Libuše Heczková a Alžběta Plívová: Brouk a tělesnost

30/06/2011 (11:56) · Filed under Ukázky z textů and tagged: Nezval, psychoanalýza, Rank, Teige

[…] Naprostou hierarchickou dominanci libida nejen v rámci lidského konání, ale v žití jako takovém, nalezneme ale už v této době v prvních textech Bohuslava Brouka. Provokativní Brouk nesdílel Teigeho optimis­mus; technizaci, sport a další projevy nové tělesnosti odmítl jako bezú­čelné uspokojování tělesného „satana“. Přicházející francouzský surrea­lismus, v němž čeští avantgardisté hledali nové možnosti propojení mezi tvorbou, životem a společností, tělesnost člověka radikálně erotizoval. Svoboda člověka je podmíněna i svobodou erotiky. Psychoanalýza vnesla do teorie avantgardy model podvědomí, do nějž se odsunují veškeré po­tlačené tělesné reakce a v němž se také rodí veškeré představy a sny. Ten­to princip přímo propojuje somatickou sféru se sférou mentální, jelikož tělesné bylo přímou motivací veškerého mentálního dění. Surrealismus považoval biologicko-psychickou povahu bytí za bazální antropologickou konstantu, avšak daleko silnější konstantou se stal sen.1 Surrealis­mus podlehl představě, že obsahy nevědomí, sny, jsou skládány, byť na principu náhody, z atemporálních, kolektivních a archetypálních obsa­hů a jsou materializací lidské potřeby neustále se vyrovnávat se světem, reflektovat jej a přetvářet plynule sám sebe. Vize umění, jež je produk­tem lidských představ, nalezla vyjádření v metafoře tvorby jakožto poče­tí nové bytosti. Oba akty jsou původně motivovány erotickou, tělesnou touhou a oba činí původce do jisté míry nesmrtelným: „Toliko nesmrtelnou slávou, nesmrtelností svého jména může člověk i po smrti získávati lásku, a pokračovati tak v beznadějném hledání svého ideálu,“2 napsal Bohuslav Brouk. Teoreticky danou metaforu rozvinul pro surrealismus Otto Rank, jehož článek Trauma zrození (1925) vydal Vítězslav Nezval ve druhém čísle Zvěrokruhu. Rank zde postuluje, že v marné touze po dosažení absolutního štěstí, které jedinec zažije v prenatální fázi svého vývoje, usiluje alespoň o jeho přenesení. Zatímco ženy projektují tuto touhu do vlastního těhotenství, muži jsou závislí na nevědomé identifikaci s rolí „matky“, a to právě tvorbou uměleckého díla. Potence, prokreativnost a utopická reproduktivnost muže jsou součástí konceptualizace maskulinity a sexuality obecně, podobně jako fetišizace ženského těla. […]

Úryvek ze studie Libuše Heczkové a Alžběty Plívové Tělo, tělesnost, antropologické konstanty (in VOJVODÍK, Josef – WIENDL, Jan /eds./. Heslář české avantgardy: Estetické koncepty a proměny uměleckých postupů v letech 1908–1958. Praha: Filozofická fakulta UK a Togga, 2011, s. 371–372).

Poznámky

---

1 Srov. SUS, Oleg: Druhá studie o avantgardním antropologismu. Antropologická konstanta a kategorie náhodnosti v surrealismu. In: Týž: Estetické problémy pod napětím. Meziválečná avantgarda a surrealismus. Michal Jůza & Eva Jůzová, Praha 1992, s. 42–47.

2 BROUK, Bohuslav: O pošetilosti života i smrti. Volvox Globator, Praha 2009, s. 73.

Heslář české avantgardy: Estetické koncepty a proměny uměleckých postupů v letech 1908-1958 (2011, obálka)

Komentáře