Bohuslav Brouk
Zde trapno existovatArchiv Solařík
Václav Hnátek o Broukově Na obranu individualismu
Redaktoři kulturní rubriky MF DNES sestavili vlastní katalog pětapadesáti lákadel převážně novinek předvánočního trhu. Tady je hlavní pětice dárků, které vybrali jako vlastní „srdeční záležitost“.
Václav Hnátek: Přiznávám, že mám rád podivuhodné a prazvláštní, často i konfliktní osobnosti, rád si o nich čtu a rád si je čtu, jsou-li literárně činné. Letošní rok byl poměrně bohatý na různé literární životopisy (Horáčková o Čerepkové, Reiner o Blatném a další), stejně jako na edice starších děl více či méně klasických autorů. Pro mě zcela mimořádné je další nahlédnutí do světa Bohuslava Brouka, osobnosti, která, s nadsázkou řečeno, vždycky stála proti všem. O tom ostatně svědčí i titul výboru z Broukovy publicistiky z let 1930–60, který sestavil autorův dlouholetý propagátor a editor Viktor Debnár. Velmi cenná je úvodní studie surrealisty Bruna Solaříka Podivný případ doktora Jekylla a pana Brouka, která zařazuje vybrané texty, které v obsáhlém, bezmála šestisetstránkovém svazku čteme, do kontextu jak dobového, tak individuálního. Hodně o autorovi vypovídá i závěrečný editorův text s máchovským titulem Ani labuť, ani brouk. Mnohé vlastní Broukovy texty, které tvoří samozřejmě většinu svazku, jsou dodnes provokativní už svým názvem, nejpatrněji v jeho úvahách z oblasti psychoanalýzy a sexuologie, například skutečně legendární Onanie jakožto světový názor. Texty, které se týkají kultury, většinou souvisejí s okruhem české avantgardy, jejímž byl Brouk příslušníkem. Články politického charakteru hájí Broukovy názory proti většině „-ismů“ 20. století.
Anketa 55 dárků, které sluší a neomrzí, byla zveřejněna v deníku Mladá fronta Dnes, 6. 12. 2014, s. 5.
Václav Hnátek, nedatováno
Petr Zídek: Bohuslav Brouk, obránce demokracie
Viktor A. Debnár vydává průřez publicistiky Bohuslava Brouka, enfant terrible české meziválečné avantgardy a pozdějšího obránce demokratických svobod.
Bohuslav Brouk (1912–1978) zřejmě nebyl v životě úplně šťastný, štěstí má ale po smrti na svého editora. Viktor A. Debnár zpřístupňuje systematicky Broukovo dílo a také mu založil a vzorně vede webovou stránku. Debnár nyní vydal v nakladatelství Academia výbor z Broukovy publicistiky z let 1930–1960.
Bohuslav Brouk je dnes znám převážně v kontextu českého surrealismu 30. let (např. Derek Sayer ho v knize recenzované na této straně zmiňuje asi dvacetkrát). Svými články i většími pracemi jako Autosexualismus a psycherotismus (1935), Manželství. Sanatorium pro méněcenné (1937) šokoval měšťáky, tedy společenskou vrstvu, z níž vyšel – jeho otec byl spolumajitel známých obchodních domů Brouk a Babka.
Německé zvrhlosti
Debnárův výbor z publicistiky, který je doplněn hned čtyřmi hutnými studiemi Vladimíra Papouška, Bruna Solaříka, Milana Drápaly a editora, vnímání Brouka rozšiřuje. Vedle jeho statí o psychoanalýze, sexuologii, umění a kultuře, přináší také oddíly věnovaný politické publicistice. Navazuje tím na Antologii české nesocialistické publicistiky z let 1945–1948, kterou před čtrnácti lety vydal Milan Drápala pod titulem Na ztracené vartě Západu.
Broukovy psychoanalytické články jsou z dnešního pohledu již jen pouhou kuriozitou. Například jeho interpretaci nacismu jako produktu sexuální zvrhlosti Němců: „Jestliže se v jiných zemích rozlišovali lidé podle politického nebo náboženského přesvědčení, třídili se Němci především podle své specifické pohlavní zvrácenosti. Ten příslušel k homosexuálům, onen k masochistům, jiný k fetišistům, další k sadistům a nejumírněnější, nejslušnější Němci byli zase alespoň stoupenci nudismu…“
Naopak Broukovy texty z let 1945–1948 jsou dodnes aktuální svou jasnozřivostí, a především odvahou. To, co si dovolil napsat v tehdejší době omezené svobody slova Bohuslav Brouk o komunistech, bylo zcela výjimečné. Čteme například: „Lid, lidovost a podobná hesla jsou pro naše komunisty jen nevinně vzhlížejícím pláštíkem, pod jehož ochranou se snaží uchvátit veškerou moc ve státě pro sebe samé.“ Ve stejném článku ze srpna 1947 přirovnává komunisty ovládanou SNB k „četám esesáků a gestapáků“.
