Bohuslav Brouk
Zde trapno existovatArchiv Červen, 2010
Křest Broukova Životního slohu
V úterý 29. června 2010 od 19 hod. se v klubu K4 (Celetná 20, Praha 1) uskuteční setkání při příležitosti prvního vydání knihy Bohuslava Brouka Životní sloh.
Úvodní slovo editor Viktor A. Debnár, referát přednese estetička Helena Jarošová, ukázky přečte Radek Rubáš, audio-vizuální doprovod Kateřina Zochová (Audiofenky, Něco v krabičkách…) a Michail Cabowitz (Mikroloops…); večerem provede Ladislav Čumba.
V Životním slohu se čtenáři po více než šedesáti letech od plánovaného vydání dostává nesmírně podnětných myšlenek v oblasti, v níž dodnes mnoho teoretických textů nevzniklo, navíc přímo od jednoho z průkopníků konceptu životního slohu (viz níže). Publikace je přirozeným a významným doplňkem Tvorby životního slohu: Statí o architektuře a užitkové tvorbě vůbec (1946) Karla Honzíka, sledujícího funkční vztahy architektury ve vztahu k prostoru a živým organismům, Obytné krajiny (1947) Ladislava Žáka, zachycujícího architektonické a funkční vlastnosti krajiny, a konečně Broukových Lidí a věcí (1947), soustřeďujících se na jednotlivé funkce věcí, nevyhnutelnost redukce životních potřeb atd.
Součástí publikace je úvod a bio-bibliografická studie o autorovi z pera editora svazku Viktora A. Debnára Ani labuť, ani brouk a studie estetičky Heleny Jarošové Život slohový, život zvládnutý; publikace rovněž obsahuje obrazovou přílohu, seznam doporučené literatury a jmenný rejstřík, samozřejmostí je ediční poznámka. Publikaci vydává brněnské nakladatelství Barrister & Principal.
Životní sloh – termín ražený českou uměleckou avantgardou k označení vyšších, především na etice a estetice založených forem integrace a ztvárnění výroby, hmotného prostředí, prostorových i mezilidských vztahů a duševní produkce. Formulace ideálu životního slohu byla ovlivněna uměleckým funkcionalismem a konstruktivismem, ideou účelnosti, ale i služebnosti umění vůči lidským a celospolečenským potřebám a zájmům. Termín životní sloh je v českých uměnovědných disciplínách stále živý; v západní sociologii ani uměnovědě nenajdeme k tomuto pojmu ekvivalent, což umožnilo Karlu Honzíkovi traktovat koncept životního slohu jako specifický přínos českého myšlení světové kultuře. (Velký sociologický slovník, 1996)
Pozvánka
B. Brouk: Životní sloh (2010, obálka Bohdan Lukáš)
Viktor Šlajchrt: Myslitel s podivnými spády
Povídali mi o něm před více než třiceti lety mladičtí adepti surrealismu. Byli o něco starší než já a podezíral jsem je, že si ho vymysleli, aby ohromili literárního zelenáče. V éře Beatles znělo magicky už jen to jméno Brouk. Jeho nositel navíc pocházel z rodiny vlastnící za první republiky síť obchodních domů Brouk a Babka, o jejichž bohatém sortimentu jsem v dětství slýchal bájné legendy. Bohuslav Brouk je nicméně postavou reálnou. Zemřel pětašedesátiletý v Londýně přesně před čtvrtstoletím – 20. ledna 1978.1
Fantasticky zněly i zprávy o Broukových teoretických spádech. Ještě na střední škole nadšeně referoval o spisech Freuda a Junga v Nezvalově surrealistickém Zvěrokruhu i v komunistické Tvorbě a sotva dvacetiletý vydal knižně vlastní nápadité, leč dosti bizarní studie o psychoanalýze a sexu.2 Mimo jiné v nich haněl institut manželství a vyzdvihoval svobodu a nezávislost samoukájení. Po studiích na přírodovědecké a filozofické fakultě získal dva doktoráty, ale ani ty jeho dobrodružnou invenci nedokázaly ukáznit. V dalších spisech, z nichž řada vyšla vlastním nákladem, horoval proti morálce, sportu, životní zdatnosti a pracovní kázni, tedy proti nejposvátnějším totemům západní civilizace. Už jako mladíček vyprovokoval k ostrým polemikám přední komunistické ideology3 a moralisté později lámali hůl nad jeho cynismem, to však jen povzbuzovalo jeho myšlenkové výkony na hranici nehoráznosti a geniality.
Kdyby Bohuslav Brouk neexistoval, měl by v něm zdatného soupeře vymyšlený Cimrman, jenže on žil až příliš viditelně. Znalci klasických životních stylů by mohli vést spor, zda byl spíš dandy nebo bohém. Dnes by byl zřejmě pokládán za zámožného playboye, i když rád hostil nejen veselé dámy v nočních podnicích, ale také zasmušilé básníky v denních vinárnách. Záliba ve výstřednosti jej na krátký čas přivedla i do komunistické strany, záhy ji však opustil a před únorem 1948 patřil k nejzasvěcenějším kritikům stalinismu.4 Po jeho nástupu odešel do exilu, kde se protloukal dost těžce, v myšlenkovém rozletu se však neomezoval. Poslední větší práci, kterou dokončil v roce 1958, věnoval pojmu svobody v dějinách myšlení.5 Tak svobodný duch jako Brouk nemohl ovšem ve svobodném světě svobodu vychvalovat, aby si nepřipadal servilně, a tak ji naopak znectil. To, co lidé běžně pokládají za svobodu, je podle něj klam, který by měla nahradit svoboda vědecky plánovaná jakýmsi kulturním parlamentem. Ten by měl řídit a kontrolovat i její organizované provádění.
Organizované provádění plánované svobody, toť představa nehorázná, možná však geniální. Nežijeme už ostatně v něčem podobném, aniž bychom si toho povšimli?
Článek byl publikován v týdeníku Respekt, 20. ledna 2003, r. XIV, č. 4, s. 23.
Poznámky (autora webu)
1 Ve skutečnosti zemřel Brouk o den dříve.
2 Publikace jsou ke stažení zde.
3 První z mnoha sporů, který se rozhořel na stránkách tisku, byl spuštěn Broukovým textem Filosofování o psychoanalyse (Tvorba, 12. června 1930, r. V, č. 23, s. 356–357).
4 Rozsáhlý výbor z těchto článků viz DRÁPALA, Milan (ed.). Na ztracené vartě Západu: Antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945–1948. Praha: Prostor, 2000, s. 559–617.
5 Jedná se o rozsáhlý filosofický spis O šalbě svobody a filosofie s podtitulem Pojem svobody v dějinách lidského myšlení a jeho patřičný význam; „zhuštěná“ verze spisu byla poprvé publikována pod titulem Problém svobody v lidské kultuře (Svědectví, 1960, r. III, č. 12, s. 300–323).
Viktor Šlajchrt (1952)
B. Brouk - Problém svobody v lidské kultuře (Svědectví, 1960), titulní strana
B. Brouk - O šalbě svobody a filosofie: Pojem svobody v dějinách lidského myšlení a jeho patřičný význam (1954-1958, rkp.), rub str. 449
Časopis Zvěrokruh (listopad 1930, č. 1), titulní strana
Bohuslav Brouk 