Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Ondřej Neff: Muž s budoucností

Přítel K. ke mně lne od mládí a jsem jeho, jak se říkalo, intimus. Setkali jsme se v týdnu po Prague Pride v atmosféře debat s akcí spojených a nebyla tedy náhoda, že jsme zavedli řeč na sexuální otázky. On žije osaměle a pokud jde o sex, spoléhá se, abych tak řekl, na vlastní zdroje. V tommě napadlo slovo sexuální menšina a nápad odpálil ohňostroj sub-nápadů.

„Jdi do toho! Můžeš vykonat pro lidstvo něco velkého,“ naléhal jsem na něho. „Vyjdi z osamění a užasneš, kolik budeš mít následovníků! Můžeš se opřít o teoretické základy. Obstarej si knihu Bohuslava Brouka Autosexualismus a psycherotismus. Oporu máš i v klasických textech. V knize Genesis čteme o Ónanovi, který vypouštěl sémě na zem a Hospodin ho za to usmrtil.“ „Onanie…“ přerušil můj výklad. „To je skoro nadávka. Ano, je to úplná nadávka! O něčem marném a únavném a hloupém se říká, že je to onanie.“

„Vidíš? Patříš k menšině pronásledované už v biblických dobách. Přitom ipsace je důstojný a zcela legitimní styl sexuálního života. Netolerantní společnost ale zahání autoerotiky do kouta. Slovo samohana je vypáleno na čelo autoerotikovo jako cejch. Ty patříš k diskriminované menšině. Máš příležitost zvednout hlavu, zvolat „honím si ho“ a čelit s hlavou hrdě vztyčenou zabedněnému davu. Ty jsi, milý K., naprosto jednoznačně sexuální menšina a máš příležitost svým coming outem přervat okovy. Příští Prague Pride se neobejde bez tebe a k logu LGBT přibude jedno písmeno. Příště to bude pochod LGBTM, leseb, gayů, bisexuálů, transsexuálů a masturbantů.“ Pozorně mě poslouchal a zvolna růžověl. Pak se zasmušil.

„Ne. Nebude LGBTM. Oni mě… oni nás nevezmou mezi sebe. Nejsme přece menšina. Vždyť to…“ plaše sklopil oči, „on to někdy dělal každý a každá. Nebo přinejmenším skoro každý a každá. Je nás víc než jich dohromady.“

„Že nevezmou? To by byl vrchol vrcholů! Diskriminovaná menšina by diskriminovala větší menšinu, která je na okraji společnosti, ocejchovaná urážlivým označením samohana! Odvaž se. Jdi proti proudu – a staneš v panteonu velkých vedle Nelsona Mandely, dalajlámy a Su Ti!“

Odešel domů ke své ipsaci. Nevím, jak to dopadne. Možná se odváží a zvedne prapor autosexualismu, překoná překážky, zlomí nevraživost LGBT a připojí M k jejich logu a uvidíme ho na příštím Prague Pride s knihou od Bohuslava Brouka pod paží. Možná, že dokonce pojede na alegorickém voze. Pojede tam sám, anebo už získá apoštoly? Jakpak asi bude ten vůz vypadat a čím bude autoerotismus symbolizovat? Pro začátek by mohl pomoci otevřený poklopec. Což by jistě narazilo na odpor zastánců genderové rovnosti.

Všechno je možné ve světě, kde se velkým politickým problémem stala otázka, na jaký záchod má odevzdat svoji moč muž, který se cítí býti ženou.

Článek prozaika a publicisty Ondřeje Neffa byl publikován v rámci rubriky Poslední slovo v deníku Lidové noviny, 22. 8. 2016, č. 196, s. 20.

Ondřej Neff (foto Jan Rasch)

Ondřej Neff (1945), foto Jan Rasch, nedatováno

Výstava Prostory touhy a Brouk

Výstava v pražské Galerii Jaroslava Fragnera se pokusí představit a interpretovat vztahy sexuality, konstrukce sexuální a genderové identity, architektonického prostoru a architektonické tvorby na modernistickém a současném materiálu. Bude zkoumat, jakým způsobem se materializují genderové role a sexuální vztahy a stereotypy v architektuře.

Výstava ukáže na příběhu architektury 20. století, jak různé sexuality a genderové role utvářely architekturu, prostor a proces architektonické tvorby a jak naopak architektura a urbanismus ovlivňují genderové stereotypy v naší společnosti.

Jako příklady poslouží domy od Adolfa Loose, jehož architekturou se Praha může pyšnit, stavby a názory předního modernisty Le Corbusiera, kritické texty F. X. Šaldy, Bohuslava Brouka, Bohumila Markalouse nebo profeministické příručky Bruno Tauta.