Brouk biologem
V této době již Brouk nemohl v českých zemích publikovat ani v tisku demokratických stran a útočiště nalezl ve slovenském časopise Nové prúdy založeném předsedou Demokratické strany Jozefem Lettrichem, který byl podle Milana Drápaly „jedním z nejvýraznějších a nejlepších politických listů v celém tehdejším Československu“. Jeho hlavní význam spočíval v tom, že překročil národně frontovní rozdělení tisku a dal prostor širokému spektru nekomunistických autorů.
Bohuslav Brouk odešel v roce 1948 do exilu, čímž si pravděpodobně zachránil život. Pobýval nejprve ve Francii, odkud odjel na počátku 50. let do Austrálie, která jako jedna z mála poskytovala uprchlíkům víza. V roce 1958 se přestěhoval do Británie, kde o dvacet let později zemřel. Bohužel se mu nepodařilo získat místo ve Svobodné Evropě, snad vinou svého krátkého členství v KSČ, z níž vystoupil v únoru 1946. Také do exilových periodik až na výjimky nepsal. Živil se jako biolog, což byl jeden z oborů, který v Praze vystudoval.
Příspěvek historika Petra Zídka byl publikován v deníku Lidové noviny (30. listopadu 2014, č. 279, příl. Orientace, s. 10); naskenovanou verzi článku si můžete přečíst zde.
Petr Zídek (1971), 2012, foto Jovan Dezort
Křest Broukovy knihy Na obranu individualismu
Pozvánka na uvedení knihy B. Brouka Na obranu individualismu (20. října 2014)
Vernisáž výstavy Brouk, Bohuslav Brouk
Výstava fotografií spojených s životem Bohuslava Brouka (1912-1978), enfant terrible českého a slovenského kulturního života třicátých a čtyřicátých let. Úvodní slovo přednese kurátor výstavy Viktor A. Debnár a Bruno Solařík. Součástí vernisáže bude rovněž uvedení Broukovy knihy Na obranu individualismu (ed. V. A. Debnár, Academia, 2014).
Kdy: pondělí 6. října 2014 v 19 hod.
Kde: Café Lajka, U Akademie 11, Praha 7
Výstava potrvá do 31. října 2014.
Pozvánka na výstavu Brouk, Bohuslav Brouk (6.-31. října 2014, Café Lajka)
Surrealisté & Agitprop
Revue Analogon pořádá večer Surrealisté & Agitprop (1934-2014), který se uskuteční ve čtvrtek 10. dubna 2014 od 18 hod. v salonku Café Montmartre, Řetězová 7, Praha 1; téma uvede redaktor Bruno Solařík, od roku 1997 člen Surrealistické skupiny; hovořit se bude i o Bohuslavu Broukovi.
Surrealisté & Agitprop (leták k večeru 10. dubna 2014)
Blíží se vydání Broukova svazku Na obranu individualismu
Ediční plán nakladatelství Academia na léta 2014/2015 obsahuje anotaci Broukova rozsáhlého svazku Na obranu individualismu, představujícího autorovu publicistiku z let 1930–1960. Výbor, který edičně připravil Viktor A. Debnár, obsahuje doprovodné studie Bruna Solaříka Podivný případ doktora Jekylla a pana Brouka, Vladimíra Papouška „Život nejde odkládat, a zvláště nikoliv pro nějakou doktrínu!“: Umění, kultura a Bohuslav Brouk, Milana Drápaly Individualista s kolektivistickými ideály a Viktora A. Debnára Ani labuť, ani brouk. Publikace vychází v červnu/červenci 2014 v rámci edice Šťastné zítřky.
Úvodní slovo editora
Z více než jednoho sta článků, které Bohuslav Brouk publikoval a které jsou ve svém celku charakterizovány fundamentální svobodomyslností dbající na naprostou svobodu tvorby nezávislé na jakémkoliv společenském, politickém a jiném diktátu, se v přítomném svazku dostává čtenáři přibližně jedna jejich polovina. Jedná se o texty, které zřetelně charakterizují Broukův podnětný myšlenkový přínos k jednotlivým tématům a které přinášejí do dnešních dnů aktuální názory; vzhledem k šíři autorova mnohotematického a mnohovrstevnatého zájmu byly jednotlivé příspěvky rozděleny do tří oddílů: Psychoanalýza, sexuologie…, Umění a kultura a Společnost, politika…
Anotace knihy Bohuslava Brouka Na obranu individualismu v Edičním plánu nakl. Academia 2014/2015
Bohuslav Brouk 