Bohuslav Brouk
Zde trapno existovatArchiv Červen, 2014
Bohuslav Brouk: Kdo mnoho nemyslí…
Kdo mnoho nemyslí má mnohá potěšení
nad bláhovost většího statku není
– leč já jsem neznaboh
Omnia mea mecum porto
a čistým lihem ředím porto
– toť samoty mé řeč
Líbat se není podle mého gusta
bych jed’ a pil mám svoje ústa
– a abych kouřit moh’
Když spojují se konce zažívacích trubic
dvojice pijavic ať z paláců neb z ulic
– chtíč ve mně nehárá
Pro samou lásku plod se z lůna valí
by lásku změnil v to čím plenky pomazaly
– děti jež nechci mít
Dí bible otce cti jakož i matku svoji
ženské já ctím však proč být pod obojí
– morálko neřestná!
Vlast národ pojmy jsou jež těžko mohu chápat
choditi s koulí na noze je sotva vtipný nápad
– kde stojím tam má vlast
Svobodu rovnost zábavu chce lůza
z kultury lidu jde však na mne hrůza
– a ven nejdu na krok
V temnotách dneška nehnu ani brvou
bych k štěstí příští lůzy přispěl mrvou
– a světlé jméno zanechal
Báseň Brouk napsal jako PF k roku 1971, otištěna byla v Broukově souboru exilových textů Zde trapno existovat (ed. Viktor A. Debnár. Brno: Host, 2008, s. 146-147).
Bohuslav Brouk: Zde trapno existovat (2008), obálka
Bohuslav Brouk v Průvodci protektorátní Prahou
Jiří Padevět zmiňuje Bohuslava Brouka ve svém Průvodci protektorátní Prahou (Praha: Academia, 2013, s. 174), a to v souvislosti s Broukovým působením v obchodním domě Bílá labuť. Brouk působil v tomto rodinném podniku firmy Brouk a Babka jako estetický poradce.
Publikace byla v r. 2014 oceněna Magnesií Literou v kategorii Literatura faktu a současně se stala i knihou roku 2013.
Jiří Padevět: Průvodce protektorátní Prahou (2013), obálka
Bohuslav Brouk a Bílá labuť (J. Padevět: Průvodce protektorátní Prahou. Praha: Academia, 2013, s. 174)
Pastel ze sbírky Bohuslava Brouka
Pastel malíře Jana Preislera (1872–1918) Tři jezdci, který byl kdysi součástí sbírky Bohuslava Brouka, je součástí právě zahájené výstavy Nečekané dědictví: Šíma, Štyrský, Toyen, Zrzavý… (Národní galerie, Palác Kinských, Staroměstské nám. 12, Praha 1, 30. 5.–24. 8. 2014).
Výstava představuje unikátní soubor uměleckých děl, který odkázala Národní galerii v Praze MUDr. Alena Žižková Lind. Kolekce obrazů a prací na papíře odkrývá sběratelčinu zálibu v autorech s vazbami na Francii, mezi nimiž byli surrealisté Toyen a Jindřich Štyrský, Josef Šíma, Jan Matulka, Jan Zrzavý, Rudolf Kremlička, František Tichý, František Muzika nebo Španěl Honorio García Condoy.
„Velkorysé gesto ženy, jež měla v oblibě umělce s vazbami na Francii, odhalili pracovníci Národní galerie až po její smrti díky pozůstalosti, v níž svou sbírku instituci odkazuje. „Stalo se tak před čtyřmi lety, paní Žižková Lind ji dokonce původně chtěla odkázat anonymně,“ říká kurátorka výstavy Zuzana Novotná o souboru více než dvacítky děl. „Na radu přátel se ale v poslední vůli k vlastnictví přece jen přihlásila. A protože takový čin není v českých kruzích častý, rozhodli jsme se kolekci ukázat i veřejnosti.“ V komorních prostorách Konírny tak můžeme až do konce srpna vidět vedle sebe například Bramborové divadlo a Na zámku La Coste či ilustraci k 3. zpěvu Máchova Máje surrealistů Toyen a Jindřicha Štyrského, pařížské motivy Josefa Šímy, Zátiší s dýmkou a sklenicí Emila Filly, Preislerovy Tři jezdce, Bretaň Jana Zrzavého, Ženy nad hroby Františka Muziky, Tichého Pana Hydea či New York Jana Matulky. Dvěma díly je zastoupen i Španěl Honorio García Condoy. U některých děl byla k dispozici i poznámka o zajímavé provenienci nebo jejich vystavení. To se týká například Preislerovy kresby, jež pocházela ze sbírky psychoanalytika a surrealisty Bohuslava Brouka, či Kremličkovy kresby pocházející z majetku bratra Václava Špály Rudolfa.“ (Toyen, Šíma, Zrzavý… dědictví u Kinských. Pražský deník, 31. 5. 2014)
Jan Preisler: Tři jezdci (1912-1913, pastel na papíře, 26 x 32 cm)
Bohuslav Brouk 