Bohuslav Brouk
Zde trapno existovatArchiv Leden, 2014
Brouk v knize o onanii
Balanc mezi Bohuslavem Broukem a Wilhelmem Reichem, tak zní na frontispisu a v tiráži uváděný podtitul knihy Nely D. Astonové a Jakuba Šofara Onanie aneb mrzký hřích samohany (Praha: Dybbuk, 2013).
[…] Kromě výpisků si načteš Brouka a Reicha. Brouk je spíš ta praktická stránka věci, u něj je zajímavé, jak to táhne až do takových krajních poloh, kdy vlastně staví obecně masturbaci proti klasickýmu sexu z hlediska národohospodářskýho a takovýho toho klidu v domě, že je to vlastně mnohem výhodnější, ze všech stránek pro obec, a tohle dotahuje dál pan režisér Švankmajer. To si taky najdi. Reich na to jde spíše z teoretické stránky přes tuhletu libidózu. To by mohl bejt takovej ten operativní rámec… „To jsi teď řekl pěknou kravinu,“ připodotkl Felda. „Já vím, ale snažím se mluvit tak, aby mně hoch mladej, nezkušenej, rozuměl.“ […] (s. 221-222)
V knize autoři čerpají z Broukových publikací Autosexualismus a psychoerotismus, Lidská duše a sex (obě Praha: Odeon, 1992) a z eseje Onanie jakožto životní názor (Erotická revue, říjen 1930–květen 1931, r. 1, č. [1], s. 79–84, reprint Praha: Torst, 2001 a 2011, naposledy přetištěno v Broukových Soukromých tiscích, ed. Viktor A. Debnár, Praha: Ivan a Vladimír Broukovi, 2013, s. 11-20).
Ukázku z knihy najdete zde.