[...] Teige vtiskl svoji představu o způsobu osvobozování světa a těla například i do textu Nejmenší byt, který řešil urbanistický problém stavbou kolektivních domů, v nichž by byly veškeré povinnosti spojené s domácností či manželstvím buď přeneseny, nebo zrušeny. Teigeho vize respektovala požadavek demokratizace společnosti, v níž jsou popřeny rozdíly mezi vrstvami, ale i národy a pohlavími. Za jednu z hlavních překážek vzniku rovného prostředí označoval právě svázanou sexualitu. Tento pohled získal v českém prostředí vědeckou základnu v díle Bohuslava Brouka, konkrétně v jeho eseji O funkcích práce a osobitosti (1938), kde obhajoval volnou sexualitu jako jedinou možnou cestu pro dosažení společenské svobody: „Monogamie, nevyhnutelný požadavek dnešní společnosti, je z hlediska sexuologického a psychologického jednou z největších útrap, jíž jen málokterý člověk uniká (…) Nestálost v lásce (…) není jevem sociálně-ekonomicky zaviněným, nýbrž jevem podmíněným lidskou přirozeností (…) Proto, má-li nová, spravedlivě uspořádaná společnost umožnit lidem eroticky co nejdokonalejší sexuální život (…) bylo by záhodno, aby umožnila naprosto volnou, svobodnou lásku, tj., aby nezatěžovala sexuální styk žádnými závazky.“* Ze sexuální nestálosti se tak do jisté míry stává i nová antropologická konstanta avantgardy. [...]
Úryvek ze studie Libuše Heczkové a Alžběty Plívové Tělo, tělesnost, antropologické konstanty (in VOJVODÍK, Josef – WIENDL, Jan /eds./. Heslář české avantgardy: Estetické koncepty a proměny uměleckých postupů v letech 1908–1958. Praha: Filozofická fakulta UK a Togga, 2011, s. 373–374).
* BROUK, Bohuslav: O funkcích práce a osobitosti. Volvox Globator, Praha 2009, s. 61.
Heslář české avantgardy: Estetické koncepty a proměny uměleckých postupů v letech 1908-1958 (2011, obálka)
