Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Archiv Debnár

Radim Kopáč: Nech Brouka žít… Publicistika Bohuslava Brouka: lekce z nesmiřitelnosti ve dvacátém století

Nebýt soukromého nadšení Viktora Debnára, zůstal by Bohuslav Brouk (1912–1978) na mapě československé kultury minulého století vyznačený nanejvýš jako milá kuriozita. Jako publicista, který si kdysi dělal legraci z uctívačů Máchova kultu a masturbaci bral jako jedinečnou roznětku tvůrčí imaginace.

Debnárovou zásluhou je tomu jinak. Od roku 2008 vyšlo sedm Broukových knížek, které mistra předvádějí i v jiných rolích – jako filozofa, estetika, sociologa, biologa, esejistu, prozaika a básníka. Zatím posledním titulem v řadě je skoro šestisetstránkový komplet Broukovy „publicistiky z let 1930–1960“ nazvaný Na obranu individualismu. Rozdělený je jasně: 1) psychoanalýza a sexuologie, 2) umění a kultura, 3) společnost a politika. Brouka představuje už ale méně jasně, vlastně jako člověka hluboce rozporného – počínaje mixem ostré prozíravosti s názorovou naivitou na hraně dogmatismu a konče nesourodým vztahem myšlenkové teorie a životní praxe. Jenže právě jízdou po téhle sinusoidě je Brouk atraktivní i pro dnešek.

Patřil do čeledi kapitalistů (byl mladším synem spolumajitele firmy Brouk & Babka), ale držel se módního marxismu a v lecčem i anarchismu. Ve třicátých letech se družil zejména se surrealisty. Tedy salonní avantgardista? Anarchistický individualista? Existencialista s duchem libertina? Psal s gustem, vášnivě a prudce, lačně a bezohledně.

Nebyl to bonmot, když řekl: „Na diplomatičnost (…) se vyseru!“ Jeho populárně-naučné texty na vybraná témata z psychoanalýzy jsou dneska vybledlé jako pátý průklep originálu, zato v diagnóze poválečné politické situace byl přesný. Komunismus pochopil správně jako špatně maskovaný útok na lidskou svobodu. Viz jeho stěžejní spis dokončený dekádu po odchodu do exilu O šalbě svobody a filosofie (vydaný v Debnárově režii v roce 2011), respektive jednu z posledních vět přítomného svazku: „Boj za svobodu je a zůstane údělem lidstva…“ Brouk jako vědec a politolog ale psal převážně suše, až nudně. Nejzábavnější je dneska to nejméně závazné: Brouk jako pohotový glosátor, který rozebírá věci umění a kultury s Freudem a drzým vtipem vždycky po ruce.

Brouk publikoval od svých sedmnácti let – a jeho první otištěný příspěvek nemohl být žánrově jiný: polemika. Rád se hádal, pro expresivní výraz měl vždycky ve svém slovníku místo, s mladickým elánem provokoval pokojně sedimentující kulturní a společenské velikány i veličiny. A nejen je – takzvanou českou náturu obecně. To nabubřelé „čecháčkovství“, spokojené s obrázkem vlastní výjimečnosti přišpendleným snaživě na klopě. Brouk nesnášel cokoli, co zakrývalo reálný stav. Faleš, modly, sektářství, nesmyslnou práci, hromadění krámů, sexuálně sešněrovaná „nemehla“, politiku, která „znelidštila život“ a rozvrátila nakonec i jeho oblíbenou surrealistickou družinu. Dával prostě principu slasti zelenou na frontě ducha i těla. I přes celkem zamračenou realitu, v níž žil a kterou definovaly hospodářská krize, druhá světová válka, nástup komunistické totality a třicet let v exilu. Z jedné strany se svým odporem k maloměšťáctví blíží o pár generací staršímu Ladislavu Klímovi, z druhé pak, syntézou vědy a filozofie, třeba o pár generací mladšímu Stanislavu Komárkovi.

A o čem psal Brouk publicista konkrétně? Vedle komunismu samozřejmě také o německém fašismu, o Hitlerovi, kterého charakterizoval jako „sexuálního psychopata“, o antisemitismu, o Bergsonovi, o kýči, o lidech a věcech, o sexualitě i estetice.

Některé texty později rozpracoval do samostatných studií (Životní sloh, Stoupa života, O šalbě svobody a filosofie). S převratem a následným odchodem z Čech se jeho publicistická kariéra v podstatě uzavřela. Na svazek Na obranu individualismu navazuje bezprostředně titul Zde trapno existovat (2008), který shromáždil Broukovo vesměs beletristické dílo psané v Austrálii a později ve Velké Británii. Jak řečeno úvodem: Nebýt soukromého nadšení Viktora Debnára…

Recenze Radima Kopáče byla publikována v měsíčníku Host (prosinec 2014, r. XXX, č. 10, s. 85); v naskenované podobě si ji můžete přečíst zde.

Radim Kopáč (1976), 2014

Radim Kopáč (1976), 2014, zdroj: Tvar 11/2014

Reklamy

Petr Zídek: Bohuslav Brouk, obránce demokracie

Viktor A. Debnár vydává průřez publicistiky Bohuslava Brouka, enfant terrible české meziválečné avantgardy a pozdějšího obránce demokratických svobod.

Bohuslav Brouk (1912–1978) zřejmě nebyl v životě úplně šťastný, štěstí má ale po smrti na svého editora. Viktor A. Debnár zpřístupňuje systematicky Broukovo dílo a také mu založil a vzorně vede webovou stránku. Debnár nyní vydal v nakladatelství Academia výbor z Broukovy publicistiky z let 1930–1960.

Bohuslav Brouk je dnes znám převážně v kontextu českého surrealismu 30. let (např. Derek Sayer ho v knize recenzované na této straně zmiňuje asi dvacetkrát). Svými články i většími pracemi jako Autosexualismus a psycherotismus (1935), Manželství. Sanatorium pro méněcenné (1937) šokoval měšťáky, tedy společenskou vrstvu, z níž vyšel – jeho otec byl spolumajitel známých obchodních domů Brouk a Babka.

Německé zvrhlosti

Debnárův výbor z publicistiky, který je doplněn hned čtyřmi hutnými studiemi Vladimíra Papouška, Bruna Solaříka, Milana Drápaly a editora, vnímání Brouka rozšiřuje. Vedle jeho statí o psychoanalýze, sexuologii, umění a kultuře, přináší také oddíly věnovaný politické publicistice. Navazuje tím na Antologii české nesocialistické publicistiky z let 1945–1948, kterou před čtrnácti lety vydal Milan Drápala pod titulem Na ztracené vartě Západu.

Broukovy psychoanalytické články jsou z dnešního pohledu již jen pouhou kuriozitou. Například jeho interpretaci nacismu jako produktu sexuální zvrhlosti Němců: „Jestliže se v jiných zemích rozlišovali lidé podle politického nebo náboženského přesvědčení, třídili se Němci především podle své specifické pohlavní zvrácenosti. Ten příslušel k homosexuálům, onen k masochistům, jiný k fetišistům, další k sadistům a nejumírněnější, nejslušnější Němci byli zase alespoň stoupenci nudismu…“

Naopak Broukovy texty z let 1945–1948 jsou dodnes aktuální svou jasnozřivostí, a především odvahou. To, co si dovolil napsat v tehdejší době omezené svobody slova Bohuslav Brouk o komunistech, bylo zcela výjimečné. Čteme například: „Lid, lidovost a podobná hesla jsou pro naše komunisty jen nevinně vzhlížejícím pláštíkem, pod jehož ochranou se snaží uchvátit veškerou moc ve státě pro sebe samé.“ Ve stejném článku ze srpna 1947 přirovnává komunisty ovládanou SNB k „četám esesáků a gestapáků“.

Brouk biologem

V této době již Brouk nemohl v českých zemích publikovat ani v tisku demokratických stran a útočiště nalezl ve slovenském časopise Nové prúdy založeném předsedou Demokratické strany Jozefem Lettrichem, který byl podle Milana Drápaly „jedním z nejvýraznějších a nejlepších politických listů v celém tehdejším Československu“. Jeho hlavní význam spočíval v tom, že překročil národně frontovní rozdělení tisku a dal prostor širokému spektru nekomunistických autorů.

Bohuslav Brouk odešel v roce 1948 do exilu, čímž si pravděpodobně zachránil život. Pobýval nejprve ve Francii, odkud odjel na počátku 50. let do Austrálie, která jako jedna z mála poskytovala uprchlíkům víza. V roce 1958 se přestěhoval do Británie, kde o dvacet let později zemřel. Bohužel se mu nepodařilo získat místo ve Svobodné Evropě, snad vinou svého krátkého členství v KSČ, z níž vystoupil v únoru 1946. Také do exilových periodik až na výjimky nepsal. Živil se jako biolog, což byl jeden z oborů, který v Praze vystudoval.

Příspěvek historika Petra Zídka byl publikován v deníku Lidové noviny (30. listopadu 2014, č. 279, příl. Orientace, s. 10); naskenovanou verzi článku si můžete přečíst zde.

Petr Zídek (1971), foto Jovan Dezort, 2012

Petr Zídek (1971), 2012, foto Jovan Dezort

Křest Broukovy knihy Na obranu individualismu

Uvedení knihy Bohuslava Brouka Na obranu individualismu se uskutenčí v pondělí 20. října 2014 od 17 hod. v Literární kavárně knihkupectví Academia (Václavské náměstí 34, Praha 1); o publikaci promluví literární historik Jiří Brabec, editor Viktor A. Debnár a autoři doprovodných studií Bruno Solařík a Milan Drápala.
Pozvánka na uvedení knihy B. Brouka Na obranu individualismu (20. října 2014)

Pozvánka na uvedení knihy B. Brouka Na obranu individualismu (20. října 2014)

Vernisáž výstavy Brouk, Bohuslav Brouk

Výstava fotografií spojených s životem Bohuslava Brouka (1912-1978), enfant terrible českého a slovenského kulturního života třicátých a čtyřicátých let. Úvodní slovo přednese kurátor výstavy Viktor A. Debnár a Bruno Solařík. Součástí vernisáže bude rovněž uvedení Broukovy knihy Na obranu individualismu (ed. V. A. Debnár, Academia, 2014).

Kdy: pondělí 6. října 2014 v 19 hod.
Kde: Café Lajka, U Akademie 11, Praha 7

Výstava potrvá do 31. října 2014.

 

Brouk, Bohuslav Brouk - pozvánka výstava (6. 10. 2014, Café Lajka)

Pozvánka na výstavu Brouk, Bohuslav Brouk (6.-31. října 2014, Café Lajka)

 

Anketa

Vážení přátelé,

obracím se na Vás jako na čtenáře Broukových textů s prosbou o zodpovězení dvou níže uvedených anketních otázek. Výsledky ankety budou následně publikovány na těchto webových stránkách. Příspěvky můžete zasílat do pátku 4. dubna t. r. na e-mailovou adresu victor(zavináč)sendme.cz.

1. Jaké Broukovo dílo Vás nejvíce zaujalo a proč?

2. V čem spatřujete Broukův největší přínos – dobový i současný?

Děkuji velice za Vaši spolupráci.

Srdečně,

Viktor A. Debnár
autor webu

 

Anketa

Blíží se vydání Broukova svazku Na obranu individualismu

Ediční plán nakladatelství Academia na léta 2014/2015 obsahuje anotaci Broukova rozsáhlého svazku Na obranu individualismu, představujícího autorovu publicistiku z let 1930–1960. Výbor, který edičně připravil Viktor A. Debnár, obsahuje doprovodné studie Bruna Solaříka Podivný případ doktora Jekylla a pana Brouka, Vladimíra Papouška „Život nejde odkládat, a zvláště nikoliv pro nějakou doktrínu!“: Umění, kultura a Bohuslav Brouk, Milana Drápaly Individualista s kolektivistickými ideály a Viktora A. Debnára Ani labuť, ani brouk. Publikace vychází v červnu/červenci 2014 v rámci edice Šťastné zítřky.

Úvodní slovo editora

Z více než jednoho sta článků, které Bohuslav Brouk publikoval a které jsou ve svém celku charakterizovány fundamentální svobodomyslností dbající na naprostou svobodu tvorby nezávislé na jakémkoliv společenském, politickém a jiném diktátu, se v přítomném svazku dostává čtenáři přibližně jedna jejich polovina. Jedná se o texty, které zřetelně charakterizují Broukův podnětný myšlenkový přínos k jednotlivým tématům a které přinášejí do dnešních dnů aktuální názory; vzhledem k šíři autorova mnohotematického a mnohovrstevnatého zájmu byly jednotlivé příspěvky rozděleny do tří oddílů: Psychoanalýza, sexuologie…, Umění a kultura a Společnost, politika…

B. Brouk Na obranu indivi

Anotace knihy Bohuslava Brouka Na obranu individualismu v Edičním plánu nakl. Academia 2014/2015

Řekli o Broukovi…

Níže najdete výběr ze zajímavých komentářů týkajících se Broukových myšlenek či jeho osoby.


