Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Lidská duše a sex k poslechu

V rámci youtubeového kanálu Rozhlasové hry a četba je k dispozici audio nahrávka publikace Lidská duše a sex (ed. Jan Šulc. Praha: Odeon, 1992) obsahující Psychoanalytickou sexuologii a Doslov k próze Jindřicha Štyrského Emilie přichází ke mně ve snu. Délka 7:05:57.

B. Brouk: Lidská duše a sex (1992), obálka

Reklamy

Josef Pechar a Petr Urlich o Broukovi

[…] Programovou aktivitu tehdejší doby dokládá také obsah Architektury ČSR, jejíž první číslo vyšlo v září 1945 a mezi jejímiž přispěvateli se setkáváme s hlavními představiteli meziválečné generace. Vydání druhého čísla uvedla výzva k plánování, která připomněla myšlenku Le Corbusiera Le plan est le générateur a zdůraznila potřebu plánování jako východiska k veškerému architektonickému a urbanistickému navrhování. Také otázky bydlení byly stále důsledněji chápány nikoli jen jako problém úzce odborný.

Tehdejší programové snahy významně vyhranila teorie architektury. Byly to zejména teoretické práce vydávané v letech 1945 až 1947 v knihovně časopisu Architektura ČSR, z nichž mnohé však byly napsány v letech okupace a po válce jen myšlenkově dozrály. Svědčily o hlubším pochopení společenské determinace architektury. Do této skupiny náleží Honzíkův Necessismus, čili myšlenka rozumné spotřeby,1 s cílem dosáhnout více volného času pro všechny lidi. Podobně v této době zkoumal a propagoval nutnost zjednodušení životních potřeb přírodovědec a filozof Bohuslav Brouk.2 […]

Úryvek z publikace Josefa Pechara a Petra Urlicha Programy české architektury (Praha: Odeon, 1981, s. 82).

 

Poznámky (autora webu)

1 HONZÍK, Karel. Necessismus: Myšlenka rozumné spotřeby. Praha: Klub pro studium spotřeby, 1946.

2 Na konceptu životního slohu pracoval Brouk se svými přáteli architekty Karlem Honzíkem a Ladislavem Žákem již během druhé světové války – po válce uvažovali o vydávání časopisu, který by se věnoval aktuálním otázkám životního slohu, a založili Klub pro studium spotřeby. Brouk se tématu věnoval v některých svých článcích (např. O nový životní styl: Výzkum a tvorba lidového životního slohu. Dnešek, 15. srpna 1946, r. I, č. 21, s. 329–332) a především v publikacích Závažnost obecného vzdělání (Praha: Václav Petr, 1946), Racionalisace spotřeby: Základní problémy projektování (Praha: Architektura ČSR, 1946) a Lidé a věci (Praha: Václav Petr, 1947); publikování knih Životní sloh (ed. Viktor A. Debnár. Brno: Barrister & Principal, 2010), jejíž vydání bylo plánováno v nakl. Orbis, a Dnes a zítra (nakl. Aventinum) nebyla nakonec realizována; K. Honzík se dále zmiňuje o existenci Broukovy knihy O kráse přírody a smutcích neděle, která měla být vydána v blíže neurčeném nakladatelství (HONZÍK, Karel. Tvorba životního slohu: Stati o architektuře a užitkové tvorbě vůbec. Praha: Václav Petr, 1946, s. 62).

Josef Pechar – Petr Urlich: Programy české architektury (1981), obálka

 

Architektura /ČSR/ 1939-1961

 

Magdalena Hladíková: Jak obývat krajinu

[…] Kniha [Obytná krajina – pozn. autora webu] vznikala od konce 30. let z podnětu Karla Teigeho, který k ní rovněž napsal předmluvu. Žák se přátelil s Karlem Honzíkem a Bohuslavem Broukem, a tak se jejich teoretické myšlenky publikované v přibližně stejné době vzájemně ovlivňovaly. S Broukovou kritikou zbytečného hromadění věcí a „haraburdí“, rozvedenou v knize Lidé a věci, koresponduje Žákova snaha o celkové omezení stavění. S Honzíkovou Tvorbou životního slohu pak snaha o vytvoření míst, která co nejširšímu množství lidí poskytnou kvalitní prostředí s vysokou obytnou hodnotou. […]

Úryvek z článku Magdaleny Hledíkové Jak obývat krajinu (EkoList, 2007, č. 6).

