Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Archiv Leden, 2020

Rudolf Vévoda: „Nechci být kůlem vyhlášek“: František Halas a jeho politická cesta po roce 1954

[…] Na aktivu spisovatelů-komunistů v květnu 1946 Ladislav Štoll sice kritizoval vedení Syndikátu [českých spisovatelů – pozn. autora webu], ale nikoho nejmenoval a vůbec hovořil dosti všeobecně.1 Naproti tomu ještě na aktivu kulturních pracovníků, konaném 12. 2. 1948, bral Halase v ochranu před útoky Brouka a Černého – sám Čivrného šéf, Gustav Bareš. Na adresu tzv. kulturní reakce mimo jiné uvedl: „Chtěli by upírat právo mluvit jménem české kultury S. K. Neumannovi, Nejedlému, Halasovi, Olbrachtovi, místo toho by chtěli Peroutku, Brouka, Mareše.“2 Přízeň mocných tedy dosud trvala. Jistě tomu napomohl i Halasův podpis pod ustavujícím prohlášením komunisty ovládané Kulturní obce (v říjnu 1946), ve kterém se mimo jiné vyjadřovala radost nad tím, že náš lid „jednou provždy překonal svou závislost na zhoubných předmnichovských poměrech mezinárodních i vnitřních.3 […]

Úryvek ze sborníku Rok 1947. Česká literatura, kultura a společnost v období 1945–1947: Materiály z konference uskutečněné 11.–13. 6. 1997 v Praze. Ed. Petr Hruška. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 1998, s. 54; příspěvek je k dispozici zde, celý sborník potom zde.

Poznámky

1Za rok své existence Syndikát se neprojevil, ačkoliv zde byla řada velmi důležitých problémů. Ani nyní před volbama, kdy se jedná o tak vážný krok, Syndikát jako obhájce důsledné demokracie nevystoupil.“ SÚA, fond 19/7 (Kulturně propagační oddělení ÚV KSČ), sign. 681. V. Řezáč se na zmíněném aktivu, konaném 10. 5. 1946, pokusil Syndikát hájit: „Reakční tisk označuje Syndikát za hnízdo komunistů.

2 Tamtéž, sign. 71.

3 V. Černý, Skutečnost svoboda, Praha 1995, s. 411.

 

Sborník Rok 1947 (1998, obálka)