Bohuslav Brouk
Zde trapno existovatArchiv Fučík
Vzpomínka Josefa Rybáka
[…] Ach, kde jsou ty šťastné dny, uprchlé do nenávratna! Ta vzrušující atmosféra premiér! To napjaté očekávání každé nové hry u E. F. Buriana nebo v Osvobozeném divadle! S čím přijde zas Ježek? Co si nového vymyslí Emil Burian? A což pokud jde o knihy? Co to bude, ten nový Vančura? Kdy vyjde ten nový ohlašovaný Nezval? Co připravuje Biebl?
A co s tím surrealismem, který plete hlavy tolika chytrým lidem? Má to být vážné, nebo zas nějaká švanda? Vítězslav Nezval, Karel Teige, Štyrský a Toyen, Bohuslav Brouk, Josef Kunštát a Katy King. Čím dál líp. To prý je nějaká od cirkusu. To by nevadilo. Všecky krásy světa. Freudismus a broukovina. Ale co mají spolu Breton a Trockij?
Jak se Fučíkovi ulevilo, když pro politické rozpory a koketování s trockismem Nezval se dohřál a rozpustil surrealistickou skupinu. Nezvalovo prohlášení, které způsobilo rozruch, přinesly první Fučíkovy časopisy: Rudé právo a Tvorba.
To všecko už dávno není pravda. Okupace Rakouska vyvolává nedobré představy. A život jako by se zmenšil, schoulil do sebe, skryl se před tolikerou špínou, před sprosťáctvím bulvární žurnalistiky, která se vyrojila z nečistých stok. […]
Úryvek z druhého, přepracovaného vydání knihy Josefa Rybáka (1904–1992) Vyprávění o Juliu Fučíkovi (Praha: Československý spisovatel, 1983, s. 95); další Rybákovu vzpomínku najdete zde.
Josef Rybák: Vyprávění o Juliu Fučíkovi (1983), obálka
Josef Rybák (1904-1992), nedatováno
Brouk v denících Vítězslava Nezvala
Sedíme se Štyrským, s Broukem a s Toyen v Metru a čekáme na Makovského. Ten souhlasí s letákem[1] a ihned je rozhodnut odříci výstavu portrétů. Žádá se Mánes o listopadový termín k výstavě Surrealist. skupiny. Jdem do kavárny Axa, kde je basin – a rozhodujeme se scházet se tam každý pátek v 8 hodin. (12. 3. 1934)
Jedeme do Axy (s Ježkem), mám trochu kocovinu, Biebl přišel, Makovský chybí, zlobíme se. Jednáme o technických záležitostech skupiny. Večer se procházíme před Axou s Toyen, Broukem a Honzlem a jedeme se Štyrským domů. Stavujeme se ještě v kavárně Daliborce, kde jsme do 2 hodin. (16. 3. 1934)
U Julišů se domlouvá Štyrský s Broukem na koupi aparátu. Rozhoduji se také koupit si aparát a radio. (20. 3. 1934)
Štyrský ujednal s Broukem, že si půjdem koupit aparáty. Jedeme k Broukům. Brouk s mikroskopem. […] Brouk nám vysvětluje, jak se zachází s aparátem, dělám objednávku detailů atd. Doma si zkouším zacházení s aparátem. (21. 3. 1934)
… přišel Štyrský, Brouk, Toyen, polemizujeme s Fučíkem o náš leták, Štyrský odejel, já s Toyen jsme na schůzi Levé fronty – hájím Teigeho, vyjednal jsem vkládání prospektů do Doby. Štyrský se neobjevil, jdem s Toyen za Broukem k Paukrtům, tam jsem nucen sedět s [nečit. jm.] a s Konrádem – jsem s nimi ještě chvilku u Šupů. Jedu domů ke 3. hodině. (3. 4. 1934)
Sešli jsme se odpoledne se Štyrským a s Broukem a jdeme k Srdcovi prohlížet laciné vyřazené knížky. Koupil jsem si jich několik. […] Jdem s Broukem, Štyrským a Toyen do Mánesa, přeme se s Broukem o některé detaily z psychoanalýzy, které jsou v rozporu s dialekt. materialismem. V Olympiku, kde je též Teige (s agitpropem), pokračujeme v polemice. Brouk dostal doplatit honorář za knížku. Jedeme domů až ráno. (7. 4. 1934)
Jdu s Toyen a s Broukem na Vlastu Buriana. U Vlasty v šatně. (8. 2. 1937)
Z Nezvalových diářů, uložených v Literárním archívu Pamatníku národního písemnictví v Praze vybral BS [= Bruno Solařík – pozn. Viktora A. Debnára, autora webu].
