Kdo mnoho nemyslí má mnohá potěšení
nad bláhovost většího statku není
– leč já jsem neznaboh
Omnia mea mecum porto
a čistým lihem ředím porto
– toť samoty mé řeč
Líbat se není podle mého gusta
bych jed’ a pil mám svoje ústa
– a abych kouřit moh’
Když spojují se konce zažívacích trubic
dvojice pijavic ať z paláců neb z ulic
– chtíč ve mně nehárá
Pro samou lásku plod se z lůna valí
by lásku změnil v to čím plenky pomazaly
– děti jež nechci mít
Dí bible otce cti jakož i matku svoji
ženské já ctím však proč být pod obojí
– morálko neřestná!
Vlast národ pojmy jsou jež těžko mohu chápat
choditi s koulí na noze je sotva vtipný nápad
– kde stojím tam má vlast
Svobodu rovnost zábavu chce lůza
z kultury lidu jde však na mne hrůza
– a ven nejdu na krok
V temnotách dneška nehnu ani brvou
bych k štěstí příští lůzy přispěl mrvou
– a světlé jméno zanechal
Báseň Brouk napsal jako PF k roku 1971, otištěna byla v Broukově souboru exilových textů Zde trapno existovat (ed. Viktor A. Debnár. Brno: Host, 2008, s. 146-147).
Bohuslav Brouk: Zde trapno existovat (2008), obálka
Zanechat Odpověď