Bohuslav Brouk
Zde trapno existovatArchiv Červenec, 2014
Pavel Řezníček: Cerf volant
[…] Kdesi udeřily zvony. Půlnoc! Půlnoc, ta stará hokynářka v róbě ze sanytru a kachních vajec, půlnoc, kobylka luční rozloupnutá na dlani jako ořech, jako krabička sardinek plná rybiček ze sádry, sádrová půlnoc, padající podstavec a s třeskotem se rozlétající na tisíc kousků. Půlnoc, to pometlo z alabastru, půlnoc, hodiny z lidské kůže, které vám vyrobí na potkání každý pastevec skotu, půlnoc, ten umaštěný papír od svačiny, který poletuje celý den nad letenskou plání, ale až o půlnoci přesně! O půlnoci spadne na tvář Kolombině za volantem a ta oslepena vlítne s auťákem do vrátnice ministerstva vnitra a povalí na zem nic netušícího vrátného, kterým je samozřejmě dr. Bohuslav Brouk. […]
Úryvek z knihy prozaika Pavla Řezníčka Cerf volant (Praha: Pragma, 1995, s. 127); o dílech P. Řezníčka se můžete dočíst blíže v magisterské diplomové práci Lukáše Vladíka Surrealistické romány Pavla Řezníčka (Brno: Masarykova univerzita, 2014).
Pavel Řezníček: Cerf volant (1995), obálka
Vzpomínka Miroslava Horníčka
Před časem jsem měl nějakou schůzku ve Slavii, tak pěkné a už skoro historické kavárně – kolik práce se tu nadělalo, kolik autorů se tu dohodlo s režiséry o scénáři či scénické hudbě, či s redaktory o příspěvcích do časopisů. […]
Vzpomínal jsem tu na Nezvala, který možná při témž mramorovém stolku napsal své nejkrásnější básně o přírodě. Když dopsal, přemístil se do Metra, kde našel Honzla, Teigeho či Bohuslava Brouka,1 o dvě hodiny později všichni táhli do Mánesa, kde zas seděl Štyrský či kdo, případně do Unionky, kam se vešli vůbec všichni rádi vidění. Nezval v Řetězu štěstí2 bezděčně popisuje takový svůj běžný den, končící pozdě po půlnoci u břehu Vltavy, kde už čekal převozník na svého pravidelného pasažéra, aby jej přeplavil domů na druhý břeh do Tróje.
Člověk si řekne, jak mohla vypadat práce těchto lidí a jak zdraví při takovém denním režimu. Jenže Nezval při něm napsal celou knihovnu a jeho generace stvořila nadmíru silné dílo, které s odstupem času, rok po roku zřetelněji dostává rysy jednotného slohu. […]
Úryvek z textu Miroslava Horníčka (1918-2003) U mramorového stolku z publikace Miroslava Horníčka, Ilji Hurníka a Vladimíra Preclíka Trojhlas (Praha: Melantrich, 1986, s. 107).
Poznámky (autora webu)
1 „Tvorem kavárenským“ nazval Bohuslava Brouka například jeho přítel architekt Ladislav Žák (v dopise architektovi Karlu Honzíkovi z ledna 1948. Cit. dle DVOŘÁKOVÁ, Dita. Ladislav Žák. Řevnice: Arbor vitae, 2013, s. 93).
2 NEZVAL, Vítězslav. Řetěz štěstí. Praha: V. Čejka, 1936.
M. Horníček – I. Hurník – V. Preclík: Trojhlas (1986), obálka
Anja Tippnerová – Permanentní avantgarda?: Surrealismus v Praze
Jak vzniklo české pojetí surrealismu? Co jej ovlivnilo a čím je specifický? Kniha zobrazuje dějiny českého surrealismu s ohledem na literaturu, film a teorii a hledá význam z hlediska dnešního určení „avantgardy“. Také analyzuje díla a teorie známých českých surrealistů jako například Jana Švankmajera, Vratislava Effenbergera či Karla Teigeho, zmiňuje se rovněž o Bohuslavu Broukovi. Navíc se věnuje funkci a statusu „disidence“. Přeložila Marie Brunová, vydalo nakl. Academia v létě 2014, rozsah 450 str.
O autorce, působící na Institutu slavistiky Univerzity Hamburk, se dozvíte více zde.
Anja Tippnerová – Permanentní avantgarda: Surrealismus v Praze (2014), obálka
Bohuslav Brouk 