Úryvky z Nezvalových záznamů, které byly otištěny pod titulem “Číšník polije Toyen šaty”: Z diářů Vítězslava Nezvala (Analogon, [září] 2011, r. [23], č. 64, s. 34–36).
Lubomír Slavíček o Broukově sběratelství
[…] Po roce 1900 a zejména po skončení 1. světové války docházelo ovšem k nutným korekcím a proměnám tohoto dosud převládajícího sběratelského zaměření, když stále více sběratelů svůj zájem rozšiřovalo i na díla nové, nastupující generace českých umělců, sdružené zejména ve Spolku výtvarných umělců Mánes a později i v poimpresionistických spolcích moderny a avantgardy. Někteří z nich je pouze přiřazovali k již stávající kolekci, zatímco u jiných lze pozorovat naprostý přerod ve specializované sběratele moderního umění. V obou případech došlo k sestavení řady zajímavých souborů, jak to dokazují například kolekce, které pro své potěšení vytvořili lékaři Antonín Starý, Miloš Klika a Adolf Lukl, advokáti František Čeřovský, Ladislav Weber, Květoslav Kolář a Jaroslav Nebesář, podnikatelé Oskar Federer, Armand Grosz, Václav Butta, František Müller, Julius Schmitt či Joe Hartmann, ale také spisovatelé a výtvarní umělci sami, mj. Bohuslav Brouk, Otakar Štorch-Marien, Jan Bartoš a Karel Čapek, Miloslav Holý, Karel Holan, Karel Dvořák, František Muzika nebo Adolf Hoffmeister. […]
Osobitou skupinu sběratelů moderního umění představovali lidé pohybující se v blízkosti umělců a kolem moderního umění, ať již jako jeho zasvěcení vykladači a propagátoři – prostředníci mezi umělci, jejich tvorbou a veřejností – nebo prostě jako názoroví souputníci, kteří dávali „průchod svým výtvarným citům“ a obklopovali se „díly nejlepších mladých malířů svého věku“, svých přátel. Tvořili ji zejména tvůrčí pracovníci, básníci a spisovatelé František Halas, Konstantin Biebl, Vítězslav Nezval, Rudolf Fuchs, Jaromír John, Josef Kopta či Johannes Urzidil, architekti Karel Honzík, Antonín Heythum, Jiří Kodl a František Lydie Gahura, fotograf Josef Sudek, nakladatelé František Jan Müller, Rudolf Škeřík, Otakar Štorch-Marien či Otto Girgal, literární a výtvarní kritici Bedřich Fučík, Václav Nebeský a Bohuslav Brouk, knihovníci a osvětoví pracovníci Jan Thon a Josef Poch nebo avantgardně orientovaní intelektuálové, např. lékař Josef Janda. […]*
Úryvek z publikace Lubomíra Slavíčka „Sobě, umění, přátelům“: Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939 (Brno: Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 240, 254–255).
Poznámky (autora webu)
* Více o Broukově sbírce viz vzpomínka Jana Pilaře.
Lubomír Slavíček: „Sobě, umění, přátelům“ (2007, obálka)
Bohuslav Brouk 