Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Archiv Říjen, 2011

Jaroslav Balvín o Broukově díle

[…] Používání erotické tematiky a pornografického a skatologického výraziva v různých projevech lidové slovesnosti plus v parodiích na klasická díla jako Babička vulgaris (která jsou ovšem rovněž projevem lidového kutilství, remixujícím literární brikoláže, jakési tvořivosti 2.0) vzbuzuje radostný úsměv z lidské hravosti, ve druhém případě i ze subverzního potenciálu. V sofistikovanějších umělých výtvorech, jako u Bohuslava Brouka, Vítězslava Nezvala nebo Egona Bondyho, kteří navazují mj. na markýze de Sade a Georgese Bataille, cítíme, že jim erotická, pornografická a skatologická tematika (a výrazivo) slouží spíše ve snaze dostat se v literární práci na dřeň některých životních okruhů. Tomu napovídá i těsné spojení erotiky a sexuality s otázkami smrti v jejich dílech, a vůbec daleko pochmurnější tóny než v lidové slovesnosti. Ostatně šlo také o prostředek vzdoru proti marasmu utlačitelské doby. […]

Úryvek z článku Jaroslava Balvína Trochu pozdní snaha o detabuizaci „sprosté“ literatury? (Kulturní magazín UNI, 9/2010).

Jaroslav Balvín (1981), nedatováno

Reklamy

Leoš Kyša: Bohuslav Brouk – prorok onanie bez výčitek i strachu

V rámci článku Velká masturbační revoluce (Instinkt, 41/2011) se jeho autor Leoš Kyša zmiňuje rovněž o Bohuslavu Broukovi a následně mu věnuje krátký medailonek:

BOHUSLAV BROUK – prorok onanie bez výčitek i strachu

„Není snad skromnějšího počinu, než proklamace filosofického systému onanie. Nejedná se tu ovšem o zesuverenisování nějakého způsobu dráždění našich genitálií, jež puritánští předkové potupně zvali samohanou, a pro něž právě tak dobře mohl být v češtině uplatněn název samochvála…“ píše v úvodu svého provokativního textu Onanie jakožto světový názor Bohuslav Brouk. Svůj boj za odmytizování onanie bral velmi vážně a poctivě. Vyhnul se sice veřejným demonstracím na náměstích, které páchal jeho myšlenkový souputník Diogenes, ale o to byl plodnější v psaní textů. Přelomovou se u nás stala určitě kniha Psychoanalytická sexuologie (1933) nebo přímo onanii zasvěcená Autosexualismus a psychoterorismus [správně psychoEROTISMUS – pozn. Viktora A. Debnára, autora webu], která vyšla ve stejný rok jako Čapkův rozhovor s TGM.*  Pan prezident, pokud vůbec knihu četl, určitě s názorem, že onanie je neškodná, ba dokonce zdravá činnost, nesouhlasil.
Bohuslav Brouk se narodil v roce 1912 a zemřel v roce 1978 v Londýně. Ač levičák, od začátku varoval před nebezpečím bolševismu a totalitní ideologie prezentované KSČ. Zemi opustil už v březnu roku 1948. Žil ve Francii, Austrálii a nakonec se usadil v Londýně, kde vyučoval biologii na University of West London.

 

Poznámky (autora webu)


* Obě publikace jsou ke stažení zde.

Instinkt (41/2011, obálka)

Brouk v denících Vítězslava Nezvala

Sedíme se Štyrským, s Broukem a s Toyen v Metru a čekáme na Makovského. Ten souhlasí s letákem[1] a ihned je rozhodnut odříci výstavu portrétů. Žádá se Mánes o listopadový termín k výstavě Surrealist. skupiny. Jdem do kavárny Axa, kde je basin – a rozhodujeme se scházet se tam každý pátek v 8 hodin. (12. 3. 1934)

Jedeme do Axy (s Ježkem), mám trochu kocovinu, Biebl přišel, Makovský chybí, zlobíme se. Jednáme o technických záležitostech skupiny. Večer se procházíme před Axou s Toyen, Broukem a Honzlem a jedeme se Štyrským domů. Stavujeme se ještě v kavárně Daliborce, kde jsme do 2 hodin. (16. 3. 1934)

