Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Archiv Teige

Markéta Kuchařová: Karel Teige, Jan Mukařovský a Bohuslav Brouk jako teoretikové surrealismu

Magisterská diplomová práce Markéty Kuchařové se zabývá surrealistickým objektem a jeho reflexemi u českých teoretiků.

V první části práce je představena problematika surrealistického objektu a subjekt-objektových vztahů v surrealismu. Představeno je zde Bretonovo filosofické uchopení surrealistického objektu, též jeho pojetí krize objektu. V rámci první části práce je nastíněna podstata nalezeného objektu, koncept křečovité krásy a Dalího paranoicko-kritická metoda jako jeden z dalších zdrojů surrealistické obraznosti. Druhá část práce se zaměřuje na reflexi předmětnosti surrealismu a na vztahy umění a skutečnosti v myšlení Jana Mukařovského. Třetí část práce konceptualizuje estetiku Bohuslava Brouka ve světle surrealismu. V této části je stručně naznačen rámec Broukova pojetí subjekt-objektových vztahů, též jeho interpretace surrealistického objektu. Poslední část naznačuje Teigeho pojetí surrealistické tvorby vzhledem ke zdrojům surrealistické obraznosti.

Práce byla obhájena v září 2016 na Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; samotná práce a další související dokumenty jsou k dispozici ke stažení zde.

M. Kuchařová: Karel Teige, Jan Mukařovský a Bohuslav Brouk jako teoretikové surrealismu (diplomová práce, 2016), titulní list

Kupte si kompletní knižní dílo Bohuslava Brouka z let 1932-1947

Prodejce galleryart nabízí na síti Aukro možnost koupit si kompletní Broukův soubor knih, vydaných v letech 1932-1947:

Psychoanalysa (1932), obálka Jindřich Štyrský
Psychoanalytická sexuologie (1933), obálka Jindřich Štyrský
Autosexualismus a psycherotismus (1935), obálka Karel Teige
O smrti, lásce a žárlivosti (1936), obálka Karel Teige
Bilance psychoanalysy k 31. prosinci 1936 (1936), obálka Jindřich Štyrský
Patologie životní zdatnosti (1937), obálka Jindřich Štyrský
Poslední dnové etiky (1937), obálka Toyen
Manželství – Sanatorium pro méněcenné (1937), obálka Toyen (průměrný stav)
O funkcích práce a osobitosti (1938), obálka Karel Teige
Stoupa života (1938), obálka Toyen (průměrný stav)
Strach z oddechu (1939), obálka asi Toyen
Bludnost jedné představy (1940), obálka Karel Černý
Jazyková komika (1941), obálka Karel Černý – krásně zachováno včetně nakladatelské pásky
Závažnost obecného vzdělání (1946), obálka Jaroslav Šváb
Racionalisace spotřeby (1946)
Lidé a věci (1947), obálka Václav Bláha – kniha ve dvou exemplářích: brožovaném a v pevné vazbě (v jedné vepsáno autorovo věnování)

Dražba končí 18. března 2017 večer.

Více zde.

Obálky knih Bohuslava Brouka z let 1932-1947

Jana Ecksteinová: Koncepce životního slohu u Bohuslava Brouka v kontextu české meziválečné avantgardy

Magisterská diplomová práce se soustřeďuje zejména na zmapování specifik termínu „životní sloh“ a porovnání jeho koncepce s klasickou teorií slohu a s ohledem na dobový kontext. V práci jsou představeni autoři, kteří pojem „životní sloh“ v českém prostředí rozvíjeli: Karel Honzík, Oldřich Stefan, Ladislav Žák a především Bohuslav Brouk, který se tématu věnoval nejpodrobněji a nejsoustředěněji. Cílem práce je analýza specifického a originálního pojetí slohu v podání Bohuslava Brouka a jeho současníků či následovníků a následné zmapování postavení estetické funkce v teorii životního slohu.

Práce byla obhájena v září 2016 na Katedře estetiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze – celou si ji můžete přečíst zde; posudky vedoucího (Ondřej Dadejík) a oponentky (Helena Jarošová) jsou k dispozici zde.

jana-ecksteinova

Jana Ecksteinová

 

ecksteinova-jana-koncepce-zivotniho-slohu-u-bohuslava-brouka

Jana Ecksteinová: Koncepce životního slohu u Bohuslava Brouka v kontextu české meziválečné avantgardy (2016), titulní list

Vojtěch Čurda o biografii Stanislava Budína

První ucelená biografie sledující vývoj novináře a celoživotního levičáka Stanislava Budína se musela vypořádat nejen s bílými místy, která bylo třeba zaplnit, ale také s hodnocením nejrůznějších politických zvratů, jež do značné míry určovaly Budínovu životní dráhu.

