Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Bohuslav Brouk: Kdo mnoho nemyslí…

Kdo mnoho nemyslí má mnohá potěšení
nad bláhovost většího statku není
– leč já jsem neznaboh

Omnia mea mecum porto
a čistým lihem ředím porto
– toť samoty mé řeč

Líbat se není podle mého gusta
bych jed’ a pil mám svoje ústa
– a abych kouřit moh’

Když spojují se konce zažívacích trubic
dvojice pijavic ať z paláců neb z ulic
– chtíč ve mně nehárá

Pro samou lásku plod se z lůna valí
by lásku změnil v to čím plenky pomazaly
– děti jež nechci mít

Dí bible otce cti jakož i matku svoji
ženské já ctím však proč být pod obojí
– morálko neřestná!

Vlast národ pojmy jsou jež těžko mohu chápat
choditi s koulí na noze je sotva vtipný nápad
– kde stojím tam má vlast

Svobodu rovnost zábavu chce lůza
z kultury lidu jde však na mne hrůza
– a ven nejdu na krok

V temnotách dneška nehnu ani brvou
bych k štěstí příští lůzy přispěl mrvou
– a světlé jméno zanechal

Báseň Brouk napsal jako PF k roku 1971, otištěna byla v Broukově souboru exilových textů Zde trapno existovat (ed. Viktor A. Debnár. Brno: Host, 2008, s. 146-147).

B. Brouk: Zde trapno existovat (2008, obálka s použitím fotografie Miloše Klemsy Dora Freiburgová)

Bohuslav Brouk: Zde trapno existovat (2008), obálka

Bohuslav Brouk v Průvodci protektorátní Prahou

Jiří Padevět zmiňuje Bohuslava Brouka ve svém Průvodci protektorátní Prahou (Praha: Academia, 2013, s. 174), a to v souvislosti s Broukovým působením v obchodním domě Bílá labuť. Brouk působil v tomto rodinném podniku firmy Brouk a Babka jako estetický poradce.

Publikace byla v r. 2014 oceněna Magnesií Literou v kategorii Literatura faktu a současně se stala i knihou roku 2013.

Padevět - Průvodce protektorátní Prahou (Academia, 2013, obálka)

Jiří Padevět: Průvodce protektorátní Prahou (2013), obálka

Brouk a Bílá labuť (Padevět - Průvodce protektorátní Prahou)

Bohuslav Brouk a Bílá labuť (J. Padevět: Průvodce protektorátní Prahou. Praha: Academia, 2013, s. 174)

Pastel ze sbírky Bohuslava Brouka

Pastel malíře Jana Preislera (1872–1918) Tři jezdci, který byl kdysi součástí sbírky Bohuslava Brouka, je součástí právě zahájené výstavy Nečekané dědictví: Šíma, Štyrský, Toyen, Zrzavý… (Národní galerie, Palác Kinských, Staroměstské nám. 12, Praha 1, 30. 5.–24. 8. 2014).

Výstava představuje unikátní soubor uměleckých děl, který odkázala Národní galerii v Praze MUDr. Alena Žižková Lind. Kolekce obrazů a prací na papíře odkrývá sběratelčinu zálibu v autorech s vazbami na Francii, mezi nimiž byli surrealisté Toyen a Jindřich Štyrský, Josef Šíma, Jan Matulka, Jan Zrzavý, Rudolf Kremlička, František Tichý, František Muzika nebo Španěl Honorio García Condoy.

“Velkorysé gesto ženy, jež měla v oblibě umělce s vazbami na Francii, odhalili pracovníci Národní galerie až po její smrti díky pozůstalosti, v níž svou sbírku instituci odkazuje. “Stalo se tak před čtyřmi lety, paní Žižková­ Lind ji dokonce původně chtěla odkázat anonymně,” říká kurátorka výstavy Zuzana Novotná o souboru více než dvacítky děl. “Na radu přátel se ale v poslední vůli k vlastnictví přece jen přihlásila. A protože takový čin není v českých kruzích častý, rozhodli jsme se kolekci ukázat i veřejnosti.” V komorních prostorách Konírny tak můžeme až do konce srpna vidět vedle sebe například Bramborové divadlo a Na zámku La Coste či ilustraci k 3. zpěvu Máchova Máje surrealistů Toyen a Jindřicha Štyrského, pařížské motivy Josefa Šímy, Zátiší s dýmkou a sklenicí Emila Filly, Preislerovy Tři jezdce, Bretaň Jana Zrzavého, Ženy nad hroby Františka Muziky, Tichého Pana Hydea či New York Jana Matulky. Dvěma díly je zastoupen i Španěl Honorio García Condoy. U některých děl byla k dispozici i poznámka o zajímavé provenienci nebo jejich vystavení. To se týká například Preislerovy kresby, jež pocházela ze sbírky psychoanalytika a surrealisty Bohuslava Brouka, či Kremličkovy kresby pocházející z majetku bratra Václava Špály Rudolfa.” (Toyen, Šíma, Zrzavý… dědictví u Kinských. Pražský deník, 31. 5. 2014)

