Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Archiv Brouk a Babka

Zakladatel firmy Brouk a Babka bude mít pamětní desku

Výjimečnou podnikatelskou osobnost si připomenou obyvatelé obce Hlince na Plzeňsku. Chystají se zde totiž 11. května 2019 odhalit pamětní desku nejvýznamnějšímu rodákovi Jaroslavu Broukovi. Ten byl zakladatelem firmy Brouk a Babka, kterou v první polovině 20. století proslavily moderní obchodní domy.

Za myšlenkou odhalit Jaroslavu Broukovi, který se v obci narodil 11. května 1884, pamětní desku, stojí starosta Hlinců Petr Jirásek.

„Tu myšlenku nosím v hlavě léta a myslím, že je trochu ostuda, že jsme to neudělali dřív. Povědomí o Jaroslavu Broukovi se u nás drží. Já si myslím, že byl pro Československou republiku podobně významný jako například Tomáš Baťa. Jaroslav Brouk ovšem nebyl kapitalistický dravec, ale spíš lidumil,“ říká starosta.

Celý článek Jaroslava Nedvěda „Zavedl i zásilkovou službu. Zakladatel firmy Brouk a Babka byl vizionář“, publikovný 4. května 2019 na webu iDNES.cz, si můžete přečíst zde.

Pamětní deska bude slavnostně odhalena při příležitosti 135. výročí narození Jaroslava Broukana na budově obecního úřadu ve Hlincích čp. 44 v sobotu 11. května 2019 se zahájením v 15 hodin.

Program
Zahájení a přivítání hostů
Slavnostní odhalení pamětní desky
Závěr a vyhodnocení proběhnou následně v místní hospodě „U Potůčků“, kam jsou účastníci slavnostního aktu srdečně zváni

Jaroslav Brouk st. (1884-1953), asi počátek 30. let

Článek a fotografie z akce najdete na stránkách obce Hlince.

Reklamy

Zdeněk Kirschner a Bohuslav Brouk

[…] Že bude jeho profesní život spjat s literaturou, na tom měl velkou zásluhu Bohuslav Brouk ze známé firmy Brouk a Babka. Když byl Zdeněk Kirschner v posledním ročníku gymnázia, jeho otec, který pracoval pro velkou pojišťovnu a znal mnoho významných podnikatelů, navštívil pana Brouka, aby se s ním poradil, který z oborů Filozofické fakulty by mohl být pro syna nejvhodnější. A pan Brouk doporučil srovnávací dějiny literatur, zejména přednášky profesora Václava Černého. K tomuto oboru si Zdeněk Kirschner přibral anglistiku a o jeho budoucím směřování bylo rozhodnuto. […]

Seriál Osudy Zdeňka Kirschnera (1928), historika a teoretika literatury a fotografie, publicisty a překladatele z angličtiny, si můžete poslechnout zde (připravila Marina Feltlová, Český rozhlas 3-Vltava, 12. března 2018).

Související příspěvek o Z. K. najdete zde.

Zdeněk Kirschner (1928), nedatováno, foto Tomáš Kirschner

Bez respektu. Podnikatel poničil funkcionalistickou památku

Z jedné z ikon funkcionalismu – libereckého obchodního domu Brouk a Babka – zmizelo památkově chráněné neonové logo. Bez povolení jej sundal podnikatel, který se v přízemí budovy chystá otevřít obchod.

Nechtěli jsme čekat a bylo by to moc komplikované. Nějak takhle se zástupci obchodní sítě Snowbitch snaží vysvětlit svůj necitlivý zásah do historické a chráněné stavby v Liberci.

Aniž by se poradili s památkáři a úřady, natož počkali na jejich svolení, odstranili nápis Brouk a Babka a místo něj našroubovali na vstupní fasádu logo Snowbitch. Národní památkový ústav proto kvůli protiprávnímu jednání podal návrh na správní řízení a žádá co nejrychlejší vrácení původního nápisu.

Velkou neznámou ale je, v jakém stavu nyní jednotlivé neonové znaky z Brouk a Babka jsou a jestli nedošlo k jejich poškození. „Písmena jsme neviděli a neznáme jejich stav po demontáži. Jedná se o součást nemovité kulturní památky, a tudíž nakládání s nimi podléhá památkovému zákonu,“ upřesňuje Miloš Krčmář, šéf libereckých památkářů.

Za kontroverzní akcí stojí plzeňský podnikatel Lukáš Puchta. Ten vlastní firmu Destiny Distribution, která provozuje síť obchodů Snowbitch. A jeden z nich právě v blízké době otevře v přízemí obchodního domu Brouk a Babka.

Týdeník Euro se jej od pátku (15. 12. 2017 – pozn. autora webu) snaží zastihnout, na emaily ani telefony neodpovídá. „Jediný, kdo se k tomu může vyjádřit, jen pan majitel Puchta,“ sdělila pouze jedna ze zaměstnankyň Destiny Distribution do telefonu.

Nicméně vzhledem k tomu, jak se Puchta od minulého týdne vyjadřuje na sociálních sítích, je zřejmé, že celý humbuk bere především jako dobrou reklamu pro svůj nový liberecký obchod.

„Zachovaná stylistika původního nápisu včetně zachování původních technologií není zprznění! Snowbitch je síť obchodů, stejně jako byl Brouk a Babka,“ argumentuje Puchta v jedné z několika facebookových diskuzí.

Obchodní dům Brouk a Babka

Libereckou pobočku obchodní sítě navrhl architekt Jan Gillar, na Pražské ulici se otevřela v roce 1936, na seznam kulturních památek se dostala o 22 let později. Po náročné rekonstrukci se dům znovuotevřel v roce 2005. Značka Brouk a Babka vznikla v roce 1908, během první republiky do Československa přinesla západoevropský standard v nakupování. Kromě kvalitních služeb a výrobků dbala i na svou prezentaci, proto patří její pobočky k vrcholným skvostům dobové architektury.

Článek Ondřeje Stratilíka byl publikován na serveru Euro.cz 18. 12. 2017.

Více se o liberecké stavbě dozvíte zde.

Obchodní dům Brouk a Babka (Liberec, po r. 2005)

Chystá se rekonstrukce teras Bílé labuti, obchodního domu firmy Brouk a Babka

[Terasy] v Bílé labuti by brzy měly projít rekonstrukcí a měly by se vrátit k původnímu širšímu využití z konce 30. a 40. let. Kromě obchodu by měly sloužit i jako místo setkávání a kulturního vyžití. Vrtulník, který kdysi obchodní dům měl a který tam přistával, se už ale na střechu Bílé labutě asi nevrátí. […]

Historik architektury Zdeněk Lukeš připomněl, že terasy se v období funkcionalismu, kdy se objevily ploché střechy, budovaly velmi často. Za první republiky se jim říkalo i střešní zahrady nebo sluneční terasy. Historik architektury Richard Biegel pak konstatoval, že stejně jako jsme zapomněli používat veřejný prostor v rámci měst, ulic a náměstí, vytratilo se i užívání teras. „Doba, kdy by každý pořádný dům měl na střeše obytnou terasu, je bohužel ještě trochu vzdálená. Ale ona znovu přijde, nebojte,“ konstatoval Richard Biegel.

Možností, které nabízejí terasy, využil velkoryse obchodní dům Bílá labuť na začátku své existence. V polovině třicátých let zadali podnikatelé Brouk a Babka stavbu domu dvojici architektů Josefu Kittrichovi a Josefu Hrubému. Vznikla moderní budova plná technických vymožeností. Bílá labuť byla v té době největším a nejmodernějším obchodním domem ve střední a východní Evropě. A dodnes je považována za vrcholné dílo meziválečné avantgardní architektury.

Marek Tichý, architekt z Ústavu navrhování ČVUT, připomněl, že Bílá labuť má tři hlavní terasy. Ty byly v minulosti využívány pro obchod, služby i pro rekreaci zaměstnanců. „Byly prodlouženým prostorem toho, čemu se před druhou světovou válkou říkalo obchodní palác – kromě restaurací tam byly společenské akce, rauty, obchodní aktivity, prezentace produktů,“ řekl Marek Tichý.

Oldřich Petráček, generální ředitel Bílé labutě, připomněl, že na jedné z teras se točil film Šťastnou cestu s Adinou Mandlovou a Otomarem Korbelářem. Režíroval ho Otakar Vávra a do kin vstoupil v roce 1943. Jak Oldřich Petráček dodal, Bílá labuť měla později i svou helikoptéru, která na terase přistávala.

Fungování Bílé labutě přitom poznamenaly hned dva historické zvraty. Dům byl slavnostně otevřen v březnu 1939, tři dny po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Druhý zlom nastal v době komunismu. Architekt Marek Tichý konstatoval, že z Bílé labutě se v té době stal sice věhlasný, ale přesto celkem banální obchodní dům. „Byl sice využívaný, byl populární, ale byl samozřejmě okleštěný,“ řekl Marek Tichý. Obchodní život se podle něj odehrával uvnitř a z teras se staly běžné provozní střechy. To by se ale mělo změnit – vznikl projekt na rekonstrukci nejen obchodního domu, ale právě i teras. V plánu je i jejich rozšíření.

