Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Archiv Teige

Bohuslav Brouk: Racionalisace spotřeby (1946)

[…]

Pošetilé lpění na věcech

S lidskými potřebami se nejlépe obeznámíme kritikou svých svršků a hmotných statků vůbec. Jestliže zkoumáme předměty svých potřeb, zjišťujeme, že si jich vyžadujeme tak enormně velký počet hlavně pro své pošetilé, nejapné žádosti. Náš poše­tilý poměr k věcem se projevuje jednak pošetilým lpěním na věcech neboli tak zvanou chrematofilií, jednak nejapným, nesmyslným opovrhováním věcmi neboli tak zvanou chrematoklastií. Především si povšimneme neblahé chrematofilie.

Pošetilým lpěním na věcech se přeplňují naše příbytky, jakož přímo i povrch zemský, především všelikými krámy, to jest věcmi, jež postrádají jakékoliv podstatné funkce, schopné rozumně ospravedlniti jejich existenci, zastávajíce toliko funkce pošetilé a nepodstatné. Z této definice krámů, věcí z rozumného hlediska naprosto nesmyslných, zbytečných, jest zřejmé, že v podstatě lze rozlišovat trojí funkci věcí neboli tři druhy po­žadavků, kterým jsou věci s to vyhovovat, a to podstatné, ne­podstatné a pošetilé. Podstatné funkce, které dodávají věcem samy o sobě kloudný důvod k bytí, nelze jak pro jejich enormní četnost, tak i pro nepřekonatelné terminologické potíže vyjme­novat. Ovšem toho není třeba ani želeti, neboť naproti tomu můžeme specifikovati všechny druhy pošetilých a nepodstatných funkcí, takže k identifikaci podstatných funkcí nám postačuje vědomí, že podstatnou jest každá funkce, která není pošetilou anebo nepodstatnou.

Chceme-li si učiniti náležitou představu o spoustě krámů, pošetilých věcí, které jsou pro nás jen zbytečnou přítěží, je ne­sporně nezbytné se seznámiti s jednotlivými druhy pošetilých a nepodstatných funkcí. Pokud jde o funkce pošetilé, pokládáme za ně fiktivní funkci hospodářskou, funkci representační, svátostní, kultovní, magickou, jakož i etiketní.

Domnělé poklady

Fiktivní funkci hospodářskou připisujeme všem věcem, které lidé uchovávají pro jejich domnělou hodnotu. I při běžné prohlídce našli bychom zajisté v každé domácnosti spousty před­mětů, které nejsou namnoze zhodnotitelné ani jakožto pouhý zdroj materiálu, z něhož jsou vyrobeny, a přece jejich majitelé na nich lpí a za nic na světě by je nevyhodili na smetiště, kamž jedině patří. Skladování bezcenného haraburdí, krámů, které v nejpříznivějších případech lze snad zpeněžiti za několik haléřů jako surovinu na výrobu jiných, nových věcí, je ovšem z hos­podářského hlediska prostoduchou a předem pochybenou spekulací lidí, nesnesoucích po­myšlení, že nějaký předmět, který se ocitá v je­jich vlastnictví, by mohl být zcela bezcenný. Krámy, nakupené během času ze zmíněných důvodů v lidských domácnostech a vyplňující množství skříní, zásuvek, jakož i četné kufry a bedny, uložené na půdě nebo ve sklepě, jako na pří­klad klika, pozůstalá z mlýnku na maso, zlomená konsola, prasklé sklenice a džbány, poklopy z rozbitých terin, potlučené sošky, víčka od ztracených krabiček, přepálené žárovky, rozskřípaná pera atd., toť fiktivní majetek chudých i bohatých lidí, kteří z lačnosti po co největším jmění neopovrhují ani zohýbanými hřebíčky a střepy.

Ovšem fiktivní hospodářská funkce, kterou lidé jsou ná­chylní přikládati zásadně všem svým svrškům, nezmnožuje naše domácí haraburdí jen o opravdu bezcenné trety – obecné krámy, nemající vůbec pro nikoho žádný rozumný význam, nýbrž mnohdy též o krámy, které postrádají jakéhokoliv kloudného důvodu k bytí jen v rukou svých konkrétních držitelů. Jde tu vlastně o zcela užitečné, rozumně plně opodstatnitelné věci, jež jsou na krámy toliko deklasovány. Takovýmito krámy jsou na příklad rozmanité nepotřebné textilie, jako vyřaděné obleky, prádlo, záclony, přikrývky a pod., přečtené knihy, po nichž znova již nesáhneme, nejrozličnější nástroje a pomůcky, pro které je­jich majitelé nemají a nebudou již nikdy míti použití, a jiné a jiné bezpočetné předměty, jejichž zevrubný výpis by byl právě tak nekonečný, jako i bezúčelný. Bláhové mamonářské přeceňování věcí ponouká totiž lidi, aby každý nepotřebný předmět, který by ovšem jiným li­dem byl s to prokázati ještě mnohé platné služby, neodprodali a nechali jej zbytečně zaháleti ve svých příbytcích, jelikož se zajisté nenajde nikdo, kdo by za něj zaplatil přemrštěnou sumu, na níž si jej jeho bláhoví vlastníci právě cení.

Zvláště často uskladňují lidé nesmyslně mezi svými svršky na příklad spousty odloženého šatstva a prádla, neboť se nechtějí rozloučiti jeho odprodejem s blaženými sny o „velikém“ jmění, které předpokládají mít v něm uloženo. Proto tlí v šatnících mnoho věcí, pro jiné lidi ještě upotřebitelných, obvykle tak dlouho, až je buď rozežerou moli nebo až je překotné radikální změny v módě učiní obecně nepouživatelnými. Postupem času stávají se, díky pošetilému mamonářství, zřejmě z věcí, zbytečných pro jistou osobu, povětšině i absolutní krámy neboli věci obočně neužitečné, nesmyslné. Lidé, kteří se rozpakují odprodati nepotřebné věci, aby je nemusili dát o několik korun levněji, než nač si je cení, ztrácejí tedy zpravidla nakonec vše, ježto věci, za něž mohli v dané chvíli utržit i ještě jistý obnos, pozbývají často za nějaký čas úplně jakékoliv hodnoty.

[…]

Zábavní krámy

Další  nepodstatnou emotivní funkcí jest funkce zábavní, pročež i veškeré předměty sloužící čistě zábavě jest třeba odsuzovati jako krámy. Jedinou výjimku činí pouhé hračky určené in nejmladším dětem, ačkoliv i pro ně by se zajisté našlo dosti předmětů, které by kromě funkce zábavní měly i funkci výchovnou, neboli dosti  hraček, kterými by si nejmenší světoobčané zároveň i cvičili svá tělíčka a bystřili své smysly. Pro dospělé lidi jsou však čistě zábavní předměty přebytečné, jelikož místo planými zábavami se mohou lidé baviti všelikými úkony životně důležitými Je opravdu pošetilé, baví-li se lidé třeba hrou v karty, kuželky atd. a nevyužívají-li možnost zábav, které je jim s to skýtati na příklad kultivované stravování. Jsme-li již nuceni jísti, mohli bychom zajisté jísti tak, aby nám stravování bylo i zábavou. Žel však, dosavadní vývoj směřuje opačným směrem. Lidé si dokonce zvykají jísti ve stoje v různých bufetech, které počaly zamořovat i naše města v předválečných časech, a posadí-li se již k jídlu, hledají úpěnlivě buď spolustolovníka, s nímž by zapředli pro zábavu nezávazný rozhovor, anebo sahají z nouze alespoň k novinám, které je mají leckdy i svou insertní částí zabavovati po dobu stravování. Tomuto vývoji se nelze konečně diviti. Vaří-li se dnes jenom tak, abychom nezemřeli hladem, je přece pochopitelné, že lidé se z jedení nemohou radovati a že touží, aby se konečně podařilo biologům a chemikům zhutniti dávku nutných živin na drobnou pilulku, kterou bychom po způ­sobu léku pojídali místo oběda.

Podobně jako se dnes opomíjejí radosti, kterými by nás mohlo obšťastniti kultivované stravování, není dostatečně nebo vůbec využito ani ostatních přirozených druhů zábavy, jimiž je třeba dokonalý milostný život, uměnímilovnost, maximální sezábavění práce atd. Zábava je dnes nejapně oddělo­vána od života a lidé se jí mohou věnovati jen mimo pracovní čas a všední život: v lunapar­cích, které propagoval i u nás před lety Karel Teige. Má-li člověk opravdu šťastně žíti, jest však naopak zapotřebí, aby si sezábavnil veškeré své životní úkony a neodděloval své zábavy od života. Čistě zábavní akce jsou nedůstojné kultivovaného člověka, neboť je zcela zbytečné, abychom nachá­zeli zábavy jen mimo své životní nezbytnosti a povinnosti v ja­kýchsi reservacích, jimiž jsou lunaparky, zábavní místnosti, sportovní stadia, kde se lidé rozněcují pohledem na sportovní utkání, neumělecká četba, representovaná u nás především Rodokapsy, atd. Vždyť i nejrmutnější povolání by bylo možno náležitě zpříjemniti. […]

Ukázka z Broukovy studie Racionalisace spotřeby: Základní problémy projektování, kterou vydala Architektura ČSR v Praze v únoru 1946. Brožuru autor později rozšířil do více než čtyřistastránkové knihy Lidé a věci (Praha: Václav Petr, 1947). Celá brožura – stejně jako mnoho dalších textů – je v naskenované podobě k dispozici ke stažení zde.

 

B. Brouk: Racionalisace spotřeby (1946), obálka (autor neznámý)

Reklamy

Magdalena Hledíková: Jak obývat krajinu

[…] Kniha [Obytná krajina – pozn. autora webu] vznikala od konce 30. let z podnětu Karla Teigeho, který k ní rovněž napsal předmluvu. Žák se přátelil s Karlem Honzíkem a Bohuslavem Broukem, a tak se jejich teoretické myšlenky publikované v přibližně stejné době vzájemně ovlivňovaly. S Broukovou kritikou zbytečného hromadění věcí a „haraburdí“, rozvedenou v knize Lidé a věci, koresponduje Žákova snaha o celkové omezení stavění. S Honzíkovou Tvorbou životního slohu pak snaha o vytvoření míst, která co nejširšímu množství lidí poskytnou kvalitní prostředí s vysokou obytnou hodnotou. […]

Úryvek z článku Magdaleny Hledíkové Jak obývat krajinu (EkoList, 2007, č. 6).

Markéta Kuchařová: Karel Teige, Jan Mukařovský a Bohuslav Brouk jako teoretikové surrealismu

Magisterská diplomová práce Markéty Kuchařové se zabývá surrealistickým objektem a jeho reflexemi u českých teoretiků.

V první části práce je představena problematika surrealistického objektu a subjekt-objektových vztahů v surrealismu. Představeno je zde Bretonovo filosofické uchopení surrealistického objektu, též jeho pojetí krize objektu. V rámci první části práce je nastíněna podstata nalezeného objektu, koncept křečovité krásy a Dalího paranoicko-kritická metoda jako jeden z dalších zdrojů surrealistické obraznosti. Druhá část práce se zaměřuje na reflexi předmětnosti surrealismu a na vztahy umění a skutečnosti v myšlení Jana Mukařovského. Třetí část práce konceptualizuje estetiku Bohuslava Brouka ve světle surrealismu. V této části je stručně naznačen rámec Broukova pojetí subjekt-objektových vztahů, též jeho interpretace surrealistického objektu. Poslední část naznačuje Teigeho pojetí surrealistické tvorby vzhledem ke zdrojům surrealistické obraznosti.

Práce byla obhájena v září 2016 na Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; samotná práce a další související dokumenty jsou k dispozici ke stažení zde.

M. Kuchařová: Karel Teige, Jan Mukařovský a Bohuslav Brouk jako teoretikové surrealismu (diplomová práce, 2016), titulní list

Kupte si kompletní knižní dílo Bohuslava Brouka z let 1932-1947

Prodejce galleryart nabízí na síti Aukro možnost koupit si kompletní Broukův soubor knih, vydaných v letech 1932-1947:

Psychoanalysa (1932), obálka Jindřich Štyrský
Psychoanalytická sexuologie (1933), obálka Jindřich Štyrský
Autosexualismus a psycherotismus (1935), obálka Karel Teige
O smrti, lásce a žárlivosti (1936), obálka Karel Teige
Bilance psychoanalysy k 31. prosinci 1936 (1936), obálka Jindřich Štyrský
Patologie životní zdatnosti (1937), obálka Jindřich Štyrský
Poslední dnové etiky (1937), obálka Toyen
Manželství – Sanatorium pro méněcenné (1937), obálka Toyen (průměrný stav)
O funkcích práce a osobitosti (1938), obálka Karel Teige
Stoupa života (1938), obálka Toyen (průměrný stav)
Strach z oddechu (1939), obálka asi Toyen
Bludnost jedné představy (1940), obálka Karel Černý
Jazyková komika (1941), obálka Karel Černý – krásně zachováno včetně nakladatelské pásky
Závažnost obecného vzdělání (1946), obálka Jaroslav Šváb
Racionalisace spotřeby (1946)
Lidé a věci (1947), obálka Václav Bláha – kniha ve dvou exemplářích: brožovaném a v pevné vazbě (v jedné vepsáno autorovo věnování)

Dražba končí 18. března 2017 večer.

Více zde.

Obálky knih Bohuslava Brouka z let 1932-1947

Jana Ecksteinová: Koncepce životního slohu u Bohuslava Brouka v kontextu české meziválečné avantgardy

Magisterská diplomová práce se soustřeďuje zejména na zmapování specifik termínu „životní sloh“ a porovnání jeho koncepce s klasickou teorií slohu a s ohledem na dobový kontext. V práci jsou představeni autoři, kteří pojem „životní sloh“ v českém prostředí rozvíjeli: Karel Honzík, Oldřich Stefan, Ladislav Žák a především Bohuslav Brouk, který se tématu věnoval nejpodrobněji a nejsoustředěněji. Cílem práce je analýza specifického a originálního pojetí slohu v podání Bohuslava Brouka a jeho současníků či následovníků a následné zmapování postavení estetické funkce v teorii životního slohu.

Práce byla obhájena v září 2016 na Katedře estetiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze – celou si ji můžete přečíst zde; posudky vedoucího (Ondřej Dadejík) a oponentky (Helena Jarošová) jsou k dispozici zde.

jana-ecksteinova

Jana Ecksteinová

 

ecksteinova-jana-koncepce-zivotniho-slohu-u-bohuslava-brouka

Jana Ecksteinová: Koncepce životního slohu u Bohuslava Brouka v kontextu české meziválečné avantgardy (2016), titulní list

Vojtěch Čurda o biografii Stanislava Budína

První ucelená biografie sledující vývoj novináře a celoživotního levičáka Stanislava Budína se musela vypořádat nejen s bílými místy, která bylo třeba zaplnit, ale také s hodnocením nejrůznějších politických zvratů, jež do značné míry určovaly Budínovu životní dráhu.

Osudy levicového intelektuála a novináře Stanislava Budína (1903-1979) byly bohaté na nejrůznější peripetie a zvraty, do nichž se dostával především díky své fascinaci politikou a snaze přispět ke změně poměrů. […]

V nejpodnětnější části své práce se Groman věnuje Budínovu angažovanému žurnalistickému působení v meziválečném období, kdy po prvotních sympatiích k sociální demokracii spojil svůj osobní život s Komunistickou stranou Československa a působil v levicových novinách, včetně šéfredaktorské pozice v Rudém právu. Zpočátku sice zastával ortodoxně stalinistické pozice, ve třicátých letech se však dostal do vážného konfliktu s Gottwaldovým vedením, který vyvrcholil Budínovým propuštěním z práce a vyloučením z řad KSČ. […]

Exkomunikace z roku 1936 hrála v Budínově osudu důležitou roli – ve svých pamětech ji líčí jako okamžik rozpadu dosavadních opor a ztráty kořenů. Groman dokonce metodologicky analyzuje dopad Budínova vyloučení na základě religionistických studií Zdeňka Vojtíška o náboženských sektách. Předchozí Budínovy stalinistické postoje demonstruje například na jeho souhlasu s moskevskými procesy, v čemž se prý rozcházel se stanoviskem „demokratického tisku“. Skutečnost však byla podstatně složitější, než jak ji Groman vylíčil. Benešova zahraniční politika v polovině třicátých let směřovala k pragmatickému sblížení se Sovětským svazem, který se měl stát spojencem proti hitlerovskému Německu. Proto byly ze strany politického establishmentu moskevské procesy v zásadě akceptovány jako projev boje s protistátním spiknutím, ačkoliv kolem průběhu soudních přelíčení existovaly pochybnosti. Proti procesům se tak nepostavila většina demokratického tisku, nýbrž spíše solitérní osobnosti, jako F. X. Šalda, E. F. Burian, Karel Teige, Záviš Kalandra, Bohuslav Brouk nebo Jaroslav Ježek. […]

Úryvek pochází z recenze Vojtěcha Čurdy publikace Martina Gromana Stanislav Budín: Komunista bez legitimace (Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2016), publikované v kulturním čtrnáctideníku A2, 15. 2. 2017, r. XIII, č. 4, s. 29.

groman-martin-stanislav-budin-2016

Martin Groman: Stanislav Budín (2016, obálka)

Výstava Prostory touhy a Brouk

Výstava v pražské Galerii Jaroslava Fragnera se pokusí představit a interpretovat vztahy sexuality, konstrukce sexuální a genderové identity, architektonického prostoru a architektonické tvorby na modernistickém a současném materiálu. Bude zkoumat, jakým způsobem se materializují genderové role a sexuální vztahy a stereotypy v architektuře.

Výstava ukáže na příběhu architektury 20. století, jak různé sexuality a genderové role utvářely architekturu, prostor a proces architektonické tvorby a jak naopak architektura a urbanismus ovlivňují genderové stereotypy v naší společnosti.

Jako příklady poslouží domy od Adolfa Loose, jehož architekturou se Praha může pyšnit, stavby a názory předního modernisty Le Corbusiera, kritické texty F. X. Šaldy, Bohuslava Brouka, Bohumila Markalouse nebo profeministické příručky Bruno Tauta.

Kurátoři se na pestrých příkladech historické i současné architektury pokusí ukázat, jak se utvářely, otiskovaly a zpřítomňovaly v konkrétním prostoru stereotypy, projektované do role mužů a žen, lidí heterosexuálních i neheterosexuálních a jak architekti počítali s viditelností lidské tělesnosti.

Panel „Možnost střídání partnerů“: sexualita v architektonické teorii a kritice

Přestože spolutvůrci programů architektonických avantgard prosazovali emancipaci žen, šlo stále o více či méně poučené muže. Výraznými postavami v tomto směru byli především Bohumil Markalous (vlastním jménem Jaromír John, 1882—1952), Karel Teige (1900—1951) a Bohuslav Brouk (1912—1978). Markalous ve svém systému architektonické estetiky udržoval představu nedotknutelného mužského génia, avšak píše, že z „dionýských, erotických (…) opojení nevyrostla ještě žádná architektura.“ V časopise Bytová kultura, který vedl, přetiskoval Loosovy články a propagoval jeho vidění světa. Ačkoli Markalous v Loosově duchu ve dvacátých letech odsoudil národní dekorativismus prosazovaný Uměleckoprůmyslovou školou, přiznal ornamentu funkci politického symbolu, který představoval vztah nadvlády a podřízení. Karel Teige stejně jako Markalous útočil na ornament: „janákovsko-kyselovské interiéry (v národním stylu) musí nutně znervózňovati a zneklidňovati moderního člověka a je těžko myslitelno, že takovýto příbytek by mohl být opravdu útulný a intimní“.

Oproti loosovské tradici však Karel Teige při formování levicového názoru pro soudobou architekturu odmítal patriarchální představu ženy jako udržovatelky domácnosti. Podmínkou pro něj byla společenská změna, která měla nastat převzetím vlády proletariátem. Teige jako levicový liberál odmítal koncept individualistické rodiny a prosazoval, stejně jako řada dalších avantgardistů, volnou lásku. Sexualitu jako klíčový aspekt lidského života a také bydlení velmi otevřeně vyzdvihoval Bohuslav Brouk poučený nejsoučasnější psychoanalýzou. K ženské emancipaci například psal: „Žena musí být od mužů jedinců zcela neodvislá. Proto nestačí jí vlastní budoár, musí mít vlastní byt. Jedině možnost střídání partnerů dovolí jí dokonalý eroticko-sexuální život.“ Liberální přístup k sexu samozřejmě podle Brouka vylučoval „ubohý a mrzácký“ institut monogamního manželství: „Všechny velkolepé vymoženosti kultivovaného milostného života nejsou nám mnoho platné, jestliže lidé povětšině omezují svůj pohlavní život na směšně krátké chvíle, za nichž se spíše tělesně i duševně jen unavují a deptají, místo aby se rozradostňovali a osvěžovali.“ Rozkoš, zábava a smyslnost byly Broukovými imperativy volné lásky a tomu mělo odpovídat nejen uspořádání společnosti, ale také estetika bydlení.

Vernisáž se koná 4. srpna 2016 od 19 hod. v Galerii Jaroslava Fragnera, Betlémské náměstí 5a, Praha 1 (následuje koncert: Vagyny dy Praga a kníže pornofolku Záviš); výstava bude otevřena do 29. září 2016. Více na stránkách GJF.

Kurátorský tým: Ladislav Zikmund Lender, Dan Merta, Filip Šenk. Architektonické řešení: Bronislav Stratil.

Prostory touhy (výstava, 2016)

Prostory touhy (pozvánka)

 

Prostory touhy - panel Brouk 02

Panel „Možnosti střídání partnerů“ (výstava Prostory touhy, GJF)

Prostory touhy - panel Brouk 01

Panel se zmínkou o Bohuslavu Broukovi (výstava Prostory touhy, GJF)