Jan Preisler - Tři jezdci (1912-1913)

Jan Preisler: Tři jezdci (1912-1913, pastel na papíře, 26 x 32 cm)

Podělte se o historické fotografie obch. domu Brouk a Babka v Ostravě

K pětadvacátému výročí sametové revoluce 17. listopadu 1989 bude Moravskoslezský Deník vydávat symbolických pětadvacet týdnů seriál o Ostravě před revolucí a dnes. Pokud máte doma historické fotografie obchodního domu Brouk a Babka z jakékoliv doby před revolucí a byli byste ochotni se o ně podělit, zašlete je redaktorovi Jakubovi Malchárkovi na e­-mailovou adresu jakub.malcharek@denik.cz. Pokud vlastníte “klasické” fotografie, ne snímky v elektronické podobě, můžete je přinést do redakce v Mlýnské ulici 10 v centru města. Fotografie budou naskenovány a neporušené vráceny.

Obchodní dům Brouk a Babka byl postaven v roce 1928 za pouhých pět měsíců podle návrhu architekta Karla Kotase na Smetanově náměstí. Stavbu navrhl pro společnost Brouk a Babka a měla se stát jejím prvním skutečně moderním obchodním domem v Československu. Během jednoho náletu spojeneckých bombardérů koncem léta roku 1944 byl Brouk a Babka zasažen a rozhodujícím způsobem poničen. Opravy se dům dočkal dva roky po válce, kdy bylo zbouráno páté patro a vrchol schodišťové věže. Firma už ale byla znárodněna a její obchodní dům se přejmenoval na Ostravanku. Historie Ostravanky sahá až do roku 2001, kdy ji zrekonstruovala firma Librex prodávající knihy. Firma budovu ale před zhruba půlrokem prodala tuzemskému distributorovi knih – společnosti Pemic Books, která v bývalém Brouku a Babkovi zřídila prodejnu Knihcentrum.cz. Více zde.

OD Brouk a Babka (Moravská Ostrava, 30. léta)

OD Brouk a Babka (Moravská Ostrava, 30. léta)

Kamil Lhoták – Jan Hertl: Psychoanalysa a její použití v české poesii

Předkládá se tu studie mladého badatele o tom, kterak lze prakticky použít u příležitosti osmdesátin příborského rodáka Sigmunda Freuda výsledků psychoanalysy v české literatuře na základě dialektického sjednocení protikladů surrealismu, aby tento a) epatoval konvenčního měšťáka i levého tupohlavce (nejmeno­vaného), b) udržoval katolického šíbala při dobré náladě, c) vytrhl tajné žahadlo Strašidla, jež vítězný proletariát srazí k zemi.

Čtenáři! Soudruzi z ústředního agitpropu a ženoddělu KSČ (Komunistické strany Československa), upozorňujeme vás, že tu lecčemus nebudete rozumět a nad lecčíms se budete v revolučním studu rdět barvou tmavší, než jaká jest revolučnímu proletariátu předepsána, ale nic naplat! Sigmund Freud začal! „Nechápete? Nebyl jste dobře zasvěcen? Chcete za každou cenu vysvětlivky pod čarou, blázinec pro rozum?“(1) Vezměte erogenní činnost oblasti anální, Oidipův komplex, sýr, Libido, infantilní lásku(2), přidejte Malého Nerona, fetišismus, třídní boj v prostorném atelieru a dostanete český surrealismus.

