Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Miloš Matúšek: S Broukem v hlavě

Bohuslav Brouk – filosofující autor širokého záběru – započal se sepisováním své práce O šalbě svobody a filosofie v době vynucené australské emigrace v roce 1953 a pracoval na ní pět let. Po opuštění republiky byl na něj vydán zatykač a vyhlášeno pátrání jako po „protistátním zločinci“. V jednom z dopisů Brouk uvádí, že svou „habilitační práci“, píše „pro šuplík“ – těžko by ji mohl nabídnout katedrovým marxistům v bývalé vlasti.

Závěrečná kapitola „šuplíkového“ spisu, tedy jakési shrnutí Broukových úvah, nyní poprvé vychází tiskem. Ač téma svobody vůle zaměstnávalo nejlepší hlavy od počátků filosofie, pokládá ji Brouk za ničím nepodloženou filosofickou fikci. Sama filosofie jako „pěstitelka bludu svobody vůle“ není pro Brouka víc než bájesloví, „jež své báje více nebo méně rozumově konstruuje“ a není ve svém počínání méně nesmyslná než náboženství. Doménou poznání je totiž v Broukově očích výlučně věda a nová filosofie skutečně hodná svého jména nemá jiný úkol než „na základě všech vědeckých poznatků plánovat život, kterému sama věda nemůže dát žádného smyslu a cíle“.

Víra ve svobodu lidské vůle je podle Brouka přinejmenším naivní. Nemáme důvod domnívat se, že by lidské jednání nepodléhalo obecnému determinismu, a mělo by být přinejmenším od Freudových dob zřejmé, že duševní dění je ovlivňováno i zdánlivě sebenepatrnějšími událostmi. Svoboda, kterou definuje psychologicky jako absenci pocitu nesvobody, je vždy relativní a nesouvisí v zásadě se žádnými specifickými životními okolnostmi.

Broukova inspirace marxistickou vizí nové společnosti je ve spise zřetelná. Jeho konstrukt plánující filosofie je poněkud překvapivý a zdá se, že láska k moudrosti jako hlavní úkol filosofie bere za své ve prospěch sociálního inženýrství. Filosof je v Broukově pojetí deklarátorem nového smyslu, který svými smělými plány determinuje v zájmu tzv. autentických hodnot občany k nové svobodě, ať už si o tom sami myslí cokoli – vždyť svoboda je nakonec jen jakýsi pocit.

To ovšem význam Bohuslava Brouka nesnižuje. Jeho úvahy nesené pesimistickým humanismem s vyhraněným antikonzumním postojem a s existenciální touhou po životě neztrácejí na aktuálnosti. Vzácně se u něj snoubí upřímná filosofická touha po pravdě se schopností říci ji „na plnou hubu“. Představuje typ myslitele, který je schopen o věci samostatně přemýšlet, ať už si uznávané autority o ní myslí cokoli (k čemuž vede rovněž své čtenáře) a ať ho myšlenka zavede k nejneočekávanějším závěrům.

Autor se věnuje české filosofii a estetice.

Recenze byla publikována v týdeníku Respekt, 5. 9. 2011, r. XXII, č. 36, s. 65; naskenovaná verze článku je k dispozici zde.

Bohuslav Brouk: O šalbě svobody a filosofie (2011), obálka Viktor A. Debnár

Advertisements

No comments yet»

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: