Bohuslav Brouk: Francouzské plakáty

26/11/2019 (17:06) · Filed under Ukázky z textů

Hádejte, které historické datum je nejpopulárnější ve Francii? Alespoň v Paříži to je nesporně 11. červe­nec 1881, den, kdy byl vydán zákon, podle něhož se stíhá vylepování plakátů mimo místa k tomu vyhražená, neboť v Paříži čteme skoro na každé zdi a na každé podezdívce domů velké nápisy: Zákaz plakáto­vání podle zákona ze dne 11. července 1881.

Plakát je ve Francii mnohem oblíbenějším propa­gačním prostředkem než u nás a francouzští umělci se stali v tomto výtvarném odvětví nepřebornými mistry. Leč, co lze říci slovy o francouzských plakátech? Fran­couzský plakát, ten musíte vidět, a nemůžeme-li Vám žádný ukázat, jsme tedy nuceni se spokojit jen několi­ka jeho obecnými charakteristikami.

Především se shledáváme ve Francii s plakáty mnohem větších rozměrů než u nás, s opravdu obřími, u nás nevídanými plakáty, které nacházejí vhodného umístění kromě na pouličních návěštních plochách i na rozměrných plochách vyhrazených plakátování na stanicích pařížské podzemní dráhy. Účin těchto velkých plakátů bývá pak často nesmírně zvyšován tím, že jeden a týž plakát bývá vylepován vedle sebe v několika exemplářích, o čemž se obzvláště dobře mů­žeme přesvědčit právě na stanicích pařížského metra, kde často celá stanice bývá vyhražena vylepení jedno­ho druhu plakátu v mnoha exemplářích.

Pokud jde o výtvarnou stránku a působivost plaká­tu, setkáváme se pochopitelně ve Francii mimo s dob­rými plakáty i s plakáty úrovně prostřední, špatné a dokonce i velmi špatné, jenže kromě toho se každou sezonu vyrojí i deset až dvacet plakátů, které nemají v celém světě konkurence. Vzorný francouzský plakát je jedinečným malířským a kreslířským dílem, pouta­jícím Vás již svou barevnou komposicí, nápadný svou jednoduchostí, nekomplikovaností a přesvědčivý svou výstižností. Zastavíte se před ním jako před chef d’oeuvry slavných malířů, která zdobí stěny Louvru, a zadumáte se nad ním jako nad nejskvělejší strofou nejskvělejších básníků. Pohledem na takovéto plaká­ty prožíváte svěžest provenského jara, neposkvrněnost rozkvetlých alpských luk, opar pařížských nocí, idyly zašlých dob, teplo laskavého domova, exotičnost tropů anebo třeba slunné dny svého dětství, a přece to jsou jen plakáty, doporučující Vám tu nebo onu značku par­fému, mýdla, punčoch, marmelády, minerálky, pečiva apod.

Avšak co lze říci slovy! Francouzský plakát, jak jsme již předeslali, se musí vidět, a proto si spíše než o pla­kátech promluvme o plakátování vůbec. Plakáty se ve Francii nepropagují jen výrobky různých značek a ná­kupní prameny, nýbrž i politické ideje. Ovšem politika nehraje ve Francii tak značnou roli jako u nás, a kdyby nebylo komunistů, je zcela možné, že by se ve Francii mimo dobu voleb politický plakát nevyskytoval. Jenže ve Francii komunisté vynakládají skoro všechny své dotace podle moskevských směrnic do plakátování rozličných svých hesel proti vládě, válce v Indočíně, zbrojení etc. Jsou to vesměs čistě typografické

plaká­ty, velmi špatné úpravy, a vyskytne-li se na nich již nějaká kresba, je to črta nějakého komunistického kreslíře, provedená v duchu východního proletářského realismu a vyjímající se mezi ostatními svěží­mi plakáty jako snětí napadená ratolest v bujné zele­ni větvoví. Komunistické plakátování donutilo ovšem k plakátování i ostatní politické strany a hnutí, aby čelily plakátované komunistické lži, a tak se na fran­couzských návěštních plochách vede často čilá poli­tická polemika. Při této příležitosti vzpomeňme třeba loňského sjezdu obránců míru, který se měl konati v Londýně a který byl oznamován plakáty s obrazem holubice. Odpovědí na tyto kongresové plakáty obje­vily se po celé Francii plakáty s obrazem holubice ukuté z oceli, s jakýmsi tankem, majícím podobu mí­rové holubice a nesoucím na svém bělostném pancé­ři znak rudého srpu a kladiva. Pod touto holubicí bylo pak prostě napsáno: Holubice, která dělá bum! Velmi dobrou odpovědí na komunistickou lžiagitaci jsou pak též zejména nálepky velikosti knižního formátu, na nichž je zobrazen Stalinův narudlý profil s pěkně se vyjímajícími černými vousy a s taškářským úsmě­vem a nesoucí nápis z písmen přizpůsobených azbuce: Tento plakát je ode mne. Tyto velké nálepky jsou již po několik let ve Francii nalepovány na všechny komunistické a komunisující plakáty.

Ovšem ani záhadné dotace francouzských komu­nistů nejsou tak veliké a rovněž všechny komunis­tické sprostoty nesnesou legální publikace ani v tak liberální zemi, jako je Francie, takže komunistická agitace se omezuje na pouhé malé nálepky, které disciplinovaní soudruzi vylepují po všech kandelábrech, domech, zdech a ohradách. Ani tato komu­nistická agitace však nezůstává bez odpovědi. Na příklad, když se při jednání parlamentu o zvýšení vojenské služby na 18 měsíců objevily komunistické nálepky s heslem Pryč s vojnou, pryč s 18měsíční vo­jenskou službou, přidružily se k nim za několik dní stejně veliké nálepky s textem: Pryč s 18měsíční služ­bou! Chceme tříletou službu jako v Rusku pro obra­nu své svobody. Leč ani tištěné nálepky společně s plakáty nestačí zuřivé komunistické agitaci, a tak se shledáváme i s vylepenými komunistickými letá­ky, pořízenými jen na cyklostylu. Mezi těmito cyklo­stylovanými plakátkami můžeme často objevit věci sensační jako třeba i ostouzení církví a protinábožen­ské štvaní. Když jsme na lucerně v jednom paříž­ském předměstí četli cyklostylovanou pozvánku na schůzi, na níž bude dokázáno, že náboženství je opium lidu, a na níž budou předvedeny všechny rozu­mové důkazy neexistence boží, nemohli jsme nevzpomenouti na naše monsignory sedící v komunistické vládě a na naše komunisty vydávající se za ochrán­ce náboženství.

Konečně se uchylují francouzští komunisté i k po­pisování zdí a chodníků. Tuto vášeň konečně proka­zovali i u nás a připomeňme si třeba jen nápisy: Ne Masaryk, ale chleba, jimiž v Praze znečistili u pří­ležitosti poslední volby T. G. Masaryka presidentem vyšehradské hradby a vltavská nábřeží. Dnes znečišťují komunisti ve Francii zdi zase nápisy jako: Pryč s válkou v Indočíně, Ne zbraně, ale školy, Pryč se zbro­jením atd., jako kdyby předpokládali, že lid v západ­ních státech se obává, že zbrojením upadne v bídu jako ve zbrojících státech za železnou oponou.

Ovšem přes všestrannou propagační činnost ko­munistů ztrácí se jejich plakáty, nálepky a nápisy v moři francouzské obchodní reklamy, jakož i v zápla­vě propagace jiných politických i nepolitických hnu­tí. Vidíte-li jeden komunistický plakát, naleznete na téže plakátovací ploše jistě deset jiných, propagují­cích zase demokracii, svobodu, náboženství nejrůznějších církví a sekt, socialismus etc. A vidíte-li ně­kde na zdi napsáno Ať žije Thorez nebo Stalin, jistě na protější zdi můžete číst nápis Ať žije de Gaulle a na zdi za rohem zase Ať žije Comte de Paris.*

Ale to všechno smývá déšť, a ne-li, mizí politické nápisy na zdech, ponuré zábavy dospělých, v záplavě dětských čmáranic a nápisů, jako že Jean chodí s Colette a že Yvonna je zamilována do Henriho, neboť ve Francii převládá život nad politikou a z plakátů, nále­pek a nápisů na francouzských ulicích je to jasně zjevné.

Poznámka pod čarou
* Titul užívaný pretendenty na francouzský trůn – v tomto případě Henri R. F. M. L. P. d‘Orléans (1908–1999).

Článek Francouzské plakáty byl napsán v Paříži pravděpodobně v letech 1950–1951; poprvé byl otištěn v Broukově souboru Zde trapno existovat (ed. Viktor A. Debnár. Brno: Host, 2008, s. 72–76).

B. Brouk: Zde trapno existovat (2008, obálka s použitím fotografie Miloše Klemsy Dora Freiburgová /a Viktor A. Debnár/)

Komentáře