Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Michal Černoušek: A vůbec, tenhle Brouk!

To kdysi zvolal F. X. Šalda. Měl pravdu. Dílo významného popularizátora psychoanalýzy, Bohuslava Brouka, přežívalo dlouhou dobu v pozapomnění. Až teď zařídil renesanci Odeon: vydal Broukovi dvě knihy – Lidská duše a sex a Autosexualismus a psychoerotismus.

Kým vším byl Brouk

Bohuslav Brouk (nar. 1912) byl laskavým mecenášem chudých meziválečných umělců. Syn známého pražského podnikatele (obchodní domy) z dvojice Brouk a Babka zužitkoval své jmění způsobem u dnešních zbohatlíků a restituentů neobvyklým. Podporoval málo majetné, neznámé, zato originální jedince české meziválečné kulturní scény. (Někteří z nich to dotáhli až na národní umělce.) Brouk za ně platil útraty ve vinárnách, vedl s nimi nekonečné diskuse a také psal dobré knížky o psychologii. Především však miloval psychoanalýzu, která se mu stala literárním osudem.

Svazek Lidská duše a sex obsahuje studii o psychoanalytické sexuologii, poprvé vydanou knižně v r. 1933, a k ní je připojen Broukův doslov k próze J. Štyrského Emilie přichází ke mně ve snu. Svazek Autosexualismus a psychoerotismus obsahuje stejnojmenné pojednání a šest drobných prací se svůdnými názvy: např. Poslední dnové etiky, Stoupa života, Strach z oddechu.1

Ve 30. letech Brouk studoval biologii na přírodovědecké fakultě UK a byl členem Skupiny surrealistů. Po válce dokončil studium na filozofické fakultě Jazyková komika (stejnojmennou knížku vydal už v r. 1941 u nakladatele V. Petra). V roce 1948 Brouk emigroval do Paříže, v roce 19502 odcestoval do Melbourne a od roku 1958 přednášel biologii v Londýně, kde zemřel roku 1978.

Aplikovaná psychoanalýza

Jako léčebná metoda a teorie, vysvětlující motivační zdroje lidského jednání, vystoupila psychoanalýza brzy po svém vzniku z ordinací nervových chorob, vstala z analytických křesel a pohovek a vydala se do humanitních věd. Nastavila člověku zrcadlo. Ukázala tvora, který sám sebe narcisticky nazval člověkem moudrým, i když má k moudrosti daleko. Moralistní přetvářka dostala – jako v hokejovém prodloužení – náhlý gól smrti. Proto někteří lidé, domnívající se, že žijí ve svobodě a jsou pány sebe sama, psychoanalýzu vehementně zavrhovali a kritizovali.

Bohuslav Brouk byl jedním z prvních průkopníků této cesty poznání v českém jazyce. Po vzoru Sigmunda Freuda aplikoval psychoanalytické vědění na pestrobarevné spektrum lidského života.

Mniši a jeptišky jsou velké děti

Brouk může pohoršit neutuchající moralisty a potěšit militantně orientované feministky. Například: Nejstarší řemeslo na světě má mnoho podob a zatím nikdo nikdy nedokázal legislativně spoutat erotickou spontaneitu lidí. Sex a peníze jsou dvě strany jedné mince. Zatímco se spočitatelné peníze pohybují podle údajných ekonomických zákonitostí, je erotická touha nevypočitatelná. Proto vzdoruje pevnějšímu uchopení. Všechny zákony o prostituci měly ovšem tu výhodu, že přinášely státu (nebo společnosti) ekonomicky regulovaný zisk.

Logicky neochvějný závěr, že každá žena v manželství je doživotně placená prostitutka, si sice protiřečí s Broukovými výklady vzniku exogamie a rodiny v historii lidstva, ale budiž. Dobrý autor si někdy odporuje sám sobě. Navíc Brouk nešetří ani muže. Mindrák máme všichni; zvláště v oceňování vlastní erotické neodolatelnosti.

Askeze je nepřirozený stav a něco se s tím musí udělat – ve stavu nouze autoeroticky uspokojit. Nevědomí člověka je vždy silnější než jeho vědomí a různé triky, jimiž se hlasu přírody brání, nakonec nepomáhají. Proto jsou mniši a jeptišky velké děti, hrající si na nesmrtelné. Potlačují v sobě lidskost a stávají se církví posvěcenými neurotiky.

Úchylky neexistují

Brouk v obou knihách zasvěceně, přitom ironicky, vtipně, až legračně podává výklad o nekonečně proměnlivé lidské erotice. Je v tom lepší než nyní tu známé, protože nedávno (Naším vojskem) vydané Morusovy Dějiny sexuality. Autoerotická vynalézavost se chápe všech nabízejících se podnětů a bourá bariéry zvyku.3 Autoerotismus využije mezery mezi plaňkami plotu, díry v sudu i pochvy od bajonetu. Brouk nic z toho nebere jako úchylku. Pro něho to jsou tvořivé způsoby, jak uspokojit své potřeby, které se hlásí o své tělesné slovo stejně vehementně jako poslanci o technické poznámky. V současném masmediálním boomu pornografie je Brouk cenným a humorným průvodcem, rozlišujícím mezi tržním znehodnocením sexu a jemnou pornofilií, která člověka nepřetržitě vábí a provádí s ním všemožná kouzla.

Broukovy knihy přesahují banální povídání o erotice, sexu a psychoanalýze. Broukovo jazykové zviditelnění lidských vášní je zvlášť aktuální v dnešní době, kdy se muži a ženy ocitají v situacích vzájemného harašení – slovních i soudních soubojů, kde zbraněmi jsou pojmy. Brouk – při vší své humornosti – je totiž autor i pro systematiky, kteří se musí orientovat podle přesných šablon, i detailisty, bazírující na vyjasňování pojmů. Byl výtečným znalcem etymologie slov.

Brouk by koneckonců mohl inspirovat i naše zákonodárce. Možná by pak přijali smysluplný zákon o prostituci.

Text byl publikován v týdeníku Respekt, 26. 4. 1993, r. [IV], č. 16, s. 23.

Michal Černoušek (1945–2005), psycholog, přednášel na Fakultě sociálních věd UK, autor několika psychologických knih (např. Sen a snění, Děti a svět pohádek či Sigmund Freud: Dobyvatel nevědomí).

Poznámky (autora webu)

1 Studie Autosexualismus a psychoerotismus vyšla poprvé v r. 1935 pod téměř nepatrně odlišným názvem Autosexualismus a psycherotismus (Praha: Edice Surrealismu, 1935 – k dispozici ke stažení zde); vedle třech zmiňovaných textů jsou součástí svazku ještě: , Bilance psychoanalysy k 31. prosinci 1936, Manželství – Sanatorium pro méněcenné a Bludnost jedné představy.

2 Ve skutečnosti Brouk odcestoval o rok později.

3 Brouk se tématu autosexuality (v jeho terminologii ipsace) rovněž věnoval v originálním eseji Onanie jakožto světový názor, Erotická revue, říjen 1930–květen 1931, r. 1 (reprint Praha: Torst, 2001, s. 80–81).

B. Brouk: Autosexualismus a psychoerotismus (1992, obálka)

B. Brouk: Lidská duše a sex (1992, obálka)

František X. Šalda (1867-1937), nedatováno

Jindřich Štyrský: Emilie přichází ke mně ve snu (1933, obálka)

Advertisements

No comments yet»

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: