Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Vladimír Borecký: Skeptický ctitel svobody

Svým přezíravým vztahem k náboženství a kritickým vztahem k demokratickým autoritám první republiky se Bohuslav Brouk odlišuje od ostatních protagonistů1 tohoto sborníku. Broukovo myšlení bylo odkojeno pozitivní vědou a v osvícenském duchu odmítalo jakoukoliv indoktrinaci, klerikální i politickou. Přitahoval ho socialismus, zabýval se problematikou sociální otázky, ale totalitní řešení, ať již bolševické nebo nacistické, zásadně odmítal. Nikdy se nevzdával své individuální svobody, své originality a svého svérázu nebo, jak sám říkal, osobitosti. […]

Úvodní slovo z příspěvku Vladimíra Boreckého (1941-2009) Skeptický ctitel svobody in DRÁPALA, Milan (ed.). Na ztracené vartě Západu: Antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945–1948. Praha: Prostor, 2000, s. 545–557.

Poznámka pod čarou (autora webu)

1 Jedná se o Pavla Tigrida, Helenu Koželuhovou, Jana Kolára, Luďka Formana, Bohdana Chudobu, Ladislava Jehličku a Miloslava Skácela.

Vladimír Borecký (1941-2009), nedatováno, zdroj: http://www.czechlit.cz

 

Na ztracené vartě Západu (Prostor, 2000), obálka

Reklamy

Lidská duše a sex k poslechu

V rámci youtubeového kanálu Rozhlasové hry a četba je k dispozici audio nahrávka publikace Lidská duše a sex (ed. Jan Šulc. Praha: Odeon, 1992) obsahující Psychoanalytickou sexuologii a Doslov k próze Jindřicha Štyrského Emilie přichází ke mně ve snu. Délka 7:05:57.

B. Brouk: Lidská duše a sex (1992), obálka

Josef Pechar a Petr Urlich o Broukovi

[…] Programovou aktivitu tehdejší doby dokládá také obsah Architektury ČSR, jejíž první číslo vyšlo v září 1945 a mezi jejímiž přispěvateli se setkáváme s hlavními představiteli meziválečné generace. Vydání druhého čísla uvedla výzva k plánování, která připomněla myšlenku Le Corbusiera Le plan est le générateur a zdůraznila potřebu plánování jako východiska k veškerému architektonickému a urbanistickému navrhování. Také otázky bydlení byly stále důsledněji chápány nikoli jen jako problém úzce odborný.

Tehdejší programové snahy významně vyhranila teorie architektury. Byly to zejména teoretické práce vydávané v letech 1945 až 1947 v knihovně časopisu Architektura ČSR, z nichž mnohé však byly napsány v letech okupace a po válce jen myšlenkově dozrály. Svědčily o hlubším pochopení společenské determinace architektury. Do této skupiny náleží Honzíkův Necessismus, čili myšlenka rozumné spotřeby,1 s cílem dosáhnout více volného času pro všechny lidi. Podobně v této době zkoumal a propagoval nutnost zjednodušení životních potřeb přírodovědec a filozof Bohuslav Brouk.2 […]

Úryvek z publikace Josefa Pechara a Petra Urlicha Programy české architektury (Praha: Odeon, 1981, s. 82).

 

Poznámky (autora webu)

1 HONZÍK, Karel. Necessismus: Myšlenka rozumné spotřeby. Praha: Klub pro studium spotřeby, 1946.

2 Na konceptu životního slohu pracoval Brouk se svými přáteli architekty Karlem Honzíkem a Ladislavem Žákem již během druhé světové války – po válce uvažovali o vydávání časopisu, který by se věnoval aktuálním otázkám životního slohu, a založili Klub pro studium spotřeby. Brouk se tématu věnoval v některých svých článcích (např. O nový životní styl: Výzkum a tvorba lidového životního slohu. Dnešek, 15. srpna 1946, r. I, č. 21, s. 329–332) a především v publikacích Závažnost obecného vzdělání (Praha: Václav Petr, 1946), Racionalisace spotřeby: Základní problémy projektování (Praha: Architektura ČSR, 1946) a Lidé a věci (Praha: Václav Petr, 1947); publikování knih Životní sloh (ed. Viktor A. Debnár. Brno: Barrister & Principal, 2010), jejíž vydání bylo plánováno v nakl. Orbis, a Dnes a zítra (nakl. Aventinum) nebyla nakonec realizována; K. Honzík se dále zmiňuje o existenci Broukovy knihy O kráse přírody a smutcích neděle, která měla být vydána v blíže neurčeném nakladatelství (HONZÍK, Karel. Tvorba životního slohu: Stati o architektuře a užitkové tvorbě vůbec. Praha: Václav Petr, 1946, s. 62).

Josef Pechar – Petr Urlich: Programy české architektury (1981), obálka

 

Architektura /ČSR/ 1939-1961

 

Magdalena Hledíková: Jak obývat krajinu

[…] Kniha [Obytná krajina – pozn. autora webu] vznikala od konce 30. let z podnětu Karla Teigeho, který k ní rovněž napsal předmluvu. Žák se přátelil s Karlem Honzíkem a Bohuslavem Broukem, a tak se jejich teoretické myšlenky publikované v přibližně stejné době vzájemně ovlivňovaly. S Broukovou kritikou zbytečného hromadění věcí a „haraburdí“, rozvedenou v knize Lidé a věci, koresponduje Žákova snaha o celkové omezení stavění. S Honzíkovou Tvorbou životního slohu pak snaha o vytvoření míst, která co nejširšímu množství lidí poskytnou kvalitní prostředí s vysokou obytnou hodnotou. […]

Úryvek z článku Magdaleny Hledíkové Jak obývat krajinu (EkoList, 2007, č. 6).

Zdeněk Kirschner a Bohuslav Brouk

[…] Že bude jeho profesní život spjat s literaturou, na tom měl velkou zásluhu Bohuslav Brouk ze známé firmy Brouk a Babka. Když byl Zdeněk Kirschner v posledním ročníku gymnázia, jeho otec, který pracoval pro velkou pojišťovnu a znal mnoho významných podnikatelů, navštívil pana Brouka, aby se s ním poradil, který z oborů Filozofické fakulty by mohl být pro syna nejvhodnější. A pan Brouk doporučil srovnávací dějiny literatur, zejména přednášky profesora Václava Černého. K tomuto oboru si Zdeněk Kirschner přibral anglistiku a o jeho budoucím směřování bylo rozhodnuto. […]

Seriál Osudy Zdeňka Kirschnera (1928), historika a teoretika literatury a fotografie, publicisty a překladatele z angličtiny, si můžete poslechnout zde (připravila Marina Feltlová, Český rozhlas 3-Vltava, 12. března 2018).

Související příspěvek o Z. K. najdete zde.

Zdeněk Kirschner (1928), nedatováno, foto Tomáš Kirschner

Jiří Vaněk: Způsoby estetického prožívání

[…] Móda byla dlouho vnímána jako krátkodechý a povrchní společenský jev, který byl především předmětem kritiky. Podobně jako Loos se kriticky k módě vyjadřoval rovněž český teoretik životního slohu Bohuslav Brouk v knize Lidé a věci* (1947) jako k neracionální zátěži výroby i spotřeby. […]**

Úryvek z publikace Jiřího Vaňka Způsoby estetického prožívání (Praha: Galerie Zdeněk Sklenář, 2009, s. 240).

Poznámky (autora webu)

* V originále chybně uvedeno Věci a lidé.

** Brouk se tématu módy věnuje ve své práci Životní sloh (Brno: Barrister & Principal, 2010).

 

Jiří Vaněk: Způsoby estetického prožívání (2009)

 

Lidé a věci (1947), obálka Václav Bláha

Bohuslav Brouk: Lidé a věci (1947), obálka Václav Bláha

Ze vzpomínek architekta Otakara Nového

[…] Mimo to se v bytě architekta Ivana Nedomy v Pařížské ulici začaly pořádat pravidelné diskusní schůzky s účastí manželů Štursových, Karla Janů, Otakara Nového, Jiřího Voženílka, Karla Honzíka, Ladislava Žáka, profesora Františka Kovárny a Bohuslava Brouka. Občas byli též přítomni Oldřich Stefan a architekt Karel Hannauer. O víkendech pokračovaly schůzky v Dobřichovicích u Honzíka v užší sestavě.[1] Tady se už jasně prolínalo úsilí o vědecké metody v architektuře s úsilím o její vedoucí uměleckou úlohu v oblasti výtvarných umění. Žádné staré sektářství, ale naopak přátelský dialog někdejších velkých odpůrců charakterizoval tyto horečné válečné diskuse! […]

Úryvek z knihy architekta Otakara Nového (1918–1999) Česká architektonická avantgarda (Praha: Prostor, 2015, s. 563).

Poznámky autora webu

[1] Brouk se tématu životního slohu věnoval v řadě svých publikací (např. Závažnost obecného vzdělání, 1946; Lidé a věci, 1947 či nevydaných Dnes a zítra a O kráse přírody a smutcích neděle) a článků (např. O nový životní styl, Dnešek, 1946). První část studie Životní sloh, napsané pravděpodobně v letech 1945–1946, vyšla v roce 2010 (Brno: Barrister & Principal), druhá část (Výzkum a tvorba lidového životního slohu) je k dispozici ke stažení zde. Broukovy přátelé, architekti Karel Honzík a Ladislav Žák, jsou rovněž autory celé řady stěžejních publikací z oblasti architektury, urbanismu a životního slohu (Tvorba životního slohu, 1946; Obytná krajina, 1947). Žák, Brouk a Honzík spolu s Vladimírem Machoninem měli také plán na založení Klubu pro studium spotřeby „Necessismus“ (1946) a neúspěšně usilovali o vznik měsíčníku Sloh života (1947).

Otakar Nový: Česká architektonická avantgarda (2015), obálka

Otakar Nový (1918-1999), 1988