Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Archiv Únor, 2010

Z knihy Pavla Kosatíka Ferdinand Peroutka

[…] Společenství českých politických exulantů vytvořilo v Paříži v zimě roku 1948 malou, uzavřenou skupinu. Mnozí z nich – rodiny Ivana Herbena, Miloše Jiránka, Františka Kovárny – žili dokonce v tomtéž malém, nevábném hotelu Square Du Monge v blízkosti Sorbonny; tam za nimi docházeli Hubert Ripka, Bohuslav Brouk a další. Vesměs všichni přišli do Paříže s holýma rukama, a protože nikdo z nich ne­měl francouzské občanství (a nemohl tudíž legálně pracovat), ocitli se zde tito příslušníci předúnorové české elity na společenském dně. Když je Peroutka se Slávkou o Vánocích 1948 přijeli navštívit z „pro­minentního“ azylu londýnského, byl rozdíl vidět už na první pohled: společnost se u večeře rozsadila v zimních kabátech a každému šla pára od úst; v hotelu se netopilo. Špinavé prádlo praly ženy ráno spo­lečně v bidetu. Když někoho rozbolely zuby, musel bolest vydržet, a pokud nemohl, zhotovil levný lékař, ruský emigrant, korunku ze snubního prstenu. Všichni zde týdny a měsíce čekali, až dostanou vý­jezdní vízum, a všichni zároveň čekali, že začne válka: na přelomu čtyřicátých a padesátých let byl rychlý sovětský útok na Německo a Francii jednou z těch nejpravděpodobnějších možností. Skoro nikdo z českých exulantů (v tom byl Peroutka výjimkou) tehdy nevěřil, že by se ještě někdy mohl vrátit domů. […]

Ukázka z knihy Pavla Kosatíka Ferdinand Peroutka: Pozdější život (1938–1978). Litomyšl a Praha: Paseka, 2000, s. 110–111.

Pavel Pavel Kosatík - Ferdinand Peroutka: Pozdější život (1938–1978) (Paseka, 2000)

Hubert Ripka (1895-1958)

František Kovárna (1905-1952), po II. sv. válce

Slávka Peroutková (1922), Praha, 2009, foto Jindřich Mynařík