Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

B. Brouk: Janu Mukařovskému na uvítanou

Jakožto jeden ze tří československých svolavatelů světového mírového kongresu v Paříži1 bude zajisté mezi osmi čs. delegáty i prof. Mukařovský, který byl nedávno, 7. dubna, slavnostně instalován na rektora Karlovy university. Při této příležitosti přednesl přednášku2 o nutnosti socialistické stranickosti ve vědě a tvrdil, že touto stranickostí není prý svoboda vědeckého bádání ohrožována, nýbrž naopak posilována. Ve své trapné ekvilibristické rektorské přednášce se pak Mukařovský přihlásil i za stoupence socialistického realismu, ačkoliv od začátku své universitní kariéry až do roku 1947 zahajoval kdekteré surrealistické výstavy a produkce.3 Kdo zná Mukařovského blíže, nemůže být ovšem jeho obratem k nejponíženějšímu posluhování komunistům nikterak překvapen. Svůj čehonský charakter zdědil Mukařovský po svém otci, císařském radovi a řediteli píseckého gymnázia. Za prvé republiky byl vládní [nečitelné slovo], právě tak jako za druhé republiky, jediné jejíž krátké trvání ho ochránilo stanouti mezi nejvěrnějšími služebníky pana Berana. Za Třetí říše ochránilo ho pak zase před nejtěžší kolaborací uzavření vysokých škol. Když na výzvu z Londýna se nemělo roku 1939 přednášet 28. října, ve svátek Němci zakázaný, na všech českých vysokých školách, byl tímto úkolem Mukařovský úplně zhroucen a přiznal se mi, že on přednášet bude, sejdou-li se alespoň tři posluchači, neboť prý nemůže riskovat bezpečnost svou a své rodiny. Navrhl jsem mu tedy, že všechny posluchače z posluchárny sám vyženu a pak že se mu přijdu ohlásit do kabinetu jako jediný posluchač, pro kterého pochopitelně nemusí přednášet. Svůj úkol jsem vskutku také provedl a Mukařovskému spadl velký balvan ze srdce, když jsem se objevil v jeho pracovně a ohlásil se mu jako jediný posluchač. Po celou válku se Mukařovský vyhýbal jakékoliv odbojové činnosti a nejvíce ho trápilo, že pozbyl všech oficiálních poct, jež mu příslušely jako universitnímu profesoru. Jako syn císařského rady byl Mukařovský pochopitelně strašně hrdý na své tituly a zaměstnání a kdysi za války, když přišel ve vlaku do sporu s průvodčím, velmi se rozhorlil, že průvodčí nereagoval na jeho představení: Dovolte, já jsem učenec!, a po léta si na tuto drzost obyčejného člověka kdekomu stěžoval. Po květnové revoluci se Mukařovský jakožto starý čehonský, obezřelý školomet nepřihlásil do KSČ ani do jiné strany a vyčkával, jak se vyvinou poměry. Několik týdnů po 5. květnu jsem ho navštívil v jeho bytě, a když jsem si mu stěžoval, že se činí nátlak na kulturní pracovníky, aby vstupovali do KSČ, odpověděl mi: „Tak vidíte, člověk sedí od rána do večera na fakultě a o takových věcech se vůbec nedozví. Sám bych do KSČ velmi nerad vstupoval, jelikož bych pak ve sboru musel hlasovat podle direktiv partaje třeba pro habilitaci kdejakého vola, a to jest proti mé vědecké cti.“ Když však komunisté nabídli Mukařovskému před volbami kandidaturu, ochotně podepsal přihlášku do KSČ a dal se plně do jejích služeb i na universitě. Pro světské pocty a přepychový život se nevzdal Mukařovský jen své vědecké cti, nýbrž i své strukturalistické teorie, a každou sezonu reviduje své učení co nejpřísněji podle nových partajních směrnic. Hodný, na slovo poslušný Jeníček pana císařského rady z Písku ukojil za cenu své cti plně svou ctižádostivost a v obavě, aby opětně nepřišel o své tituly, funkce, pocty a sinekury, horuje i on pro mír, který má dopřáti komunistům dosti času, potřebného podle jejich propozic k co nejlevnějšímu dobytí celého světa.

Článek byl otištěn ve Zpravodaji československé emigrace (Paříž), 20. dubna 1949, r. [1], č. 7, s. 3; přetištěn in BROUK, Bohuslav. Zde trapno existovat. Ed. Viktor A. Debnár. Brno: Host, 2008, s. 165–167.


1 První Světový kongres mírových sil se uskutečnil 20. dubna 1949, a to zároveň v Praze a Paříži. Na kongresu bylo rozhodnuto o ustavení Světové rady míru (WPC), která byla založena o rok později.

2 Přednáška byla poprvé otištěna pod názvem „Socialistická stranickost ve vědě o umění“. Lidové noviny, 8. dubna 1949, r. 57, č. 83, s. [1]. Ve zkrácené verzi pod názvem „O stranickosti vědy a umění“. Rudé právo, 9. duben 1949, r. 29, č. 84, s. 5. Celý text byl rovněž zařazen do knihy Stranickost ve vědě a v umění. Praha: Orbis, 1949 a 1950, s. 20–45.

3 Např. pražská a bratislavská výstava Jindřicha Štyrského a Toyen v roce 1938.



Jan Mukařovský (1891-1975), asi v r. 1932

Jan Mukařovský přebírá čestný doktorát Univerzity Komenského (Bratislava, 24. října 1968)

Jan Mukařovský: Stranickost ve vědě a v umění (1950, obálka Josef Ficenec)

Advertisements

No comments yet»

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: