Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Archiv Květen, 2012

Dílo ze sbírky Bohuslava Brouka v aukci

Díla, která vlastnil Adolf Hoffmeister, psychoanalytik Bohuslav Brouk nebo historik umění František Dvořák – do aukční nadílky jdou exponáty z významných sbírek. […]

V nedělní [27. května 2012 – pozn. autora webu] aukci síně Meissner – Neumann přijde pod kladívko obraz Antonína Slavíčka Kostel v Kameničkách z let 1904 až 1907 s vyvolávací cenou 1,4 milionu korun. Zajímavou historii má olej Růžový dům Alfreda Justitze (1928). Patřil totiž napřed do sbírky prvorepublikového psychoanalytika a přítele umělecké avantgardy Bohuslava Brouka a později do známé restituované sbírky Jaroslava Borovičky.* […]

Úryvek z článku Nadi Klevisové Nekonečný víkend (Magazín Víkend, 25. 5. 2012, s. 34).

Poznámky (autora webu)

* Více o sbírce i o osudech jejího majitele v článku Marcely Chmelařové Jaroslav Borovička (Art + antiques, léto 2012, č. 7-8, s. 30-33).

 

Růžový dům – olej na plátně, 46 x 55,5 cm, rámováno, datováno 1928, signováno vpravo dole, zezadu opatřeno sběratelským razítkem J. Borovičky, Praha, č. 59, dále sběratelským razítkem Dr. B. Brouka, Praha, č. 79 a výstavním razítkem Mánesa. Vyvolávací cena 500 000 Kč.

Alfred Justitz – Růžový dům (1928)

Razítko Sbírka Dr. B. Brouka (obraz Alfreda Justitze Růžový dům, 1928)

Reklamy

Brouk v Erotické revui

Nic nepotěší čtenářovo srdce tolik jako zjištění, že čítankoví velikáni stihli kromě zásadních děl vytvořit i pár pěkných prasárniček, v nichž vzletnost výrazu ustupuje potřebě vměstnat do každé věty alespoň jednu jadrnost. Erotická revue, jež vycházela od října 1930 do dubna 1933 pro potřebu úzkého kruhu přátel kolem Jindřicha Štyrského, nabízí slavných spisovatelských jmen celou řadu. Fotoreprint všech tří ročníků vydalo nakladatelství Torst už v roce 2001 a letos v červenci se rozhodlo bohulibý čin zopakovat. […]

Těžko říct, jestli by prvorepublikové paní továrníkové z hádanek jako „Kdy má děvčátko 1 Kč mezi nohama? – Když jsou vajíčka po padesáti haléřích“ omdlévaly, nebo zda by nad podobnými dětinskostmi jen chápavě mávly hedvábným kapesníčkem. Jisté však je, že odvážné vývody traktátů typu Onanie jakožto světový názor od Bohuslava Brouka museli dozajista ocenit všichni – od jemnocitných slečinek po světaznalé gentlemany, uvážlivě skrývající své záliby za pevně zavřené dveře pokojů: „Není snad skromnějšího počinu než proklamace filosofického systému onanie. Nejedná se tu ovšem o zesuverenisování nějakého způsobu dráždění našich genitálií, jež puritánští předkové potupně zvali samohanou a pro něž právě tak dobře mohl být v češtině uplatněn název samochvála. Onanii, přikládáme-li jí tak široký význam, je nutno chápati jako druh, formu, života subjektu vystačujícího se sebou samým ve všech funkcích, týkajících se zužitkování vlastní energie. (…) Onanie není však soustředěna toliko na činnost genitálií. Představy, které přivozují fysickou irritaci, jsouce i abstraktní povahy neomezují se na pouhou oblast sexuální, takže duševnímu životu vůbec, ať již probíhá v obrazech, nebo v pojmech, přísluší vlastně určitá libidonosní emotivnost.“ Lepme tyto Broukovy řádky, pěkně prosím, do škol a ušetřme tak čtrnáctileté vyjukance nedůstojných přednášek na téma člověk a jeho sexualita. […]

Úryvek z článku Kláry Kolářové Óda na cabulky a vašnosty (Reflex, 11. 8. 2011, r. XXII, č. 32, s. 64).

Erotická revue (obálka; Torst, 2011)