Bohuslav Brouk
Zde trapno existovatArchiv Srpen, 2017
Bohuslav Brouk: Stíny (lásky)
Překrásná dívko ztepilá,
mohu jít s vámi, smím?
By krásou vaší opilý,
jak chovat se, to vím.
Mne nemámí ten bědný klam,
jejž láskou srdcí zvou.
Z lásky nečiním melodram
ni frašku nejapnou.
Když ke klínu se nachýlím,
tasím hned jazyk z úst,
tempem jej ženu zběsilým,
slovům však nedám růst.
Když polibky klín připravím
pro vyšší sensace,
tu proniknu jej údem svým
a začne kreace.
Jak směšni jsou ti bloudkové,
jimž lže pták a keř,
co hrají scény loutkové
a šeptají si „Věř!“
Pro chtíč přec střemcha nekvete,
hrdliččin nezní smích —
„Proboha, vy snad pláčete,
že jsem vám sukně zdvih’?“
Ach, nebraňte se, zmoudřete!
Romány vám jen lhou.
Ještě mne celého podřete
pro kapric marnivou.
(Fráňa Šrámek: Stíny)
Báseň pochází ze sbírky parafrází Ohlasy básní českých, které vznikly pravděpodobně během Broukova francouzského pobytu (1948-1951) a vydány byly vlastním nákladem v Londýně během šedesátých let; báseň je součástí autorova svazku exilových textů Zde trapno existovat (ed. Viktor A. Debnár, Brno: Host, 2008, s. 126n).