Kurátoři se na pestrých příkladech historické i současné architektury pokusí ukázat, jak se utvářely, otiskovaly a zpřítomňovaly v konkrétním prostoru stereotypy, projektované do role mužů a žen, lidí heterosexuálních i neheterosexuálních a jak architekti počítali s viditelností lidské tělesnosti.

Panel „Možnost střídání partnerů“: sexualita v architektonické teorii a kritice

Přestože spolutvůrci programů architektonických avantgard prosazovali emancipaci žen, šlo stále o více či méně poučené muže. Výraznými postavami v tomto směru byli především Bohumil Markalous (vlastním jménem Jaromír John, 1882—1952), Karel Teige (1900—1951) a Bohuslav Brouk (1912—1978). Markalous ve svém systému architektonické estetiky udržoval představu nedotknutelného mužského génia, avšak píše, že z „dionýských, erotických (…) opojení nevyrostla ještě žádná architektura.“ V časopise Bytová kultura, který vedl, přetiskoval Loosovy články a propagoval jeho vidění světa. Ačkoli Markalous v Loosově duchu ve dvacátých latách odsoudil národní dekorativismus prosazovaný Uměleckoprůmyslovou školou, přiznal ornamantu funkci politického symbolu, který představoval vztah nadvlády a podřízení. Karel Teige stejně jako Markalous útočil na ornament: „janákovsko-kyselovské interiéry (v národním stylu) musí nutně znervózňovati a zneklidňovati moderního člověka a je těžko myslitelno, že takovýto příbytek by mohl být opravdu útulný a intimní“.

Oproti loosovské tradici však Karel Teige při formování levicového názoru pro soudobou architekturu odmítal patriarchální představu ženy jako udržovatelky domácnosti. Podmínkou pro něj byla společenská změna, která měla nastat převzetím vlády proletariátem. Teige jako levicový liberál odmítal koncept individualistické rodiny a prosazoval, stejně jako řada dalších avantgardistů, volnou lásku. Sexualitu jako klíčový aspekt lidského života a také bydlení velmi otevřeně vyzdvihoval Bohuslav Brouk poučený nejsoučasnější psychoanalýzou. K ženské emancipaci například psal: „Žena musí být od mužů jedinců zcela neodvislá. Proto nestačí jí vlastní budoár, musí mít vlastní byt. Jedině možnost střídání partnerů dovolí jí dokonalý eroticko-sexuální život.“ Liberální přístup k sexu samozřejmě podle Brouka vylučoval „ubohý a mrzácký“ institut monogamního manželství: „Všechny velkolepé vymoženosti kultivovaného milostného života nejsou nám mnoho platné, jestliže lidé povětšině omezují svůj pohlavní život na směšně krátké chvíle, za nichž se spíše tělesně i duševně jen unavují a deptají, místo aby se rozradostňovali a osvěžovali.“ Rozkoš, zábava a smyslnost byly Broukovými imperativy volné lásky a tomu mělo odpovídat nejen uspořádání společnosti, ale také estetika bydlení.

Vernisáž se koná 4. srpna 2016 od 19 hod. v Galerii Jaroslava Fragnera, Betlémské náměstí 5a, Praha 1 (následuje koncert: Vagyny dy Praga a kníže pornofolku Záviš); výstava bude otevřena do 29. září 2016. Více na stránkách GJF.

Kurátorský tým: Ladislav Zikmund Lender, Dan Merta, Filip Šenk. Architektonické řešení: Bronislav Stratil.

Prostory touhy (výstava, 2016)

Prostory touhy (pozvánka)

 

Prostory touhy - panel Brouk 02

Panel „Možnosti střídání partnerů“ (výstava Prostory touhy, GJF)

Prostory touhy - panel Brouk 01

Panel se zmínkou o Bohuslavu Broukovi (výstava Prostory touhy, GJF)

Publikace Krása bude křečovitá

Kniha Krása bude křečovitá: Surrealismus v Československu 1933–1939 přináší nové zpracování vývoje československého surrealismu v jeho formativním období. Na více než šesti stech fotografiích postihuje surrealismus jako komplexní umělecký fenomén, jenž zasáhl nejen do výtvarného umění, ale i do fotografie, literatury, filmu a scénografie. Koncepce knihy sleduje osudy Skupiny surrealistů v ČSR, tvorbu a názorový vývoj jejích členů, iniciátora vzniku skupiny Vítězslava Nezvala, Jindřicha Štyrského, Toyen, Karla Teiga, Bohuslava Brouka a dalších. Poprvé se komplexně zabývá i autory, jako byli František Hudeček, František Gross, Ladislav Zívr, Miroslav Hák, Bohdan Lacina, Václav Zykmund, František Janoušek, Jiří Kolář, Alois Wachsman, jejichž práce surrealismus ovlivnil, avšak nestali se členy skupiny. Nepomíjí ani slovenské nadrealisty, básníka Rudolfa Fabryho či malíře Imro Weinera-Kráľe a Františka Malého. Kniha se tak stává základním pramenem pro porozumění surrealismu jako zásadnímu uměleckému směru, a to nejen v českém, ale i mezinárodním kontextu.

