Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Josef Vojvodík a studie Česká avantgarda

[…] V době, kdy Štyrský vydává Erotickou revue, publikuje tehdejší student biologie Bohuslav Brouk první českou publikaci o hlubinné psychologii Psychoanalysa (1932),* která podává souhrn psychoanalytické teorie Sig­munda Freuda, Carla Custava Junga a Alfreda Adlera. Již v roce 1930 přelo­žil tehdy osmnáctiletý Brouk pro Nezvalův časopis Zvěrokruh části psychoanalytických pojednání Freuda, Junga, ale také Rankovo Trauma zrození. Po Psychoanalyse vydal Brouk ještě Psychoanalytickou sexuologii (1933) a práci Autosexualismus a psycherotismus (1935), která vyšla již v Edici surrealismu.** Nejde o původní sexuologická pojednání, nýbrž o kompilace z německé sexuo­logické literatury. Broukovi šlo také o ironickou konfrontaci jednak s pozitivismem, ovládajícím v té době stále ještě přírodovědně-empiristicky orientovanou českou psychiatrii a psychologii, jednak s morálkou tzv. měšťácké společnosti, která tematizaci onanie „jakožto světového názo­ru“, jak Brouk pojmenoval svůj parodisticko-provokativní, nicméně vtip­ný text pro první ročník Erotické revue,*** nebo homosexuality považovala za provokaci a útok proti svým hodnotám a normám. Připomeňme, že ve stejném roce, kdy vychází Broukův Autosexualismus a psycherotismus, vydává publicista, diplomat a redaktor konzervativní Národní politiky Lev Borský (1883–1944) práci Vůdcové lidstva a jeho svůdci. Základy biopolitiky (1935). Ovlivněn Nietzscheho filozofií života i Spenglerovou vizí zániku Západu a no­vého „césarismu“ jako východiska, ale také dobovými rasovými teoriemi, rozvinul Borský, který se sám stal v říjnu 1944 v Osvětimi obětí nacionálněsocialistické rasové biopolitiky, svoji teorii biopolitického ozdravění civilizace „mladšími kmeny bílého plemene“. Cílem biopolitiky má být podle Borského omezování kultury, neboť „největším neštěstím“ pro spo­lečnost, národ, stát jsou elitářské skupiny vzdělanců a intelektuálů, pro­to má biopolitika omezovat kulturu, sociální vymoženosti a emancipaci žen ve prospěch ideálu zdravé a bojovné „mužnosti“, posílení vojenského ducha a techniky, plození, porodnosti a početných rodin.

Provokace, jako byla Broukova obhajoba onanie jako „světového názoru“, mohou dnes působit úsměvně. Devatenácté století bylo však epochou tvrdé restrikce emocionálních hnutí, která se v průběhu století stále více „genderově“ polarizovala do mužské zatvrzelosti („muži pře­ce nepláčí“) a ženské hysterie. Post-osvícenský racionalismus 19. století „ekonomizoval“ jak „plýtvání“ slzami, tak plýtvání mužským semenem, s čímž souvisela od konce 18. století záplava spisů s útoky proti „samoha­ně“, popisované jako neprominutelný hřích a příčina fyzické i psychické degenerace. Měšťanská společnost 19. století odsuzovala toto „plýtvání“ vitální energií jako typický příznak dekadentní šlechty, která v předsta­vách umravněných a „osvícených“ měšťanů plýtvala pobuřujícím způso­bem vším: majetkem, krví, slzami i semenem. Onanie byla velmi ostře kritizována jako nepřípustný narcismus a skandální soběstačnost, která vede k „výpadku“ článku z řetězce nadindividuální cirkulace společnosti jako příznaku naprosté sociální patologie. Pláč a onanie byly tedy v deva­tenáctém století diskvalifikovány jako pobuřující solipsistické, anarchistické a sociálně nepřípustné aktivity. Měšťanská společnost statuarizovala – jako protiklad „dekadentního“ a „perverzního“ aristokrata – idol atletického muže (v Čechách Tyrš a sokolské hnutí), který měl v nacionálních ideologiích mužnosti 19. století prolévat svůj pot za otužilost a ná­rodní brannost, semeno za reprodukci a recycling národního „korpusu“ a krev za vlast. […]

Úryvek ze studie Josefa Vojvodíka Česká avantgarda: Vývoj, skupiny, proměny, teorie, programy, umělecké postupy (in VOJVODÍK, Josef – WIENDL, Jan /eds./. Heslář české avantgardy: Estetické koncepty a proměny uměleckých postupů v letech 1908–1958. Praha: Filozofická fakulta UK a Togga, 2011, s. 49–50).

Poznámky


* BROUK, Bohuslav: Psychoanalysa. Alois Srdce, Praha 1932. [Publikace je k dispozici ke stažení zde – pozn. autora webu.]

** Broukovými psychoanalytickými publikacemi a jeho aktivitami v rámci surrealistické skupiny se zabývá BORECKÝ, Vladimír: Bohuslav Brouk a psychoanalýza v českém surrealismu v letech 1930–1947. In: Bydžovská, Lenka; Srp, Karel (eds.): Český surrealismus 1929–1953. Skupina surrealistů v ČSR: události, vztahy, inspirace. Argo – Galerie hlavního města Prahy, Praha 1996, s. 66–75. [Obě zmiňované publikace – Psychoanalytická sexuologie (1933) a Autosexualismus a psycherotismus (1935) – jsou ke stažení zde – pozn. autora webu.]

*** BROUK, Bohuslav: Onanie jakožto světový názor. Erotická revue 1 (1930–1931). Torst, Praha 2001, s. 79–84.

Josef Vojvodík (1964, nedatováno)

Heslář české avantgardy: Estetické koncepty a proměny uměleckých postupů v letech 1908-1958 (2011, obálka)

Reklamy

No comments yet»

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: