Bohuslav Brouk
Zde trapno existovatArchiv čumba
Křest Broukových Soukromých tisků
Uvedení knihy, vycházející ve dvou stech číslovaných výtiscích, se uskuteční ve čtvrtek 14. února 2013 v 19 hod. v Café Sladkovský, Sevastopolská 17, Praha 10-Vršovice; ukázky z esejů přečtou herci Ivana Uhlířová a Kajetán Písařovic, hudba Tomáš Žižka (mamapapa banda), moderuje Ladislav Čumba.
Kniha nebude distribuována oficiálními distribučními kanály – zájemci si ji mohou koupit přímo na místě, popřípadě objednat u editora Viktora A. Debnára na victor(zavináč)sendme.cz.
Pozvánka na křest Soukromých tisků (14. 2. 2013)
Křest Broukova Životního slohu
V úterý 29. června 2010 od 19 hod. se v klubu K4 (Celetná 20, Praha 1) uskuteční setkání při příležitosti prvního vydání knihy Bohuslava Brouka Životní sloh.
Úvodní slovo editor Viktor A. Debnár, referát přednese estetička Helena Jarošová, ukázky přečte Radek Rubáš, audio-vizuální doprovod Kateřina Zochová (Audiofenky, Něco v krabičkách…) a Michail Cabowitz (Mikroloops…); večerem provede Ladislav Čumba.
V Životním slohu se čtenáři po více než šedesáti letech od plánovaného vydání dostává nesmírně podnětných myšlenek v oblasti, v níž dodnes mnoho teoretických textů nevzniklo, navíc přímo od jednoho z průkopníků konceptu životního slohu (viz níže). Publikace je přirozeným a významným doplňkem Tvorby životního slohu: Statí o architektuře a užitkové tvorbě vůbec (1946) Karla Honzíka, sledujícího funkční vztahy architektury ve vztahu k prostoru a živým organismům, Obytné krajiny (1947) Ladislava Žáka, zachycujícího architektonické a funkční vlastnosti krajiny, a konečně Broukových Lidí a věcí (1947), soustřeďujících se na jednotlivé funkce věcí, nevyhnutelnost redukce životních potřeb atd.
Součástí publikace je úvod a bio-bibliografická studie o autorovi z pera editora svazku Viktora A. Debnára Ani labuť, ani brouk a studie estetičky Heleny Jarošové Život slohový, život zvládnutý; publikace rovněž obsahuje obrazovou přílohu, seznam doporučené literatury a jmenný rejstřík, samozřejmostí je ediční poznámka. Publikaci vydává brněnské nakladatelství Barrister & Principal.
Životní sloh – termín ražený českou uměleckou avantgardou k označení vyšších, především na etice a estetice založených forem integrace a ztvárnění výroby, hmotného prostředí, prostorových i mezilidských vztahů a duševní produkce. Formulace ideálu životního slohu byla ovlivněna uměleckým funkcionalismem a konstruktivismem, ideou účelnosti, ale i služebnosti umění vůči lidským a celospolečenským potřebám a zájmům. Termín životní sloh je v českých uměnovědných disciplínách stále živý; v západní sociologii ani uměnovědě nenajdeme k tomuto pojmu ekvivalent, což umožnilo Karlu Honzíkovi traktovat koncept životního slohu jako specifický přínos českého myšlení světové kultuře. (Velký sociologický slovník, 1996)
Pozvánka
B. Brouk: Životní sloh (2010, obálka Bohdan Lukáš)
Křest O pošetilosti života i smrti + O funkcích práce a osobitosti
Ve čtvrtek 9. dubna 2009 od 19 hod. se v pražské kavárně Krásný ztráty uskutečnilo setkání při příležitosti vydání dvou knih Bohuslava Brouka, enfant terrible českého kulturního života 30. a 40. let. Křtila se reedice publikace O smrti, lásce a žárlivosti (1936, nyní pod názvem O pošetilosti života i smrti) a kniha O funkcích práce a osobitosti (1938).
Uvedl editor Viktor A. Debnár. Hudba Katka Zochová a Markéta Lisá (Audiofenky), ukázky četl Radek Rubáš, večerem provázel Ladislav Čumba.
Předmětem zájmu Bohuslava Brouka v eseji O pošetilosti života i smrti je fenomén úmyslné smrti neboli sebevraždy. Autora zajímá jak fenomén samotný, jeho historie, tak rovněž vývoj názorů na něj. Svým typickým, nekompromisním a čtivým stylem postupně ve čtyřech kapitolách zkoumá sebevraždu z pohledu psychologického, eticko-náboženského, filozofického, sociologického či právního. Přitom, jak uvádí Jindřich Štyrský, při myšlení a tvorbě vede Brouka jeho „odvaha domysliti vše do konce, odvaha zpřetrhati společenské předsudky, nebáti se brutality ani cynismu, neboť teprve naprosto svobodný, nespoutaný intelekt je schopen proniknouti do nejzazších intimních koutů naší duše“, a proto platí, že „podstatným rysem Broukovy kritiky úmyslné smrti je naprostá nezaujatost myšlení, naprostá svoboda rozumu, nezastavujícího se před žádnými mravními dogmaty“. Na základě takovéhoto přístupu dochází Brouk k mnohým logickým, nicméně odvážným a na tehdejší dobu příliš provokativním závěrům – důkazem budiž soudní zabavení knihy, proběhnuvší krátce po jejím vydání v roce 1936, které shledalo, že esej „veřejně podněcuje ke zločinu“.
O funkcích práce a osobitosti, publikace z r. 1938, v níž její autor Bohuslav Brouk (1912-1978), enfant terrible čs. avantgardy a bohémy 30. a 40. let, svým typickým, nekompromisním a čtivým stylem předkládá syntézu Freudovy psychoanalýzy a Adlerovy individuální psychologie, aplikovanou na řadu lidských činností. Z doslovu Františka Dryjeho: „Scientistická víra“ je základem mnohých Broukových úvah a spekulací, jež svým způsobem, „mimo dobro i zlo“, mimo všechny pochybnosti „iracionalizují racionalitu“ a získávají – jaksi paradoxně – kvalitu poezie. Stále více se přesvědčujeme, že dílo Bohuslava Brouka je paradoxním výrazem právě takového „rozvoje reálna díky imaginárnímu“. Aplikace básnické metody „pars pro toto“ na psychologickou a sociálně-psychologickou problematiku je plná humoru a jiskřivě „krátkých spojení“ nejrůznějších významových okruhů.
Křest O pošetilosti života i smrti + O funkcích práce a osobitosti, 9. dubna 2009
Reportáž z křtu včetně rozhovoru s editorem je ke shlédnutní v rámci pořadu Knižní svět (ČT2, 19. dubna 2009).
Fotografie
(autor: Tomáš Hrůza)
Laďa Čumba křtící
Radek Rubáš čtoucí
Katka Zochová tvořící
Markéta Lisá a Katka Zochová zpívající
Katka Zochová a Markéta Lisá zpívající
Křest Zde trapno existovat
V sobotu 19. ledna 2008 od 18 hod. se v kavárně Krásný ztráty (Náprstkova 10, Praha 1) uskutečnilo setkání (čtení, promítání, jazzová a swingová hudba) při příležitost vydání knihy Zde trapno existovat, jejímž autorem je enfant terrible čs. avantgardy a bohémy třicátých a čtyřicátých let Bohuslav Brouk.
Publikace zahrnuje tvorbu vzniklou v období 1948–1978, kteréžto roky strávil Brouk v zahraničním exilu, do něhož byl nucen se uchýlit po únorových událostech v r. 1948. Jedná se o texty ve své většině veřejnosti doposud neznámá, která, jak uvádí literární historik Vladimír Papoušek, mimo jiné „při vší své torzovitosti a rozpornosti […] zůstávají dokladem jednoho z nejautentičtějších příběhů lidské samoty a prázdnoty dvacátého století“.
Bohuslav Brouk, O svobodě a demokracii, 1951
„Není nad svobodu a rovnost! Jistě alespoň pro toho, kdo si libuje ve sprostotě, nevkusu a jiných neukázněných projevech lidové přirozenosti. S demokracií, s rovnostářstvím je to podobné jako s nudismem. Proč bychom se měli stydět za nahotu? Která róba je vkusnější než krásné lidské tělo? Ale kdo má opravdu krásné tělo? Kdyby všichni lidé chodili nazí, nechtěl byste asi už nikdy vyjít na ulici, kde by v záplavě hnusně nebo alespoň komicky působících těl zanikla sebekrásnější těla. Přiznejme si, kdo má zadnici opravdu vhodnou pro veřejné vystoupení? Je jisté, že jen málokdo má tělo nepohoršující naše estetické a erotické smysly, a z toho důvodu je jistě nerozumné doporučovat, aby všichni lidé chodili nazí, aby se všichni lidé oddávali nudismu. A právě tak je nesmyslné hlásat ideu rovnoprávnosti, demokracie a svobody, poněvadž ještě méně lidí má ducha neurážejícího nejzákladnější pravidla logiky a vkusu. Většina lidí jsou blbečci, duševní kreténi, a v zbývající hrstce lidí zavládají pak ještě značné rozdíly v míře jejich kultivovanosti. Jaký je to pak nesmysl, usilovat o jejich zrovnoprávnění? Proč má mít stejné hlasovací právo imbecil, nestoudný politikář, negramota a politicky kultivovaný člověk? Kdyby mrzáctví ducha bylo neméně zjevné a nepřezíratelné jako neforemnost těla, byli by jistě demokraté pokládáni za nejztřeštěnější sektu na světě, za větší blázny a nemravy než nudisté. Demokracie je politický nudismus a je škoda, že uplyne ještě mnoho vody, než se to pozná a než se uzná, že posaditi v čelo vlády všeliké kancelářské generály, obchodníky galanterním zbožím nebo truhlářské tovaryše je mnohem nechutnější a osudnější než nechat promenovat po plážích nahé stokilové baby.“
Uvedl editor Viktor A. Debnár. Hudba Pepíček Čečil, ukázky četli Petr Halíček a Radek Rubáš, večerem provázel Ladislav Čumba.
Pozvánka na křest knihy Zde trapno existovat (2008)
Záznam čtení (autor Vít Krobot) je k dispozici zde.
Bohuslav Brouk 