Bohuslav Brouk
Zde trapno existovatArchiv Listopad, 2013
Bohuslav Brouk by dnes oslavil 101. narozeniny
Bohuslav Brouk, enfant terrible československé avantgardy a bohémy třicátých a čtyřicátých let, se narodil 19. listopadu 1912 v Praze. Při příležitosti nedožitých 101. narozenin otiskujeme autorův vlastní ironicko-sarkastický životopis, vydaný pod pseudonymem Jan Vlasák v Paříži v roce 1949.
Stručný životopis Jana Vlasáka
Autor dopisů z exilu se narodil, nikoliv vlastní vinou, počátkem 20. století v rakousko-uherské říši na území budoucích československých republik a žije celkem bez zájmu a proti svému přesvědčení až dosud. Své školní vzdělání počal obecnou školou, kterou navštěvoval velmi rád, neboť se šíleně zamiloval do své učitelky. Nenašed podobný kýžený objekt na školách vyšších, počal však později školní škamny nenávidět, ale díky své paradoxní povaze zůstal jim věren až do odchodu do exilu. Po časném vzplání lásky k učitelce, kterému předcházel neuvědomělý poměr s vychovatelkou, kyprou Němkyní, dospěl k dalšímu mezníku svého života, a to ve věku desíti let, kdy jeho jedinou tužbou, jediným smyslem života byla signalizační baterka s bílým, červeným a zeleným světlem. Poznav tak zavčas na vlastní kůži hloupost lidského života, měl ještě dosti času a sil se z ní vymaniti, a proto již svou pubertu prožil v oproštění od lidí i věcí. Do života vstoupil jako samotář, nevěřící ani v Boha, ani ve vědu, ba ani v to, že 13 je nešťastné číslo. Z důvodů čistě technických obklopoval se společností, složenou převážně ze ztracených existencí, kavárenských kumpánů, majících mnohem více zlého vtipu než peněz na pití, a ježto nenacházel ani absolutního zla, ani absolutního dobra, přijal život prostě jako podívanou. Snaží se protlouci světem jako nezúčastněný divák, který má právo hvízdat, kdykoliv se mu hra nelíbí, a který je spokojen vědomím, že může opustit toto pozemské divadlo, kdykoliv to uzná za vhodné. Nemá ambic, ale není také schopen obdivu a je zcela prost veškerého vznětu a patosu, neběží-li snad právě o ženské vnady. Ale i v tomto ohledu nabývá brzy jeho intelekt rovnováhy a vlády nad duchem i tělem, neboť autor je už dosti stár, aby věděl, že po každé lásce zbývá jen smutek a že se ženami, právě tak jako s kýmkoliv z lidí vůbec, nelze dlouho s uspokojením obcovati.
Stručný životopis Jana Vlasáka je součástí Broukova souboru Dopisy z exilu příštím milenkám (Paris: Fluctuat nec mergitur [= vl. nákl.], [červenec] 1949; přetištěn byl v Broukových svazcích Zde trapno existovat. Ed. Viktor A. Debnár. Brno: Host, 2008, s. 70-71 a Soukromé tisky. Ed. Viktor A. Debnár. Praha: Ivan a Vladimír Broukovi, 2013, s. 202-203).
Bohuslav Brouk na horách (nedatováno)
Bohuslav Brouk: Stručný životopis Jana Vlasáka (in Dopisy z exilu příštím milenkám, 1949)
Brouk v pořadu o deníku Karla Hynka Máchy
Sto čtyřicet let se kolem toho dělaly tajnosti. Sto čtyřicet let byl spisovatel Karel Hynek Mácha spojován s láskou spíše platonickou a zmínky o jeho lechtivém deníku se raději rychle přecházely.
Až v roce 2007 vyšlo zcela přesné rozluštění šifer, kterými deník psal. Kdybychom vám z něj přečetli všechny pasáže, dost možná byste se červenali. Redaktorka Kateřina Kořínková odcituje jen některé části a především vám řekne, co se kolem téhle sexuální literatury dělo.
Zmínka o Bohuslavu Broukovi (3:55 min.) je součástí reportáže Intimní deník Karla Hynka Máchy (pořad Víkend, TV Nova, 12. listopadu 2013); zmínka se týká Broukova soudního sporu a eseje Máchův kult (1936).
Strana z šifrovaného deníku Karla Hynka Máchy (1835)
První strana Broukova eseje Máchův kult (in Ani labuť ani Lůna, 1936)
Bohuslav Brouk: Tesknice
Opuštěn, k stáru, kráčím nocí tmavou
a lásky mládí mého jdou mi hlavou,
těla třpytná jak kov.
Nevím, co v lásce krev má kdysi čila,
však co jsem žil, to píseň chtíče byla,
hra vášně beze slov.
Zděšené dívky údem svým jsem zmáhal
a ret jich, by se tomu zdráhal,
jsem séměm orosil.
Když ráno ještě nahé s tesknou lící
na slovo něhy čekaly jak psíci,
jich cit mi k smíchu byl.
Než ani dnes, kdy smutek ve mně pláče
a úd když zchřadl v zimomřivé ptáče,
po citech netoužím.
Mně stýská se po dívčím ňadru tvrdém,
po pružném těle a úst kroužku rudém,
jenž láká k souložím.
(Karel Toman: Tesknice)
Báseň pochází ze sbírky parafrází Ohlasy básní českých, které vznikly pravděpodobně během Broukova francouzského pobytu (1948-1951) a vydány byly vlastním nákladem v Londýně během šedesátých let; báseň je součástí autorova svazku exilových textů Zde trapno existovat (ed. Viktor A. Debnár, Brno: Host, 2008, s. 125).
Bohuslav Brouk: Ohlasy básní českých (vznik na přelomu 40. a 50. let), titulní list rukopisu
Bohuslav Brouk 