Kdyby Bohuslav Brouk neexistoval, měl by v něm zdatného soupeře vy­myšlený Cimrman…

Viktor Šlajchrt, Respekt


Jedna z nejoriginálnějších osobností české meziválečné avantgardy.

Ondřej Bezr, iDNES.cz


Brouk, mercedes české avantgardy.

Jiří Peňás, Lidové noviny


Fascinující spisovatel.

Peter Zusi, The Slavic and East European Journal


Provokativní nádech mají vlastně všechny Broukovy texty.

Viktor A. Debnár, Lidové noviny


Autor, jehož leckdy kruté ironii nelze nikdy upřít vtip, člověk „po camusovsku“ skeptický ke své existenci i k bytí veškerého okolního světa, bytostně podvratný filozof, jemuž byla individualita a konkrétní smyslový, namnoze sexuální prožitek vždycky víc než teorie tisícihlavého davu.

Radim Kopáč, Kulturní magazín UNI


Česká literatura má málo tak podivínských zjevů, jakým byl Bohuslav Brouk.

Klára Kubíčková, MF Dnes


Jedna z nejzajímavějších osobností českého 20. století.

Jiří Peňás, Lidové noviny


Brouk fascinuje schopností vybočit, jít proti proudu, nepřizpůsobovat svůj názor přijatým konvencím. A také tím, jak demaskuje zaběhnuté způsoby myšlení, automatické přijímání různých náboženských či ideologických „věčných pravd“ o životě. Tím jsou jeho texty prošpikovány.

Jaroslav Formánek, Respekt


Brouk nesmlouvavě předkládá kritiku lidské nízkosti…

Jan Bělíček, E15


… značně nekonvenční učenec.

Jan Bělíček, E15


… takový je prostě Brouk: nezařaditelný, nekorektní, šokující.

Milan Rokytka, Haló noviny


… autor hluboké reflexe, nevšedního pohledu a nekompromisní upřímnosti.

Miloš Matúšek, Respekt


Skepse, humor, ostrý, iluzemi nezastřený pohled z něj učinily pronikavého glosátora společnosti a jejích nálad.

Marie Langerová, Respekt


… odlišnost Broukova jazyka spočívá v permanentní ostražitosti před vším, co nabízejí jiné „veřejně obchodovatelné diskursy“, před všemi postoji a hodnotami, které jsou obecně vyznávány, před tradicionalistickými a moralistními stereotypy, do nichž člověk jaksi automaticky vrůstá.

Vladimír Papoušek, Gravitace avantgard


Vedle řady aktivit tohoto intelektuála je potřeba vyzdvihnout právě jeho cit pro proměny doby, pro jemné a vysoce sofistikované čtení diskurzivních pohybů, které doba přináší. Pravda, leckterý český šosák… zařadil Brouka mezi extravagantní devianty, hulváty a sprosťáky, kteří svou arogancí a veřejným křikem ruší klidné, tiché budování velikého českého díla. Pravda ovšem je, že tu bylo ve své době jen málo tak vzdělaných, informovaných a intelektuálně pronikavých soudců kultury, umění i veřejného vkusu, kteří by si navíc s posedlostí spartských bojovníků hlídali hranice osobní svobody a nezávislosti. … Brouk… projevuje jak sklon k jisté aristokratičnosti, tak k levicovému radikalismu, ale od obou si udržuje dostatečný odstup, respektive jeho potřeba individualismu je natolik silná, že kdykoliv cítí, že se kyvadlo vychyluje příliš, zařadí zpátečku a své vztahy k tomu či onomu ideovému proudu koriguje. Právě ona míra osobní svobody jedince byla pro Brouka základním sudidlem, kterým měřil, interpretoval a soudil události odehrávající se ve veřejném prostoru umění a kultury.

Vladimír Papoušek, Na obranu individualismu


… důsledný pokračovatel Sadea, Nietzscheho či Ladislava Klímy…

František Dryje, Analogon


Brouk narazil psychologický pramen fetišizace světa a náhražkovitého života.

