK v Praze v roce 1946.

Řezníček Pavel - Vrstva chleba, vrstva vápna, královna (2013)

Pavel Řezníček: Vrstva chleba, vrstva vápna, královna (2013, obálka)

Pavel Řezníček (1942)

Pavel Řezníček (1942), nedatováno

Karel Šebek (1941-1995)

Karel Šebek (1941-od r. 1995 nezvěstný), nedatováno

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.