Osudy levicového intelektuála a novináře Stanislava Budína (1903-1979) byly bohaté na nejrůznější peripetie a zvraty, do nichž se dostával především díky své fascinaci politikou a snaze přispět ke změně poměrů. […]

V nejpodnětnější části své práce se Groman věnuje Budínovu angažovanému žurnalistickému působení v meziválečném období, kdy po prvotních sympatiích k sociální demokracii spojil svůj osobní život s Komunistickou stranou Československa a působil v levicových novinách, včetně šéfredaktorské pozice v Rudém právu. Zpočátku sice zastával ortodoxně stalinistické pozice, ve třicátých letech se však dostal do vážného konfliktu s Gottwaldovým vedením, který vyvrcholil Budínovým propuštěním z práce a vyloučením z řad KSČ. […]

Exkomunikace z roku 1936 hrála v Budínově osudu důležitou roli – ve svých pamětech ji líčí jako okamžik rozpadu dosavadních opor a ztráty kořenů. Groman dokonce metodologicky analyzuje dopad Budínova vyloučení na základě religionistických studií Zdeňka Vojtíška o náboženských sektách. Předchozí Budínovy stalinistické postoje demonstruje například na jeho souhlasu s moskevskými procesy, v čemž se prý rozcházel se stanoviskem „demokratického tisku“. Skutečnost však byla podstatně složitější, než jak ji Groman vylíčil. Benešova zahraniční politika v polovině třicátých let směřovala k pragmatickému sblížení se Sovětským svazem, který se měl stát spojencem proti hitlerovskému Německu. Proto byly ze strany politického establishmentu moskevské procesy v zásadě akceptovány jako projev boje s protistátním spiknutím, ačkoliv kolem průběhu soudních přelíčení existovaly pochybnosti. Proti procesům se tak nepostavila většina demokratického tisku, nýbrž spíše solitérní osobnosti, jako F. X. Šalda, E. F. Burian, Karel Teige, Záviš Kalandra, Bohuslav Brouk nebo Jaroslav Ježek. […]

Úryvek pochází z recenze Vojtěcha Čurdy publikace Martina Gromana Stanislav Budín: Komunista bez legitimace (Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2016), publikované v kulturním čtrnáctideníku A2, 15. 2. 2017, r. XIII, č. 4, s. 29.

groman-martin-stanislav-budin-2016

Martin Groman: Stanislav Budín (2016, obálka)

Výstava Prostory touhy a Brouk

Výstava v pražské Galerii Jaroslava Fragnera se pokusí představit a interpretovat vztahy sexuality, konstrukce sexuální a genderové identity, architektonického prostoru a architektonické tvorby na modernistickém a současném materiálu. Bude zkoumat, jakým způsobem se materializují genderové role a sexuální vztahy a stereotypy v architektuře.

Výstava ukáže na příběhu architektury 20. století, jak různé sexuality a genderové role utvářely architekturu, prostor a proces architektonické tvorby a jak naopak architektura a urbanismus ovlivňují genderové stereotypy v naší společnosti.

Jako příklady poslouží domy od Adolfa Loose, jehož architekturou se Praha může pyšnit, stavby a názory předního modernisty Le Corbusiera, kritické texty F. X. Šaldy, Bohuslava Brouka, Bohumila Markalouse nebo profeministické příručky Bruno Tauta.

Kurátoři se na pestrých příkladech historické i současné architektury pokusí ukázat, jak se utvářely, otiskovaly a zpřítomňovaly v konkrétním prostoru stereotypy, projektované do role mužů a žen, lidí heterosexuálních i neheterosexuálních a jak architekti počítali s viditelností lidské tělesnosti.

Panel „Možnost střídání partnerů“: sexualita v architektonické teorii a kritice

Přestože spolutvůrci programů architektonických avantgard prosazovali emancipaci žen, šlo stále o více či méně poučené muže. Výraznými postavami v tomto směru byli především Bohumil Markalous (vlastním jménem Jaromír John, 1882—1952), Karel Teige (1900—1951) a Bohuslav Brouk (1912—1978). Markalous ve svém systému architektonické estetiky udržoval představu nedotknutelného mužského génia, avšak píše, že z „dionýských, erotických (…) opojení nevyrostla ještě žádná architektura.“ V časopise Bytová kultura, který vedl, přetiskoval Loosovy články a propagoval jeho vidění světa. Ačkoli Markalous v Loosově duchu ve dvacátých letech odsoudil národní dekorativismus prosazovaný Uměleckoprůmyslovou školou, přiznal ornamentu funkci politického symbolu, který představoval vztah nadvlády a podřízení. Karel Teige stejně jako Markalous útočil na ornament: „janákovsko-kyselovské interiéry (v národním stylu) musí nutně znervózňovati a zneklidňovati moderního člověka a je těžko myslitelno, že takovýto příbytek by mohl být opravdu útulný a intimní“.

Oproti loosovské tradici však Karel Teige při formování levicového názoru pro soudobou architekturu odmítal patriarchální představu ženy jako udržovatelky domácnosti. Podmínkou pro něj byla společenská změna, která měla nastat převzetím vlády proletariátem. Teige jako levicový liberál odmítal koncept individualistické rodiny a prosazoval, stejně jako řada dalších avantgardistů, volnou lásku. Sexualitu jako klíčový aspekt lidského života a také bydlení velmi otevřeně vyzdvihoval Bohuslav Brouk poučený nejsoučasnější psychoanalýzou. K ženské emancipaci například psal: „Žena musí být od mužů jedinců zcela neodvislá. Proto nestačí jí vlastní budoár, musí mít vlastní byt. Jedině možnost střídání partnerů dovolí jí dokonalý eroticko-sexuální život.“ Liberální přístup k sexu samozřejmě podle Brouka vylučoval „ubohý a mrzácký“ institut monogamního manželství: „Všechny velkolepé vymoženosti kultivovaného milostného života nejsou nám mnoho platné, jestliže lidé povětšině omezují svůj pohlavní život na směšně krátké chvíle, za nichž se spíše tělesně i duševně jen unavují a deptají, místo aby se rozradostňovali a osvěžovali.“ Rozkoš, zábava a smyslnost byly Broukovými imperativy volné lásky a tomu mělo odpovídat nejen uspořádání společnosti, ale také estetika bydlení.

Vernisáž se koná 4. srpna 2016 od 19 hod. v Galerii Jaroslava Fragnera, Betlémské náměstí 5a, Praha 1 (následuje koncert: Vagyny dy Praga a kníže pornofolku Záviš); výstava bude otevřena do 29. září 2016. Více na stránkách GJF.

Kurátorský tým: Ladislav Zikmund Lender, Dan Merta, Filip Šenk. Architektonické řešení: Bronislav Stratil.

Prostory touhy (výstava, 2016)

Prostory touhy (pozvánka)

 

Prostory touhy - panel Brouk 02

Panel „Možnosti střídání partnerů“ (výstava Prostory touhy, GJF)

Prostory touhy - panel Brouk 01

Panel se zmínkou o Bohuslavu Broukovi (výstava Prostory touhy, GJF)

Publikace Krása bude křečovitá

Kniha Krása bude křečovitá: Surrealismus v Československu 1933–1939 přináší nové zpracování vývoje československého surrealismu v jeho formativním období. Na více než šesti stech fotografiích postihuje surrealismus jako komplexní umělecký fenomén, jenž zasáhl nejen do výtvarného umění, ale i do fotografie, literatury, filmu a scénografie. Koncepce knihy sleduje osudy Skupiny surrealistů v ČSR, tvorbu a názorový vývoj jejích členů, iniciátora vzniku skupiny Vítězslava Nezvala, Jindřicha Štyrského, Toyen, Karla Teiga, Bohuslava Brouka a dalších. Poprvé se komplexně zabývá i autory, jako byli František Hudeček, František Gross, Ladislav Zívr, Miroslav Hák, Bohdan Lacina, Václav Zykmund, František Janoušek, Jiří Kolář, Alois Wachsman, jejichž práce surrealismus ovlivnil, avšak nestali se členy skupiny. Nepomíjí ani slovenské nadrealisty, básníka Rudolfa Fabryho či malíře Imro Weinera-Kráľe a Františka Malého. Kniha se tak stává základním pramenem pro porozumění surrealismu jako zásadnímu uměleckému směru, a to nejen v českém, ale i mezinárodním kontextu.

Autory publikace, která vychází jako doprovodný počin ke stejnojmenné výstavě v Hluboké na Vltavou (15. 5. až 2. 10. 2016), jsou Lenka Bydžovská, Antonín Dufek a Karel Srp. Vydaly Alšova jihočeská galerie a nakladatelství Arbor vitae, rozsah 600 str.

Krása bude křečovitá (2016), obálka

Krása bude křečovitá (2016), obálka

Kopáč, Král a Brouk

[…] Petr Král pěstuje silně individualistický, konfrontační typ kritiky, potažmo esejistiky. Podobně jako ve třicátých letech třeba Bohuslav Brouk, který svou kariéru zahájil příznačně — polemikou. Ačkoli Král Brouka „nemusí“, mají společné i jádro pudla: maximální nárok na autorskou svobodu, nezadatelné právo na vyjadřování po svém a k čemukoli. To se v Králově případě projevuje jak obdivuhodným žánrovým rozptylem (kdy vedle sebe v knize stojí osobní dopis, čtyřřádková glosa, anketní odpovědi i otázky anebo rozhovory, včetně jednoho, kde je Král sám sobě tazatelem i zpovídaným — a na druhé straně rozsáhlé monografické studie analytického rázu), tak tematickou těkavostí (od filmu a divadla přes literaturu, zejména poezii, po výtvarné umění a hudbu). Král by však jistě slyšel radši o jiných příbuznostech než s Broukem — třeba s Karlem Teigem nebo Vratislavem Effenbergerem. Oba ho provázejí od šedesátých let po současnost jako svého druhu maják, ten druhý mu byl navíc mentorem, tím, kdo mu otevřel cesty k nejrůznějším surrealistickým kontinentům. […]

Z recenze Královy knihy Vlastizrady (Praha: Torst, 2015) Radima Kopáče Hájemství přísnosti (Host, 19. 4. 2016, r. XXXII, č. 4, s. 82 a 83).

Petr Král - Vlastizrady (2015)

Petr Král: Vlastizrady (2015), obálka