Autory publikace, která vychází jako doprovodný počin ke stejnojmenné výstavě v Hluboké na Vltavou (15. 5. až 2. 10. 2016), jsou Lenka Bydžovská, Antonín Dufek a Karel Srp. Vydaly Alšova jihočeská galerie a nakladatelství Arbor vitae, rozsah 600 str.

Krása bude křečovitá (2016), obálka

Krása bude křečovitá (2016), obálka

Kopáč, Král a Brouk

[…] Petr Král pěstuje silně individualistický, konfrontační typ kritiky, potažmo esejistiky. Podobně jako ve třicátých letech třeba Bohuslav Brouk, který svou kariéru zahájil příznačně — polemikou. Ačkoli Král Brouka „nemusí“, mají společné i jádro pudla: maximální nárok na autorskou svobodu, nezadatelné právo na vyjadřování po svém a k čemukoli. To se v Králově případě projevuje jak obdivuhodným žánrovým rozptylem (kdy vedle sebe v knize stojí osobní dopis, čtyřřádková glosa, anketní odpovědi i otázky anebo rozhovory, včetně jednoho, kde je Král sám sobě tazatelem i zpovídaným — a na druhé straně rozsáhlé monografické studie analytického rázu), tak tematickou těkavostí (od filmu a divadla přes literaturu, zejména poezii, po výtvarné umění a hudbu). Král by však jistě slyšel radši o jiných příbuznostech než s Broukem — třeba s Karlem Teigem nebo Vratislavem Effenbergerem. Oba ho provázejí od šedesátých let po současnost jako svého druhu maják, ten druhý mu byl navíc mentorem, tím, kdo mu otevřel cesty k nejrůznějším surrealistickým kontinentům. […]

Z recenze Královy knihy Vlastizrady (Praha: Torst, 2015) Radima Kopáče Hájemství přísnosti (Host, 19. 4. 2016, r. XXXII, č. 4, s. 82 a 83).

Petr Král - Vlastizrady (2015)

Petr Král: Vlastizrady (2015), obálka

Ve sladké tísni klína

V nakladatelství Paseka vyšla koncem dubna publikace Radima Kopáče, Josefa Schwarze a Jakuba Šofara Ve sladké tísni klína s podtitulem Erotika v české literatuře od počátků po dnešek.

Kniha je věnována „Bohuslavu Broukovi, tomu, co nemá pohlaví zarostlé mechem“.

Výprava za tématem erotiky napříč staletími – od počátků po rok 1989. Pouť začíná v polovině 14. století dramatickým Mastičkářem a končí texty, které vznikly těsně před „listopadovým uragánem“. Povaha sebraného materiálu je různá, jako se různily doby, kdy jednotlivé příspěvky vznikaly. Čtenář objeví jak velké postavy dějin české literární erotiky (Jeník z Bratřic, K. H. Mácha, K. J. Obrátil), tak desítky autorů anonymních, zapomenutých nebo dosud neobjevených. Autorem osvětové předmluvy je esejista Jan Nejedlý. Kniha pojatá zábavným, nenuceným způsobem poslouží dobře k čtení, listování i snění v každém věku.

Ukázku najdete zde.

Ve sladké tísni klína (2016, obálka)

Ve sladké tísni klína (2016, obálka)

Pavel Šafr: Brouk v hlavě

Koncem minulého roku (tj. v roce 1992 – pozn. autora webu) vydalo nakladatelství Odeon svéráznou příručku pro mladé novo­manžele – LIDSKÁ DUŠE A SEX. Napsal ji čes­ký psychoanalytik, biolog, surrealista a kritik společnosti 30. let Bohuslav Brouk. Není to kni­ha z rodu sexuálních kuchařek či manuálů, nýbrž osobitý názor překladatele a pokračovatele myš­lenek S. Freuda a C. G. Junga. V podání problé­mu sestupuje Brouk až k samotnému jádru, aby svým drsným výkladem otvíral čtenáři, zahlcenému červenoknižním bonbó­nem, slepené oči.