Podle Marka Tichého je základní myšlenka projektu návrat k tomu, co architekti Kittrich a Hrubý vymysleli před druhou světovou válkou. Tedy rozšířit obchodní dům, který byl velice funkční a živý. „To znamená restaurační plochy, obchodní plochy, společenské plochy, místa prezentací, místa pro setkávání, místa pro hudební a jiné akce související s obchodem,“ konstatoval Marek Tichý.

Generální ředitel Oldřich Petráček připomněl, že v Bílé labuti kdysi vystavoval obrazy třeba Emil Filla a další známí malíři. Dnes proto chtějí na tuto tradici navázat: „Terasy jsou velké a jejich využití nebude monokulturní. Jedna věc je restaurace, ale chceme dát příležitost mladým umělcům, vernisážím a podobným akcím,“ řekl Oldřich Petráček. Ředitel Bílé labutě věří, že se jim podaří oživit terasy příští rok. […]

Z článku Terasa, kde přistával vrtulník a točila Adina Mandlová, znovu ožije (podepsáno šifrou pba, ČT24, 23. 5. 2015).

Brouk a Bílá labuť (Padevět - Průvodce protektorátní Prahou)

Bohuslav Brouk a rodinný podnik Bílá labuť (Jiří Padevět: Průvodce protektorátní Prahou, 2013)

Vrtulník na Bílé labuti (1957, foto Jan Tachezy)

Vrtulník na střeše obchodního domu Bílá labuť (1957, foto Jan Tachezy)

Alena Jahnová: Obchodní domy Brouk + Babka a jejich sortiment

Společnost Brouk+Babka byla v meziválečném období největším obchodním řetězcem. Své domy stavěla ve funkcionalistickém stylu v největších městech republiky. Tato práce popisuje rozvoj firmy, její přístup k zákazníkům a také k zaměstnancům. Výčet jednotlivých oddělení a jejich sortimentu je uveden v druhé části práce společně s kapitolou, která se věnuje katalogům vydávaných touto firmou.

Bakalářská diplomová práce Aleny Jahnové Obchodní domy Brouk + Babka a jejich sortiment byla obhájena v roce 2014 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Jahnová - titulní list

Alena Jahnová: Obchodní domy Brouk + Babka a jejich sortiment (2014), titulní list

 

Josef Pravec: Obchodník, který naučil lidi žít na dluh

Značka Brouk a Babka a s ní spojené obchodní domy měly za první republiky stejný zvuk jako Baťovy závody.

Záplava světla, ústřední topení a ventilace, výtahy, prostorné šatny, parketové podlahy. A především přehršel zboží všeho druhu, od oděvů přes kytaru až po kamna. To vše přivádělo v roce 1919 zástupy Pražanů do obchodního domu Brouk a Babka stojícího na někdejší Belcrediho třídě, tedy do dnešní ulice Milady Horákové.

V dalších letech se obchod jakoby přenesený odněkud z Ameriky zvětšoval o budovy v okolí, přibyla nová oddělení, například na prodej linoleí a klobouků, a nakonec prosklená hala, v níž si zákazníci mohli vybírat látky pod denním světlem.

Celý článek Josefa Pravce Obchodník, který naučil lidi žít na dluh (Ekonom, 28. 8. 2014, č. 35, s. 50-53) si můžete přečíst zde.

Obchodník, který žil - titulní stránka

Bohuslav Brouk v Průvodci protektorátní Prahou

Jiří Padevět zmiňuje Bohuslava Brouka ve svém Průvodci protektorátní Prahou (Praha: Academia, 2013, s. 174), a to v souvislosti s Broukovým působením v obchodním domě Bílá labuť. Brouk působil v tomto rodinném podniku firmy Brouk a Babka jako estetický poradce.

Publikace byla v r. 2014 oceněna Magnesií Literou v kategorii Literatura faktu a současně se stala i knihou roku 2013.

Padevět - Průvodce protektorátní Prahou (Academia, 2013, obálka)

Jiří Padevět: Průvodce protektorátní Prahou (2013), obálka

Brouk a Bílá labuť (Padevět - Průvodce protektorátní Prahou)

Bohuslav Brouk a Bílá labuť (J. Padevět: Průvodce protektorátní Prahou. Praha: Academia, 2013, s. 174)