Zdeněk Kirschner a Bohuslav Brouk

[…] Že bude jeho profesní život spjat s literaturou, na tom měl velkou zásluhu Bohuslav Brouk ze známé firmy Brouk a Babka. Když byl Zdeněk Kirschner v posledním ročníku gymnázia, jeho otec, který pracoval pro velkou pojišťovnu a znal mnoho významných podnikatelů, navštívil pana Brouka, aby se s ním poradil, který z oborů Filozofické fakulty by mohl být pro syna nejvhodnější. A pan Brouk doporučil srovnávací dějiny literatur, zejména přednášky profesora Václava Černého. K tomuto oboru si Zdeněk Kirschner přibral anglistiku a o jeho budoucím směřování bylo rozhodnuto. […]

Seriál Osudy Zdeňka Kirschnera (1928), historika a teoretika literatury a fotografie, publicisty a překladatele z angličtiny, si můžete poslechnout zde (připravila Marina Feltlová, Český rozhlas 3-Vltava, 12. března 2018).

Související příspěvek o Z. K. najdete zde.

Zdeněk Kirschner (1928), nedatováno, foto Tomáš Kirschner

Jiří Vaněk: Způsoby estetického prožívání

[…] Móda byla dlouho vnímána jako krátkodechý a povrchní společenský jev, který byl především předmětem kritiky. Podobně jako Loos se kriticky k módě vyjadřoval rovněž český teoretik životního slohu Bohuslav Brouk v knize Lidé a věci* (1947) jako k neracionální zátěži výroby i spotřeby. […]**

Úryvek z publikace Jiřího Vaňka Způsoby estetického prožívání (Praha: Galerie Zdeněk Sklenář, 2009, s. 240).

Poznámky (autora webu)

* V originále chybně uvedeno Věci a lidé.

** Brouk se tématu módy věnuje ve své práci Životní sloh (Brno: Barrister & Principal, 2010).

 

Jiří Vaněk: Způsoby estetického prožívání (2009)

 

Lidé a věci (1947), obálka Václav Bláha

Bohuslav Brouk: Lidé a věci (1947), obálka Václav Bláha

Ze vzpomínek architekta Otakara Nového

[…] Mimo to se v bytě architekta Ivana Nedomy v Pařížské ulici začaly pořádat pravidelné diskusní schůzky s účastí manželů Štursových, Karla Janů, Otakara Nového, Jiřího Voženílka, Karla Honzíka, Ladislava Žáka, profesora Františka Kovárny a Bohuslava Brouka. Občas byli též přítomni Oldřich Stefan a architekt Karel Hannauer. O víkendech pokračovaly schůzky v Dobřichovicích u Honzíka v užší sestavě.[1] Tady se už jasně prolínalo úsilí o vědecké metody v architektuře s úsilím o její vedoucí uměleckou úlohu v oblasti výtvarných umění. Žádné staré sektářství, ale naopak přátelský dialog někdejších velkých odpůrců charakterizoval tyto horečné válečné diskuse! […]

Úryvek z knihy architekta Otakara Nového (1918–1999) Česká architektonická avantgarda (Praha: Prostor, 2015, s. 563).

