Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Jiří Peňás o máchovské výstavě

Když se v roce 1910 slavilo sto let od Máchova narození, zůstala nám z toho cukrkandlová Myslbekova socha nyjícího básníka na pražském Petříně. O sto let později se nejspíš žádný bronz nechystá, máme tu však aspoň výstavu ve Hvězdě v Liboci. […]

Libreto je pojato odpovědně: rozděleno je zhruba na dvě poloviny, na samotný Máchův život a jeho dílo a pak na to, co po jeho smrti následovalo. Ano, na jednom panelu je také ta známá věta, že mu Loriseděla nahou prdelí na klíně“, již si pětadvacetiletý Mácha zapsal šifrou do deníku. Ještě v roce 1934 volal profesor Janský na nezbedného surrealistu Bohuslava Brouka policii, když se dozvěděl, že tento provokatér a vyznavač Freuda chce kompletní Máchův deník otisknout.1 Dnes se taková věta jeví spíše normálně, uspokojení nad tím, že ani Máchaneměl pohlaví zarostlé mechem“ (Brouk)2 již dávno pominulo, ale tehdy, v době, kdy ještě literatura a počestnost spisovatelstva byla předmětem národního zájmu, to mohlo býti zábavné. […]

Úryvek z článku Máchovská výstava, marné volání (Lidové noviny, 21. července 2010, r. XXII, č. 167, s. 9).

Poznámky autora webu


1 Průběh soudního procesu rekonstruoval Pavel Vašák v Šifrovaném deníku Karla Hynka Máchy (Praha: Jiří Tomáš – nakladatelství Akropolis, 2007, s. 73–135). Poprvé byla tajná část deníku zveřejněna v samizdatu K. H. Mácha (Praha: Oldřich Hamera, 1976) v podobě „20 neprodejných bibelotů“, knižně byla publikována v témže roce v publikaci Un poeta romantico ceco: Prose autobiografiche di K. H. Mácha (Ed. Alena Wildova Tosi. Venezia: Marsilio, 1976), „oficiálně“ byla v českém znění poprvé zveřejněna v publikaci Byl lásky čas (Toronto: Sixty-Eight Publishers, [1980]).

2 Jedná se o Broukův text Máchův kult, který je součástí publikace Ani labuť ani Lůna: Sborník k stému výročí smrti Karla Hynka Máchy (Red. Vítězslav Nezval. Praha: Otto Jirsák, 1936; reprint 1. vydání Praha: Concordia a Společnost Karla Teiga, 1995); četba Broukových řádků mimo jiné vedla literárního kritika Františka X. Šaldu k napsání dnes již dobře známého výroku: „Vůbec tenhleten Brouk!

Jiří Peňás (1966)

Eleonora "Lori" Šomková (1817-1891) v r. 1886

Ani labuť ani Lůna (1936, red. V. Nezval), obálka

Reklamy

No comments yet»

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: