Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Archiv Červen, 2011

Libuše Heczková a Alžběta Plívová: Brouk a tělesnost

[…] Naprostou hierarchickou dominanci libida nejen v rámci lidského konání, ale v žití jako takovém, nalezneme ale už v této době v prvních textech Bohuslava Brouka. Provokativní Brouk nesdílel Teigeho optimis­mus; technizaci, sport a další projevy nové tělesnosti odmítl jako bezú­čelné uspokojování tělesného „satana“. Přicházející francouzský surrea­lismus, v němž čeští avantgardisté hledali nové možnosti propojení mezi tvorbou, životem a společností, tělesnost člověka radikálně erotizoval. Svoboda člověka je podmíněna i svobodou erotiky. Psychoanalýza vnesla do teorie avantgardy model podvědomí, do nějž se odsunují veškeré po­tlačené tělesné reakce a v němž se také rodí veškeré představy a sny. Ten­to princip přímo propojuje somatickou sféru se sférou mentální, jelikož tělesné bylo přímou motivací veškerého mentálního dění. Surrealismus považoval biologicko-psychickou povahu bytí za bazální antropologickou konstantu, avšak daleko silnější konstantou se stal sen.1 Surrealis­mus podlehl představě, že obsahy nevědomí, sny, jsou skládány, byť na principu náhody, z atemporálních, kolektivních a archetypálních obsa­hů a jsou materializací lidské potřeby neustále se vyrovnávat se světem, reflektovat jej a přetvářet plynule sám sebe. Vize umění, jež je produk­tem lidských představ, nalezla vyjádření v metafoře tvorby jakožto poče­tí nové bytosti. Oba akty jsou původně motivovány erotickou, tělesnou touhou a oba činí původce do jisté míry nesmrtelným: „Toliko nesmrtelnou slávou, nesmrtelností svého jména může člověk i po smrti získávati lásku, a pokračovati tak v beznadějném hledání svého ideálu,“2 napsal Bohuslav Brouk. Teoreticky danou metaforu rozvinul pro surrealismus Otto Rank, jehož článek Trauma zrození (1925) vydal Vítězslav Nezval ve druhém čísle Zvěrokruhu. Rank zde postuluje, že v marné touze po dosažení absolutního štěstí, které jedinec zažije v prenatální fázi svého vývoje, usiluje alespoň o jeho přenesení. Zatímco ženy projektují tuto touhu do vlastního těhotenství, muži jsou závislí na nevědomé identifikaci s rolí „matky“, a to právě tvorbou uměleckého díla. Potence, prokreativnost a utopická reproduktivnost muže jsou součástí konceptualizace maskulinity a sexuality obecně, podobně jako fetišizace ženského těla. […]

Úryvek ze studie Libuše Heczkové a Alžběty Plívové Tělo, tělesnost, antropologické konstanty (in VOJVODÍK, Josef – WIENDL, Jan /eds./. Heslář české avantgardy: Estetické koncepty a proměny uměleckých postupů v letech 1908–1958. Praha: Filozofická fakulta UK a Togga, 2011, s. 371–372).

Poznámky


1 Srov. SUS, Oleg: Druhá studie o avantgardním antropologismu. Antropologická konstanta a kategorie náhodnosti v surrealismu. In: Týž: Estetické problémy pod napětím. Meziválečná avantgarda a surrealismus. Michal Jůza & Eva Jůzová, Praha 1992, s. 42–47.

2 BROUK, Bohuslav: O pošetilosti života i smrti. Volvox Globator, Praha 2009, s. 73.

Heslář české avantgardy: Estetické koncepty a proměny uměleckých postupů v letech 1908-1958 (2011, obálka)

Reklamy

Radim Kopáč v Létavicích touhy o Broukovi

[…] Podobnou úzkost a podobné hysterické reakce vzbuzoval „šifrovaný deník“ Karla Hynka Máchy z podzimu 1835. Ačkoli mezi výroky o „picání“ a „fikání” Lori a básníkově „tropení onanie“ nachází čtenář cenné paralely s čítankovou částí Máchovy tvorby a jeho života, ačkoli deník nabízí průkazný materiál o sadistických sklonech národního velikána i o jeho hluboké intelektuální depresi, ještě za první republiky, kdy sice platila následná cenzura, ale díla s erotickou tematikou se mohla šířit volně subskribentskými – tedy ještě ve dvacátých a třicátých letech minulého století se rozhořel ostrý spor mezi Romanem Jakobsonem, potažmo Bohuslavem Broukem, a Karlem Janským o to, zda vybrané pasáže publikovat, či nepublikovat.* Janský argumentoval příznačně: jako zajatec vlastní infantility ani na okamžik nepochyboval, že na „vině“ je objekt, tedy soubor deníkových zápisů, a své nereflektované frustrace ochotně přehrával na cizí text. […]

Úryvek z editorova úvodu k publikaci Létavice touhy: Erotismus v dílech Zbyňka Havlíčka, Jany Krejcarové a Egona Bondyho (Ed. Radim Kopáč. Praha: Filip Tomáš – Akropolis, 2011, s. 6).

Poznámky autora webu


* Badatel Karel Janský Brouka zažaloval pro urážku na cti (esej Máchův kult); průběh soudního procesu rekonstruoval Pavel Vašák v Šifrovaném deníku Karla Hynka Máchy (Praha: Jiří Tomáš – nakladatelství Akropolis, 2007, s. 73–135).

 

Létavice touhy: Erotismus v dílech Zbyňka Havlíčka, Jany Krejcarové a Egona Bondyho (2011, obálka)

Z článku Bohumila Polana

Seznámil jsem se s Konstantinem Bieblem v prvních třech letech čtyřicátých, kdy jsem v červenci nebo v srpnu několik dní pobýval s Karlem Konrádem a jeho ženou, mou dcerou Milenou, v Bělovsi u Náchoda. V skromném, tichém lázeňském místě se v prázdninovém čase scházela společnost spisovatelů, kteří se tam cítili bezpečnější před německou policií a českými udavači. Biebl se svým tehdy nejbližším přítelem Konrádem nikdy v běloveském zátiší nechyběli. K nim se opakovaným pobytem přidružoval Kamil Bednář s rodinkou. Ze sousedního domovského Náchoda přicházíval do lázniček Václav Černý. Stolní kruh v hostinci pana Jarkovského časem rozšiřovali Vladimír NeffVlastou Petrovičovou, Bohuslav Brouk,1 Jaroslav Kratochvíl, Josef Trojan, Zdeněk Urbánek, umělecký teoretik a kritik Václav Nebeský. S Helenou Šmahelovou přijel někdy ze Slatiňan Jaromír John. […]

Úryvek z příspěvku literárního/divadelního kritika a básníka Bohumila Polana (vl. jm. Bohumil Čuřín) Skočím z věže: Životní závěr Konstantina Biebla (Tvar, 12. 5. 2011, r. XXII, č. 10, s. 6).

Poznámky autora webu


1 Brouk byl mj. Bieblovým švagrem – v r. 1941 se oženil s Miroslavou „Áťou“ Bulovovou (1917–1994), sestrou Bieblovy manželky.

Bohuslav Brouk se švagrem Konstantinem Bieblem (Louny či Lázně Běloves), kolem r. 1940

Bohuslav Brouk s manželkou Miroslavou "Áťou", švagrem Konstantinem Bieblem a jeho ženou Marií, Pustevny (kolem 1940)

V červenci vyjde Broukova studie O šalbě svobody a filosofie

Počátkem července letošního roku vyjde v pražském nakladatelství Volvox Globator studie Bohuslava Brouka O šalbě svobody a filosofie, v níž autor radikálně a provokativně demytizuje fundamentální hodnoty a pojmy, tradičně považované za nezpochybnitelné – filosofii, svobodu a demokracii.

Publikace představuje závěr (s. 417–466) rozsáhlého spisu O šalbě svobody a filosofie s podtitulem Pojem svobody v dějinách lidského myšlení a jeho patřicný význam, na němž začal Brouk pracovat během roku 1953 v Melbourne (s vlastním psaním započal o rok později), zcela poslední změny do textu zanesl koncem roku 1958 v Londýně, pričemž samotný závěr je datován 21. dubnem 1958 v australském East Brightonu. Studie je doplněna esejí Problém svobody v lidské kultuře (Svědectví, 1960, r. III, č. 12, s. 300–323; přetišteno v souboru Broukových textů z exilu Zde trapno existovat, ed. Viktor A. Debnár. Brno: Host, 2008, s. 172–205).

OBSAH

Místo úvodu (B. Brouk)

O šalbě svobody a filosofie
Nové poslání filosofie
Svoboda jako sociální fakt
Plánování svobody

Problém svobody v lidské kultuře
Svoboda a atomy
Svoboda jako zákonitost
Pokusy o smír s determinismem
Existencialistická svoboda
Nesmysl a smysl libertismu
Svoboda a odpovědnost
Dětské nemoci determinismu
Kritika Lockeova pojmu svobody
Svoboda a rozhodování
Občanská svoboda
Politická svoboda
Specifické svobody
Co je svoboda?
Svoboda a životní sloh

Dodatky
Obrazová příloha
Výběrový jmenný rejstřík
Ediční poznámka

K vydání připravil, texty na záložkách, poznámky pod čarou a ediční poznámku napsal, obrazovou přílohu a jmenný rejstřík sestavil Viktor A. Debnár. Obálka Viktor A. Debnár. Sazbu z písma Jannon Strešovické písmolijny připravil Karel Horák. Vydání první, 146 str. Vydání publikace podpořilo Ministerstvo kultury ČR.

B. Brouk - O šalbě svobody a filosofie: Pojem svobody v dějinách lidského myšlení a jeho patřičný význam (Melbourne a London, 1954-1958, rkp.), rub str. 449