Bohuslav Brouk
Zde trapno existovatMóric Mittelmann-Dedinský o Broukovi
[…] chcem povedať pár slov o Broukovi. Poznal som ho dosť zblízka a v duchu som tlieskal F. X. Šaldovi, keď do svojho Zápisníka raz bol napísal glosu, v ktorej vyslovil počudovanie nad tým, že osobnosti ako Teige a Nezval sa spolčujú s „takovým Broukem“.[1] Naozaj, ten Brouk nenapísal doslova ani vetu, ktorá by mala význam a váhu.[2] Zmätene interpretoval Freuda a Einingera [sic!],[3] plietol si ich, vulgarizoval, nikdy nepochopil. Jeho hlavná činnosť spočívala v míňaní peňazí (bol spoluvlastníkom obchodného domu Brouk a Babka, ktorý mal filiálku aj v Bratislave)[4] v baroch Starého Mesta, pričom – ako som sa neskoršie dozvedel – neprispel, hoci mohol, ani na vydávanie surrealistických publikácií,[5] hoci sa tak kriklavo hlasno k surrealistom hlásil. Napokon vlastným nákladom vydal knihu Manželství — sanatorium pro méněcenné, v ktorej naozaj tými najprimitívnejšími argumentmi „odbavoval“ manželstvo ako číro „meštiacku inštitúciu“. Ked’ sa potom, asi pol roka po vydaní knihy, bohato oženil,[6] poslali mu Nezval, Teige, Štyrský, Toyen i Kosťa Biebl rekomandovane domov jeho knihu, ktorú im dedikoval. Bez jediného sprievodného slova, len ako doporučený list. Urobil som tak potom na návod Teigeho i ja, lebo aj mne ju venoval s velkohubým venovaním.
Úryvek z knihy Mórice Mittelmanna-Dedinského (1914–1989) Na chrbte tigra: Spomienky a úvahy (Bratislava: Albert Marenčin – Vydavateľstvo PT, 2001, s. 160).
[1] Jednalo se o Šaldovu reakci na Broukův příspěvek ve sborníků Ani labuť ani Lůna (1936).
[2] Význam Broukova díla nechť posoudí čtenáři například zde.
[3] Autor úryvku má na mysli rakouského filozofa Ottu Weiningera (1880–1903).
[4] Vlastníkem společnosti provozující síť obchodních domů Brouk a Babka byl Jaroslav Brouk st. (1884–1953), později se na chodu podílel Broukův bratr Jaroslav Brouk ml. (1910–1989).
[5] Brouk například financoval vydání letáku Surrealismus v ČSR (21. 3. 1934), kterým se ustavila Skupina surrealistů v ČSR.
[6] Úvahu vydal Brouk jako soukromý tisk k Novému roku 1938, s Miroslavou „Áťou“ Bulovovou (1917–1994), sestrou manželky Konstantina Biebla, se oženil až v roce 1940; nutno podotknout, že Brouk v tomto ohledu osvědčil svůj čestný charakter, neboť, jak sám píše, jeho manželka byla „židovskou míšenkou“.
Zlatá labuť v Bílé labuti
Zlatá labuť je výpravný televizní dobový seriál, který je inspirován obchodním domem Bílá labuť, v němž se také odehrává. Premiéra prvního dílu se uskutečnila 2. února 2023 na Voyo, režie Braňo Holiček a Biser A. Arichtev. Jednotlivé díly a další materiál je k dispozici ke zhlédnutí na webu TV Nova.
Pandánem k hranému seriálu je sedmidílná dokumentární série Zlatá labuť: Jak to bylo doopravdy (režie Jana Počtová).
Michal Rozhoň, fenomén smrti a Bohuslav Brouk
Ve své dizertační práci zkoumá Michal Rozhoň otázky fenoménu smrti. Reflexi Broukových myšlenek se věnuje průběžně v celém díle, zejména však v kapitolách Marnost života a smrti – Bohuslav Brouk (s. 49–56) a Nihilismus a marnost (s. 57).
Dizertační práce Fenomén smrti vznikla v roce 2017 na pražské Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.
Jaroslav Honza (Dubnický) se zmiňuje o Broukovi
[…] Do Metra nechodím, lebo mám málo peňazí. Neviem teda nič nového o plánoch pražskej skupiny. Brouk mi hovoril, že vydal zase nejakú novú knihu.[1] Ani som sa ho nepýtal, ako sa to menuje. Teige teraz chce vydať dve zbierky Heislerove.[2] Je to mladý človek a myslím, že ešte dosiaľ ani nedebutoval. To je všetko, čo viem o pražskej skupine. […]
[1] B. Brouk vydal na začiatku r. 1939 knihu Stoupa života.
[2] Český básnik J. Heisler vydal r. 1939 dve básnické zbierky: Přízraky pouště a Jen poštolky chčí klidně na desatero. Obe knihy vyšli aj s ilustráciami českej surrealistickej výtvarníčky Toyen.
Úryvek z dopisu historika Jaroslava Honzy (Dubnického) literárnímu teoretikovi Mikulášovi Bakošovi (Praha, 30. ledna 1939), otištěného v: KAMENČÍK, Marián – TEPLAN, Dušan. Slovenský nadrealizmus v korešpondencii (1935–1948). Fintice: FACE – Fórum alternatívnej kultúry a vzdelávania, 2022, str. 196.
Poslechněte si Broukovy Francouzské plakáty (Český rozhlas, 12. 11. 2022)
Český rozhlas Vltava uvede v sobotu 12. listopadu 2022 od 8.05 reprízu úvahy Francouzské plakáty, napsané na začátku padesátých let během Broukova exilu ve Francii. Pořad, premiérovaný o 100. výročím Broukova narození 19. listopadu 2012, připravil redaktor Jiří Vondráček, účinkuje herec Igor Bareš, režie Vlado Rusko. Text si také můžete přečíst v Broukově knize Zde trapno existovat (ed. Viktor A. Debnár. Brno: Host, 2008, s. 72–76).
K poslechu na https://www.mujrozhlas.cz/esej.
Bohuslav Brouk píše Vítězslavu Nezvalovi
B. Brouk, Praha VII. V zátiší 8.
Milý Nezvale,
24. t. m. přijeli Š. a T. do Prahy. O příjezdu dostal telegram Teige a Brumlík[1]. Náhodou jsem potkal Teigeho a tak jsem byl též na nádraží. T & Š přijeli lůžkovým vozem a příplatu na něj frs 800,- si vypůjčila T. na konsulátu. Štyrský mohl docela dobře jíti, bez opory, a dobře již také mluví, ovšem s určitou námahou. Nejvíce starostí mu stále dělá Sfinx. Brumlík, když jej viděl, jak jde sám z vozu, velmi se podivil a je přesvědčen, že vše se za čas upraví. V pondělí Brumlík Š. prohlédne, a proto ti dopis napíši až příští týden. Do té doby doufám, že též něco vytáhnu z Toyen, která doposud toho moc neřekla. Štyrský nyní leží doma a chodím jej navštěvovat. T. na domluvu, proč Ti nepsala, říká, že není spisovatelem. Weiner Tvůj článek přeložil. Honzl je stále ještě v Řeži. Zdraví Tě Tvůj Brouk. Vyřiď, prosím Tě, všem doma pozdravení a díky za pohostinství za mé návštěvy v Brně.
Korespondenční lístek Bohuslava Brouka Vítězslavu Nezvalovi do Brna, 26. července 1935, Praha.
[1] Josef Brumlík (1897 Rokycany – 1989 New York), kardiolog mezinárodního významu, přítel mnoha umělců. V r. 1939 odešel do exilu (Francie, Mexiko, USA), po válce se na krátko vrátil do ČSR, z níž odešel v r. 1948 do New Yorku, kde působil jako lékař a vysokoškolský profesor. Více zde.
Bohuslav Brouk 