Šokuje výkladem, ale vliv Freuda čiší z nejedné syrové myšlenky. V jakémsi rozmnožovacím úvodu promlouvá autor ústy biologa, osvětluje mechanismus a význam pohlavního pudu. Nejzávažnějšími problémy se ovšem zabývají kapi­toly o vývoji a smyslu lidské sexuality, jejím vli­vu na vznik společnosti a kultury: „Kultura a civilizace mohly vzniknout jenom na podkladě strachu před sexuálním životem.“ Kritizují monogamní způsob života (původně ekonomickou nutnost) a popírají funkci manželství: „Člověk, který pojal za manželku ženu, je nutně za kratší, nebo delší dobu sexuálního styku deziluzován a touží po novém ideálu.“ V neposlední řadě Brouk osvětlí čtenáři samotnou podstatu ženy: Její bytí vězí v koketérii, koketuje však nejen s muži, nýbrž i s práci, vědou a uměním.“ Jako by však ani to nestačilo na čtenářovo probuzení, rozebírá ženskou tragédii do důsledků, v podsta­tě každé ženy vidí prostitutku. Její tělo je pak vý­borným prostředkem, který ženu obživuje. Jedi­nou možnou záchranu ženy a vůbec celé společ­nosti vidí autor v socializaci žen, neboť monogamní rodina je v krizi v důsledku přílišné ekonomizace a emancipa­ce žen.

Ve druhé části knihy se nachází souhrnný popis a výklad sexuálních odchylek od konvenčního pojetí sexu s již očekávanou kritikou společ­nosti: „Sexuální anomálie zachraňují člověčen­ství, jsou ventilátorem patologie naší kultury.“ Na závěr chci ještě upozornit na doslov k próze J. Štyrského – Emilie přichází ke mně ve snu, který je zde publikovaný. Brouk v něm kri­tizuje povrchní spotřební pornografii, aby po­vznesl pornografii uměleckou. Tímto doslovem se kniha Lidská duše a sex stává pro čtenáře opět aktuální.

(pf)

Recenze Pavla Šafra Brouk v hlavě byla publikována v Českém deníku, 12. 2. 1993, r. 3, č. 35, s. 12; v originále ji najdete zde.

B. Brouk: Lidská duše a sex (1992)

B. Brouk: Lidská duše a sex (1992), obálka s použitím koláže Karla Teiga Vladimír Nárožník

Šafr Pavel

Pavel Šafr (1967), nedatováno

N. – O nový životní sloh

V dobách revoluce a výstavby, v do­bách mladých a zdravých přichází opět ke cti racionalismus a racionalisace. Bezohlednou rozumovou kritikou musí­me přehlédnout dnešní situaci, cestu, která k ní vedla, a prostředky, jak ji překonat. Po nápravě v theoretickém myšlení, po nápravě politické a výrobní musí následovat náprava ve spotřebě, t. j. v našem životním slohu vůbec. O důkladnou přestavbu tohoto úseku nevolají jen důvody úzce hospodářské, nýbrž neméně i starost o nového člověka, nezatíženého přežitou minulostí a jejími zhmotnělinami.

Broukova podnětná a bojovná kniha řeší přímočaře (a někdy až bezohled­ně) základní postoj člověka k věcem a prostředí, bije do zarputilého fetišismu, který nás ještě všude obklopuje. Právě zbytečnosti nás připravují o většinu energie, proto je nutno vymýtit je jed­nou pro vždy.

Je to kniha, která svou zdánlivou protihistoričností nám připomíná snahy konstruktivistů (jež autor dobře oceňu­je) a také mnoho omylů, které bylý dogmatickým uplatněním těchto zásad způsobeny. (O tomto problému mluví dobře projev Krohův v 1. č. Architek­tury 1945.) Avšak uvědomíme-li si, že knížka je především ukazovatelem smě­ru, ostrou kritikou a podnětem, jehož využití a uskutečnění nastane teprve or­ganickým začleněním do konkrétního vývoje, pozdravíme ji jako jeden z cenných příspěvků k našemu socialistické­mu budovatelskému úsilí.

Je povinností nejen snad všech archi­tektů, nýbrž i všech ostatních navrho­vatelů a výrobců spotřebních statků, všech, kteří chtějí vytvářet lepší pro­středí pro lepší život nového člověka, aby se zamyslili nad tímto dílkem. A konfrontovali je se svou dosavadní tvorbou.

N.

Recenze Broukovy publikace Racionalisace spotře­by: Základní problémy projektovaní (Praha: Architektura ČSR, 1946) byla publikována v Tvorbě, 18. září 1946, r. XV, č. 38, s. [zadní obálka]; originál recenze je k dispozici zde.

Racionalisace spotřeby (1946), obálka ?

Racionalisace spotřeby (1946), obálka neznámý autor

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.

Join 25 other followers