U Julišů se domlouvá Štyrský s Broukem na koupi aparátu. Rozhoduji se také koupit si aparát a radio. (20. 3. 1934)

Štyrský ujednal s Broukem, že si půjdem koupit aparáty. Jedeme k Broukům. Brouk s mikroskopem. […] Brouk nám vysvětluje, jak se zachází s aparátem, dělám objednávku detailů atd. Doma si zkouším zacházení s aparátem. (21. 3. 1934)

… přišel Štyrský, Brouk, Toyen, polemizujeme s Fučíkem o náš leták, Štyrský odejel, já s Toyen jsme na schůzi Levé fronty – hájím Teigeho, vyjednal jsem vkládání prospektů do Doby. Štyrský se neobjevil, jdem s Toyen za Broukem k Paukrtům, tam jsem nucen sedět s [nečit. jm.] a s Konrádem – jsem s nimi ještě chvilku u Šupů. Jedu domů ke 3. hodině. (3. 4. 1934)

Sešli jsme se odpoledne se Štyrským a s Broukem a jdeme k Srdcovi prohlížet laciné vyřazené knížky. Koupil jsem si jich několik. […] Jdem s Broukem, Štyrským a Toyen do Mánesa, přeme se s Broukem o některé detaily z psychoanalýzy, které jsou v rozporu s dialekt. materialismem. V Olympiku, kde je též Teige (s agitpropem), pokračujeme v polemice. Brouk dostal doplatit honorář za knížku. Jedeme domů až ráno. (7. 4. 1934)

Jdu s Toyen a s Broukem na Vlastu Buriana. U Vlasty v šatně. (8. 2. 1937)

Z Nezvalových diářů, uložených v Literárním archívu Pamatníku národního písemnictví v Praze vybral BS [= Bruno Solařík – pozn. Viktora A. Debnára, autora webu].

Úryvky z Nezvalových záznamů, které byly otištěny pod titulem “Číšník polije Toyen šaty”: Z diářů Vítězslava Nezvala (Analogon, [září] 2011, r. [23], č. 64, s. 34–36).

Poznámky


[1] Leták Surrealismus v ČSR, datovaný k 21. 3. 1934, sestavoval Nezval, jak vyplývá z diáře, od konce února do 8. března. První výtisky letáku, vydaného nákladem Bohuslava Brouka, jsou hotové 26. března.

Analogon (září 2011, č. 64; obálka)

Petr Sýkora: Četba, sport a sebevědomá mládež

Ad Lidové noviny, 27. 9. 2011:  Sebevědomá mládež?

Vratislav Kulhánek (Industrial Advisors) se obává o sebevědomí českých dětí. Skutečnost je ovšem taková, že lidem chybí leccos, ale sebevědomí nikoliv. Navíc si jej často pletou s namyšleností, což platí pro děti i dospělé.

Kulhánek tvrdí, že získáním vědomostí roste sebedůvěra. Nezmiňuje však, že oddělené informace nemají s myšlením nic společného. Ani dospělí neumí samostatně myslet a spojovat jednotlivá fakta v celek.

Stačí si vyslechnout rozhovor technika s humanitním vzdělancem, při hlubším pohledu se oba mýlí. Vedením k četbě se napáchalo víc zla než užitku. Chytrý člověk si najde cestu ke knize sám, bez vodění za ručičku. Navíc by se panu Kulhánkovi vysmál, nemá totiž potřebu nikomu nic dokazovat, neboť skromnost značí pravé sebevědomí. Ke sportu se výborně vyjádřil prvorepublikový psychoanalytik Bohuslav Brouk v eseji Stoupa života.

Podle něj sport vyhání mládež z příliš zfilozofovaných hospod vstříc blbosti. Kulhánek si asi ani neuvědomuje, že chce po dětech, aby byly namyšlenými polovzdělanci, chrliči faktů a věšáky na medaile za hod kladivem.

Reakce byla otištěna v deníku Lidové noviny, 29. září 2011, r. XXIV, č. 228, s. 13.

Bohuslav Brouk: Stoupa života (1938), obálka Toyen