Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Archiv Červenec, 2010

Jiří Peňás o máchovské výstavě

Když se v roce 1910 slavilo sto let od Máchova narození, zůstala nám z toho cukrkandlová Myslbekova socha nyjícího básníka na pražském Petříně. O sto let později se nejspíš žádný bronz nechystá, máme tu však aspoň výstavu ve Hvězdě v Liboci. […]

Libreto je pojato odpovědně: rozděleno je zhruba na dvě poloviny, na samotný Máchův život a jeho dílo a pak na to, co po jeho smrti následovalo. Ano, na jednom panelu je také ta známá věta, že mu Loriseděla nahou prdelí na klíně“, již si pětadvacetiletý Mácha zapsal šifrou do deníku. Ještě v roce 1934 volal profesor Janský na nezbedného surrealistu Bohuslava Brouka policii, když se dozvěděl, že tento provokatér a vyznavač Freuda chce kompletní Máchův deník otisknout.1 Dnes se taková věta jeví spíše normálně, uspokojení nad tím, že ani Máchaneměl pohlaví zarostlé mechem“ (Brouk)2 již dávno pominulo, ale tehdy, v době, kdy ještě literatura a počestnost spisovatelstva byla předmětem národního zájmu, to mohlo býti zábavné. […]

Úryvek z článku Máchovská výstava, marné volání (Lidové noviny, 21. července 2010, r. XXII, č. 167, s. 9).

Poznámky autora webu


1 Průběh soudního procesu rekonstruoval Pavel Vašák v Šifrovaném deníku Karla Hynka Máchy (Praha: Jiří Tomáš – nakladatelství Akropolis, 2007, s. 73–135). Poprvé byla tajná část deníku zveřejněna v samizdatu K. H. Mácha (Praha: Oldřich Hamera, 1976) v podobě „20 neprodejných bibelotů“, knižně byla publikována v témže roce v publikaci Un poeta romantico ceco: Prose autobiografiche di K. H. Mácha (Ed. Alena Wildova Tosi. Venezia: Marsilio, 1976), „oficiálně“ byla v českém znění poprvé zveřejněna v publikaci Byl lásky čas (Toronto: Sixty-Eight Publishers, [1980]).

2 Jedná se o Broukův text Máchův kult, který je součástí publikace Ani labuť ani Lůna: Sborník k stému výročí smrti Karla Hynka Máchy (Red. Vítězslav Nezval. Praha: Otto Jirsák, 1936; reprint 1. vydání Praha: Concordia a Společnost Karla Teiga, 1995); četba Broukových řádků mimo jiné vedla literárního kritika Františka X. Šaldu k napsání dnes již dobře známého výroku: „Vůbec tenhleten Brouk!

Jiří Peňás (1966)

Eleonora "Lori" Šomková (1817-1891) v r. 1886

Ani labuť ani Lůna (1936, red. V. Nezval), obálka

Reklamy

Kniha o geniech a šílencích (Národní politika, 31. října 1937)

Bohuslav Brouk: Patologie životní zdatnosti

Kritika Lombrosovy teorie geniality a její ohlasy. –  Genialita duševně chorých. – Je možno vědecky mluviti o dědičnosti? – Jsou vztahy mezi geniálností a šílenstvím? – Existují vůbec geniové?

Autor několika knih a studií moderního věd­ního oboru psychoanalysy, který také vydal české dílo o moderní psychologii Freudově, Adlerově a Jungově (1932), vydává svou PATOLOGII ŽIVOT­NÍ ZDATNOSTI jako přísnou, místy velmi ostře negující kritiku známých teorií italského Lombrosa o genialitě, zločinnosti a šílenství, jakožto dědičných sklonech lidstva. Kniha má metodou i podáním hojné zevnější značky vědeckého díla: analysuje a snáší soudy, kriticky popírá nebo uzná­vá, uvádí na pravou míru, ať již se věc týká geniality jako zjevu vůbec anebo jejího poměru (či vli­vu) na různé jiné stránky lidského povahového uzpůsobení, zločinných sklonů, náchylnosti k šílenství, k poruše nervů atd. Autor je v těchto úsudcích proti dosavadním teoriím značně skeptický, často striktně a přímočaře záporný vůbec, v celku až hodně kacířský.

Bohuslav Brouk, z jehož péra jsme četli různé odvážné teorie, zabíhající k zájmům nejmodernějších literárních škol (surrealismus, dadaismus…), pokračuje zde v sondování svých starších problémů patologických (zvrácený erotism, sebevražednost) – stejně odvážně a se stejnou suverénní sebejistotou v usuzování. Brouk nevěří ve zvláštní duševní schopnosti, „jimiž by se lišili lidé výjimeční od lidí všedních“. Geniality ani talentu neuznává; ve víře v ně vidí pověru. Nevěří také v dědičnost, kterou prý si moderní genetikové vypomáhají, tak jako si středověk v mimořádných zjevech vypomáhal konstelací hvězd, působením nadpřirozených sil, božím omilostněním. Je přesvědčen, že „karyotyp, dědivá hmota, kterou nás obdařují naši rodičové, nepůsobí na naši psychu o mnohem víc, než konstelace hvězd v den našeho narozeni“.

Víc než v dědičnost věří autor v lidský smysl napodobovací, kterým vykládá některé analogis v rodu („psycha se nedědí, nýbrž imituje“). Víc než v geniálnost věří ve velkou, svobodnou osobitost, individualitu, která prý se dá vy­chovati důslednou revoltou proti tenden­cím autoritativním a ujařmovacím. Žehrá na to, že se u nás tyto věci nepromýšlejí do krajních důsledků, a jen proto prý se „nauka o dědičnosti duševního charakteru stává paradoxně fetišem právě levých intelektuálů, volnomyšlenkářů a jiné pokro­kové havěti, která přes svou racionální tvářnost nemá daleko k mariánským družinám“.

Jak vidět, kniha dokonale kacířská, negující, místy až tak vášnivě a divoce, že se zdá, jako by právě negace za každou cenu zatěžovala myslivou a tvůrčí povahu spisovatelovu. Už po této stránce bude jistě o knize hojně disputováno od­borníky i laiky. Podnětů k tomu dá mnoho. A že i čtena bude hojně, nese v sobě už její svůdný předmět a obsah.

Recenze byla publikována v Národní politice, 31. října 1937, r. [55], č. 299, Nedělní zábavná a poučná příloha, s. 4.

Další zaznamenané recenze

HYMPÁN. [Patologie životní zdatnosti]. Časopis lékařů českých, 24. června 1938, r. LXXVII, č. 25, s. 780.

-at-. Výlet pana Brouka do vědy: Kniha plná nehorázností. Haló noviny, 19. listopadu 1937, r. V, č. 273, s. [4].

POPELOVÁ, J[iřina]. Na pomezí sensace a vědy. Právo lidu, 17. listopadu 1937, r. 46, č. 270, s. 4.

bdn-. Patologie životní zdatnosti. Rozhledy, 4. listopadu 1937, r. 6, č. 31, s. 240.

K., M. Z nové české literatury vědecké: Psychologie. Lidové listy, 30. října 1937, r. IV, č. 205, s. 5.

KALANDRA, Záviš. Šílenství a genialita. Světozor, 1937, r. 37, č. 41, s. 674 (přetištěno in KALANDRA, Záviš. Intelektuál a revoluce. Ed. Jiří Brabec. Praha: Český spisovatel, 1994, s. 143–146).

Posudek Otakara Matouška a Jiřího Malého. [Praha: Přírodovědecká fakulta UK], 25. května 1937.

Celá publikace v naskenované podobě je – vedle dalších Broukových publikací – k dispozici ke stažení zde.

B. Brouk - Patologie životní zdatnosti (1937, přebal Jindřich Štyrský)

Kniha o geniech a šílencích (Národní politika, 31. října 1937)

Záznam z uvedení knihy Životní sloh

V úterý 29. června 2010 byl v Klubu K4 pokřtěn Životní sloh, nová kniha z pera Bohuslava Brouka.

Úvodní sloho pronesl editor knihy Viktor A. Debnár, následoval referát estetičky Heleny Jarošové, autorky úvodní studie Život slohový, život zvládnutý. Večer audio-vizuálně doprovodili Kateřina Zochová (Audiofenky, Něco v krabičkách…) s Davidem Landou. Večerem provázel Ladislav Čumba.

Videozáznam s úvodním slovem V. A. Debnára a s referátem H. Jarošové je k dispozici zde. Poslechnout si také můžete audio ukázku (14 min.), čtenou Radkem Rubášem a Ladislavem Čumbou.

(Autorem obou záznamů je Antonín Jirát, Foodlab.cz).

Brouk a Babka – nová rubrika

Na webových stránkách přibyla nová rubrika, věnovaná legendární obchodní společnosti Brouk a Babka. Rubrika obsahuje fotografie, texty a odkazy na příslušnou literaturu.

Logo Brouk a Babka (nedatováno)