Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Archiv Effenberger

Kopáč, Král a Brouk

[…] Petr Král pěstuje silně individualistický, konfrontační typ kritiky, potažmo esejistiky. Podobně jako ve třicátých letech třeba Bohuslav Brouk, který svou kariéru zahájil příznačně — polemikou. Ačkoli Král Brouka „nemusí“, mají společné i jádro pudla: maximální nárok na autorskou svobodu, nezadatelné právo na vyjadřování po svém a k čemukoli. To se v Králově případě projevuje jak obdivuhodným žánrovým rozptylem (kdy vedle sebe v knize stojí osobní dopis, čtyřřádková glosa, anketní odpovědi i otázky anebo rozhovory, včetně jednoho, kde je Král sám sobě tazatelem i zpovídaným — a na druhé straně rozsáhlé monografické studie analytického rázu), tak tematickou těkavostí (od filmu a divadla přes literaturu, zejména poezii, po výtvarné umění a hudbu). Král by však jistě slyšel radši o jiných příbuznostech než s Broukem — třeba s Karlem Teigem nebo Vratislavem Effenbergerem. Oba ho provázejí od šedesátých let po současnost jako svého druhu maják, ten druhý mu byl navíc mentorem, tím, kdo mu otevřel cesty k nejrůznějším surrealistickým kontinentům. […]

Z recenze Královy knihy Vlastizrady (Praha: Torst, 2015) Radima Kopáče Hájemství přísnosti (Host, 19. 4. 2016, r. XXXII, č. 4, s. 82 a 83).

Petr Král - Vlastizrady (2015)

Petr Král: Vlastizrady (2015), obálka

Reklamy

Karel Veselý o Broukovi

[…] Tippnerová na jednom místě knihy připomíná rozhořčení Bohuslava Brouka nad podobou oslav máchovského jubilea v roce 1936. Vytočilo ho, že pro Čechy přestal být Mácha geniálním básníkem a stal se jen národním básníkem. „Romantický kult géniů byl u nás nahrazen osvícenským kultem národních buditelů, kteří mají býti spíše vzorem ideálních občanů než ideálními typy vědců a umělců.“ Kdyby se něco podobného mělo stát českým surrealistům, bylo by to velmi na pováženou.

Naštěstí pořád existuje časopis Analogon a pomalu se také splácí vydavatelské dluhy, které máme k významným postavám skupiny – vloni vyšel třetí svazek díla Vratislava Effenbergera nazvaný Republiku a varlata a aktuálně na pultech knihkupectví najdete Broukovy sebrané publicistické práce Na obranu individualismu. Kéž by i vydání knihy Permanentní avantgarda? Surrealismus v Praze přispělo k tomu, aby odkaz těch, kteří se (slovy Effenbergerovými) „dostali za hranice umění, za ony hranice, za nimiž řvou příliš skutečné klaksony nebezpečí“, zůstal i nadále aktuální.

Úryvek z recenze Karla Veselého publikace Anji Tippnerové Permanentní avantgarda?: Surrealismus v Praze (Právo, 16. 10. 2014, příl. Salon, s. 5).

 

Anja Tippner

Anja Tippner (foto: Egbert Baars), 2006

A.Tippner - Permanentní avantgarda (Academia 2014)

A. Tippner: Permanentní avantgarda? (Academia, 2014)

Pavel Řezníček, Karel Šebek a Bohuslav Brouk

[…] Myslím, že v doslovu [ke knize Karla Šebka Dívej se do tmy, je tak barevná: Texty z let 1965–1994 – pozn. autora webu] nebylo třeba zdůrazňovat Šebkovu návaznost na Skupinu 42, protože vazba na každodenní svět je českému poválečnému surrealismu, který se vzdal utopie, vlastní jako ryba v zobáku říčního orla. Šebek je důvěrně obeznámen s ulicemi měst, ve kterých klopýtá se svými taškami nabitými stovkami listů svých básní a léků, časopisů na koláže a vyklepaných cigaret; zná dobře haly vlakových a autobusových nádraží i ledové haly léčeben i zakouřené haly bufetů a lokálů. V podivných sklech jeho podivných brýlí se mu realita hal i měst přetváří v nadrealitu. Může si tu ověřit svoji zkušenost z lysergovky, že „úzkost je rozkoš“. Z těch ulic i hal léčeben a nádraží pramení jeho černý a bílý humor, jazyková komika, o které kdysi psychoanalytik Brouk napsal, že „vyvěrá z lidských běd a strastí“1. […]

Úryvek z textu Pavla Řezníčka Prsty panenky přejeté nočním vlakem (Nové knihy, 1996, č. 26, s. 3), přetištěno v autorově publikaci Vrstva chleba, vrstva vápna, královna (Praha: Aula a KANT, 2013, s. 383).

[…] Šebek si našel mne, nikoliv já jeho, jak by se slušelo. Začátkem šedesátých let ve vrchlabské kotelně opisoval a opisoval. Podle svého tvrzení opsal zde na stroji dvě stě surrealistických knih. Budeme-li střízlivější, bylo jich řekněme padesát… Předválečná vydání Bretona, Eluarda, surrealistického Nezvala, Bohuslava Brouka a fascikly poesie Zbyňka Havlíčka, Vratislava Effenbergera, Petra Krále, Stanislava Dvorského atd. atd. […]

Úryvek z textu Pavla Řezníčka Parašutista poesie (Obrácená strana Měsíce, 2006, č. 4, s. 10), přetištěno v autorově publikaci Vrstva chleba, vrstva vápna, královna (Praha: Aula a KANT, 2013, s. 385).

Poznámky (autora webu)


1 Pavel Řezníček má na mysli Broukovu lingvistickou publikaci Jazyková komika: Estetická studie (Praha: Václav Petr, 1941), která byla obhájena jako disertační práce na Filosofické fakultě UK v Praze v roce 1946.

Řezníček Pavel - Vrstva chleba, vrstva vápna, královna (2013)

Pavel Řezníček: Vrstva chleba, vrstva vápna, královna (2013, obálka)

Pavel Řezníček (1942)

Pavel Řezníček (1942), nedatováno

Karel Šebek (1941-1995)

Karel Šebek (1941-od r. 1995 nezvěstný), nedatováno