Ostatní čtenáři se pak laskavě nepohoršujte! Vědecká práce jest objektivní. Co budete dále číst, vše je pravdivé – nic není zamlčeno, vše je na svém místě. Ostatně použitá literatura je citována. Čtěte a dejte číst dál! Hlavně pak těm z vašeho okolí, kdož v psychoanalyse a v jejím dialektickém splynutí s marxismem nalezli své zalíbení nebo smysl života. Ať je jim nadsmyslno lehké!

Vzd. [Vzdoroslavíček = Jan Hertl]

[…]

Použitá literatura

Brouk: Psychoanalysa.

Brouk: Autosexualismus a psycherotismus, I. díl.

Manifest surrealismu.

Brouk: O lásce, smrti a žárlivosti.

Babka: Libido a třídní boj.

Rukopis lask. zapůjčil autor, jenž dosud nenašel nakladatele. Spolek nemajetných leč pokrokových studentů se na dílko za účelem vydání upozorňuje.

Koláže Jindřicha Štyrského.

Všechny romány Vítězslava Nezvala.

A pochopitelně spisy Sigmunda Freuda.

 

Text malíře Kamila Lhotáka, podepsaný pseudonymem Psych. (analysae) Cand. (idatus) VŠEZVĚD VŠUDYBUD, s úvodem historika Jana Hertla, pod zkratkou Vzd. neboli Vzdoroslavíček, byl publikován v rámci rubriky Listy z Československa v katolické „revui pro kulturu a život“ Řád, MCMXXXVI [1936], r. třetí, s. 199–204; celý text si můžete přečíst zde.

 

Poznámky

1 Bližší v Manifestu surrealismu.

2 Tyto a další termíny blíže podány u S. Freuda a jeho českého žáka Brouka.

 

Kamil Lhoták (1912-1990), foto Jaroslav Brabec, 1978

Kamil Lhoták (1912-1990), 1978; foto Jaroslav Brabec

Klára Šmejkalová: Šílenství nad skeptickou střízlivostí

Nejnovější číslo internetového kulturního měsíčníku Půlnoční expres (MMXIV, r. II, č. V) je věnováno erotice a umění za první republiky. Součástí čísla je rovněž článek Kláry Šmejkalové Šílenství nad skeptickou střízlivostí, reflektující osobnost Bohuslava Brouka a některých jeho děl.

Celé číslo je k dispozici ke stažení zde.

Půlnoční expres (5-2014, obálka)

Kulturní měsíčník Půlnoční expres (V/MMXIV, obálka)

Josef Janda: Podivné redakční způsoby časopisu Roentgen

Bylo již z mnohých stran poukazováno na to, že články v Roentgenu(1), psané lékaři, jsou podepisovány krycími českými jmény, anebo zkratkami. Nedalo by se nic namítati proti tomu, kdyby tyto zkratky nebyly voleny právě tak, že může vzniknouti dojem, jako by článek byl napsán některým ze známých stavovských pracovníků z kruhů lékařských. Podobné praktiky jsou jistě věcí vkusu redakce a bylo by možno přejíti je mlčením. Není to však jediný nepěkný zjev, který lze znamenati od té doby, co na úkor mediků převládá v redakčním kruhu Roentgenu mínění určité skupiny lékařů.

Dovídáme se, že redakce má ještě jiné „způsoby“, které nesnesou opravdu kritiky. RNC. B. Brouk, autor několika publikací o psychoanalyse, dal redaktoru jmenovaného časopisu MUDr. Arnoštu Ungárovi k disposici svůj článek o současném stavu psychoanalysy. Dr. Ungár článek neotiskl, ale použil jej zčásti v doslovném znění v článku podepsaném MUDr. Novým (?). Autora necitoval a ačkoliv se později k svému nedovolenému činu doznal, odmítl dáti autoru jakoukoli satisfakci a uveřejniti své doznání v časopise, jehož je odpovědným redaktorem. Autor je nucen domáhati se svého práva cestou soudní. K dovršení všeho odmítá redakce dokonce vrátiti rukopis. Domníváme se, že k výše pověděnému není třeba žádných dalších komentářů.

Příspěvek MUDr. Josefa Jandy (1898-1960) byl otištěn ve Věstníku československých lékařů mezi léty 1935–1937.

Poznámky (autora webu)

(1) Roentgen: Časopis mediků a lékařů vycházel v Praze od září 1935 do listopadu 1938; jeho vydavatelem byl Bedřich Švestka (1912–1990), od ledna 1937 Pavel Prokop.

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.