Poznámky autora webu

[1] Brouk se tématu životního slohu věnoval v řadě svých publikací (např. Závažnost obecného vzdělání, 1946; Lidé a věci, 1947 či nevydaných Dnes a zítra a O kráse přírody a smutcích neděle) a článků (např. O nový životní styl, Dnešek, 1946). První část studie Životní sloh, napsané pravděpodobně v letech 1945–1946, vyšla v roce 2010 (Brno: Barrister & Principal), druhá část (Výzkum a tvorba lidového životního slohu) je k dispozici ke stažení zde. Broukovy přátelé, architekti Karel Honzík a Ladislav Žák, jsou rovněž autory celé řady stěžejních publikací z oblasti architektury, urbanismu a životního slohu (Tvorba životního slohu, 1946; Obytná krajina, 1947). Žák, Brouk a Honzík spolu s Vladimírem Machoninem měli také plán na založení Klubu pro studium spotřeby „Necessismus“ (1946) a neúspěšně usilovali o vznik měsíčníku Sloh života (1947).

Otakar Nový: Česká architektonická avantgarda (2015), obálka

Otakar Nový (1918-1999), 1988

Bez respektu. Podnikatel poničil funkcionalistickou památku

Z jedné z ikon funkcionalismu – libereckého obchodního domu Brouk a Babka – zmizelo památkově chráněné neonové logo. Bez povolení jej sundal podnikatel, který se v přízemí budovy chystá otevřít obchod.

Nechtěli jsme čekat a bylo by to moc komplikované. Nějak takhle se zástupci obchodní sítě Snowbitch snaží vysvětlit svůj necitlivý zásah do historické a chráněné stavby v Liberci.

Aniž by se poradili s památkáři a úřady, natož počkali na jejich svolení, odstranili nápis Brouk a Babka a místo něj našroubovali na vstupní fasádu logo Snowbitch. Národní památkový ústav proto kvůli protiprávnímu jednání podal návrh na správní řízení a žádá co nejrychlejší vrácení původního nápisu.

Velkou neznámou ale je, v jakém stavu nyní jednotlivé neonové znaky z Brouk a Babka jsou a jestli nedošlo k jejich poškození. „Písmena jsme neviděli a neznáme jejich stav po demontáži. Jedná se o součást nemovité kulturní památky, a tudíž nakládání s nimi podléhá památkovému zákonu,“ upřesňuje Miloš Krčmář, šéf libereckých památkářů.

Za kontroverzní akcí stojí plzeňský podnikatel Lukáš Puchta. Ten vlastní firmu Destiny Distribution, která provozuje síť obchodů Snowbitch. A jeden z nich právě v blízké době otevře v přízemí obchodního domu Brouk a Babka.

Týdeník Euro se jej od pátku (15. 12. 2017 – pozn. autora webu) snaží zastihnout, na emaily ani telefony neodpovídá. „Jediný, kdo se k tomu může vyjádřit, jen pan majitel Puchta,“ sdělila pouze jedna ze zaměstnankyň Destiny Distribution do telefonu.

Nicméně vzhledem k tomu, jak se Puchta od minulého týdne vyjadřuje na sociálních sítích, je zřejmé, že celý humbuk bere především jako dobrou reklamu pro svůj nový liberecký obchod.

„Zachovaná stylistika původního nápisu včetně zachování původních technologií není zprznění! Snowbitch je síť obchodů, stejně jako byl Brouk a Babka,“ argumentuje Puchta v jedné z několika facebookových diskuzí.

Obchodní dům Brouk a Babka

Libereckou pobočku obchodní sítě navrhl architekt Jan Gillar, na Pražské ulici se otevřela v roce 1936, na seznam kulturních památek se dostala o 22 let později. Po náročné rekonstrukci se dům znovuotevřel v roce 2005. Značka Brouk a Babka vznikla v roce 1908, během první republiky do Československa přinesla západoevropský standard v nakupování. Kromě kvalitních služeb a výrobků dbala i na svou prezentaci, proto patří její pobočky k vrcholným skvostům dobové architektury.

Článek Ondřeje Stratilíka byl publikován na serveru Euro.cz 18. 12. 2017.

Více se o liberecké stavbě dozvíte zde.

Obchodní dům Brouk a Babka (Liberec, po r. 2005)