Marie Langerová, Česká literatura


Brouk se nikdy nevzdával své individuální svobody, své originality a svého svérázu…

Vladimír Borecký, Na ztracené vartě Západu


Ačkoliv si Brouk udržoval vůči svobodě skeptický odstup, prokázal svými činy, že mu vždy ležela na srdci. Dokázal se za ni postavit a hájit ji svými zbraněmi, ironií a sarkasmem.

Vladimír Borecký, Na ztracené vartě Západu


… Brouk představuje mimořádnou osobnost, reflektující významné dobové myšlenkové proudy… dokázal si zachovat pozici ironika, demystifikátora, kritika lidské domýšlivosti a pošetilosti a svou kreativní dětskou hravost, jíž si udržel kontinuální integritu své osobitosti.

Vladimír Borecký, Český surrealismus 1929-1953


Brouk byl postavou natolik originální a samotářskou, že princip menšinovosti dohnal k extrému.

Jan Šícha, Literární noviny


Teoretické dílo Bohuslava Brouka vykazuje… nezpochybnitelné kvality literární a specificky komické.

Petr Tomášek, Karel Poláček a podoby humoru v české literatuře 19. a 20. století


Brouka jsme čítali v pubertě a je to stále dobrý.

Petr Placák, Babylon


Skvělé!

Petra Hůlová, Reflex


Číst Brouka znamená stále se bavit na vlastní účet a trnout, zda náhodou nemá pravdu.

Jiří Peňás, Týden


… autor… první učebnice onanie v češtině.

Vítězslav Tichý, Čin


… pozoruhodný průkopník psychoanalýzy u nás.

Pavel Hlavatý, Český deník


Muž, který byl ve znalosti vývoje svých oborů vždy o několik let napřed.

Jakub Šofar, Právo


… Brouk sestupuje až k samotnému jádru, aby svým drsným výkladem otvíral čtenáři, zahlcenému červenoknižním bonbónem, slepené oči.

Pavel Šafr (pod šifrou pf), Český deník


Brouk i Kalandra…  se vyznačovali ostrým, neiluzivním viděním skutečnosti a nebáli se z toho vyvodit konsekvence.

Milan Drápala, Na obranu individualismu


Provokativní myslitel.

Dita Dvořáková, Ladislav Žák


Oceňoval jsem agresivitu jeho starších spisů… (Broukovy)… stati… mají brisantní, atraktivní obsah.

Vratislav Effenberger, Analogon


… každý skutečně svobodný člověk si ho musí přes všechny překážky, které lstivě klade do cesty sám, každý si ho musí zamilovat, protože… Těch protože je vlastně tolik, ale co nejvíce se mi u něj líbí, to je CHARAKTER. Charakter, to pro mě neznamená , že je vždy slušný, hodný, zásadní, ale něco daleko víc. Že je to celý člověk, který má začátek a konec, který se sám sobě podobá…

František Listopad, Zde trapno existovat


… skutečně poslední mohykán svobody…

František Listopad, Zde trapno existovat


Brouk byl velmi obtížný. Také proto jsem ho měl rád.

František Listopad, Literární noviny


Figura neobyčejně barvitá.

Vladimír Neff, Večery u krbu


Broukovy knihy přesahují banální povídání o erotice, sexu a psychoanalýze.

Michal Černoušek, Respekt


Jak temný, podivný květ české meziválečné avantgardy je Bohuslav Brouk!

Petr Pokorný, Analogon


V době hroutícího se kapitalismu nabývají Broukovy texty opět na aktuálnosti…

Iveta Šedová, Kulturní noviny


Měla by to být ne povinná četba pro odrostlejší nezletilé dítky (tu neberou), ale četba vřele doporučená někým, kdo má jejich důvěru.

Jan Šebestík, e-mail


Velký a citlivý myslitel.

Jiří Schmidt, e-mail


Brouka lze obdivovat za absolutní a definitivní pokus rozleptat… svět soudobých hodnot a norem.

Jakub Chrobák, Tvar


Vůbec tenhleten Brouk!

František X. Šalda, Šaldův zápisník

Bohuslav Brouk s Toyen a Jaroslavem Seifertem (asi počátek 30. let)

Bohuslav Brouk s Toyen a Jaroslavem Seifertem (asi počátek 30. let)