Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Archiv ukázka

Ukázka z eseje O svobodě a demokracii

Není nad svobodu a rovnost! Jistě alespoň pro toho, kdo si libuje ve sprostotě, nevkusu a jiných neukázněných projevech lidové přirozenosti. S demokracií, s rovnostářstvím je to podobné jako s nudismem. Proč bychom se měli stydět za nahotu? Která róba je vkusnější než krásné lidské tělo? Ale kdo má opravdu krásné tělo? Kdyby všichni lidé chodili nazí, nechtěl byste asi už nikdy vyjít na ulici, kde by v záplavě hnusně nebo alespoň komicky působících těl zanikla sebekrásnější těla. Přiznejme si, kdo má zadnici opravdu vhodnou pro veřejné vystoupení? Je jisté, že jen málokdo má tělo nepohoršující naše estetické a erotické smysly, a z toho důvodu je jistě nerozumné doporučovat, aby všichni lidé chodili nazí, aby se všichni lidé oddávali nudismu. A právě tak je nesmyslné hlásat ideu rovnoprávnosti, demokracie a svobody, poněvadž ještě méně lidí má ducha neurážejícího nejzákladnější pravidla logiky a vkusu. Většina lidí jsou blbečci, duševní kreténi, a v zbývající hrstce lidí zavládají pak ještě značné rozdíly v míře jejich kultivovanosti. Jaký je to pak nesmysl, usilovat o jejich zrovnoprávnění? Proč má mít stejné hlasovací právo imbecil, nestoudný politikář, negramota a politicky kultivovaný člověk? Kdyby mrzáctví ducha bylo neméně zjevné a nepřezíratelné jako neforemnost těla, byli by jistě demokraté pokládáni za nejztřeštěnější sektu na světě, za větší blázny a nemravy než nudisté. Demokracie je politický nudismus a je škoda, že uplyne ještě mnoho vody, než se to pozná a než se uzná, že posaditi v čelo vlády všeliké kancelářské generály, obchodníky galanterním zbožím nebo truhlářské tovaryše je mnohem nechutnější a osudnější než nechat promenovat po plážích nahé stokilové baby.

(Na palubě lodi Skaubryn, 1951)

Bohuslav Brouk. O svobodě a demokracii: Úvahy z cesty do Austrálie. [Londýn: vl. nákl., 1960] (pravděpodobně rozmnoženo cyklostylem; otištěno pod nepřesným názvem Svobodě a demokracii s uvedeným podtitulem v Analogonu, 2001, r. [12], č. 31–32, s. 49–52, přetištěno in Zde trapno existovat. Ed. Viktor A. Debnár. Brno: Host, 2008, s. 98-109).

TOPlist

Ukázka z knihy O pošetilosti života i smrti

Lidé poutaní k životu jsou vlastně poutáni ku svým bližním, a to – láskou. V touze po lásce pečuje člověk o svůj život, jelikož smrt znamená ztrátu veškeré lásky, ztrátu nadějí v získání lásky, jakož i ztrátu lásky již dosažené. […] Koneckonců docházíme takto k závěru, že lidé podstupují úmyslnou smrt vlastně ze „strachu před smrtí“. „Strach ze smrti“, nesnesitelnost pomyšlení na smrt, je ovšem projevem nepřekonatelné životní žízně, a tedy důkazem, že úmyslně umírající člověk se nepovznesl nad život, nýbrž že naopak úmyslně zemřel, dychtě po něm a nemoha se smířiti se svým osudem, jímž pozbyl možnosti životního úspěchu. Úmyslná smrt, stejně jako lpění na životě, je produktem neuhašené sentimentální žízně životní, následkem neschopnosti zříci se tužeb lásky neboli následkem neschopnosti překonat nesnesitelnost pomyšlení na smrt. Proto nemůžeme viděti ani v úmyslném skonu, ani v životní houževnatosti hrdinství, nýbrž jen sentimentalitu a zbabělost. […] Vzhledem k tomu, že jak úmyslná smrt, tak lpění na životě je projevem pošetilým a zbabělým, je možno předpokládati, že rozumnou a hrdinnou je toliko naprostá lhostejnost k životu i smrti. Lhostejnost k životu je vskutku také rozumnou a hrdinnou, neboť jí lze dosíci jedině překonáním pošetilého smyslu života, zřeknutím se lásky, odvahou mrtvě žíti.

Bohuslav Brouk. O pošetilosti života i smrti. Ed. Viktor A. Debnár. Praha: Volvox Globator, 2009, zadní obálka (první vydání jako O smrti, lásce a žárlivosti: Pendant k sociologickým studiím o tak zvané sebevraždě. Obálka a typografická úprava Karel Teige. Praha: Alois Srdce, 1936).

TOPlist

Křest Zde trapno existovat

V sobotu 19. ledna 2008 od 18 hod. se v kavárně Krásný ztráty (Náprstkova 10, Praha 1) uskutečnilo setkání (čtení, promítání, jazzová a swingová hudba) při příležitost vydání knihy Zde trapno existovat, jejímž autorem je enfant terrible čs. avantgardy a bohémy třicátých a čtyřicátých let Bohuslav Brouk.

Publikace zahrnuje tvorbu vzniklou v období 1948–1978, kteréžto roky strávil Brouk v zahraničním exilu, do něhož byl nucen se uchýlit po únorových událostech v r. 1948. Jedná se o texty ve své většině veřejnosti doposud neznámá, která, jak uvádí literární historik Vladimír Papoušek, mimo jiné „při vší své torzovitosti a rozpornosti […] zůstávají dokladem jednoho z nejautentičtějších příběhů lidské samoty a prázdnoty dvacátého století“.

Bohuslav Brouk, O svobodě a demokracii, 1951

„Není nad svobodu a rovnost! Jistě alespoň pro toho, kdo si libuje ve sprostotě, nevkusu a jiných neukázněných projevech lidové přirozenosti. S demokracií, s rovnostářstvím je to podobné jako s nudismem. Proč bychom se měli stydět za nahotu? Která róba je vkusnější než krásné lidské tělo? Ale kdo má opravdu krásné tělo? Kdyby všichni lidé chodili nazí, nechtěl byste asi už nikdy vyjít na ulici, kde by v záplavě hnusně nebo alespoň komicky působících těl zanikla sebekrásnější těla. Přiznejme si, kdo má zadnici opravdu vhodnou pro veřejné vystoupení? Je jisté, že jen málokdo má tělo nepohoršující naše estetické a erotické smysly, a z toho důvodu je jistě nerozumné doporučovat, aby všichni lidé chodili nazí, aby se všichni lidé oddávali nudismu. A právě tak je nesmyslné hlásat ideu rovnoprávnosti, demokracie a svobody, poněvadž ještě méně lidí má ducha neurážejícího nejzákladnější pravidla logiky a vkusu. Většina lidí jsou blbečci, duševní kreténi, a v zbývající hrstce lidí zavládají pak ještě značné rozdíly v míře jejich kultivovanosti. Jaký je to pak nesmysl, usilovat o jejich zrovnoprávnění? Proč má mít stejné hlasovací právo imbecil, nestoudný politikář, negramota a politicky kultivovaný člověk? Kdyby mrzáctví ducha bylo neméně zjevné a nepřezíratelné jako neforemnost těla, byli by jistě demokraté pokládáni za nejztřeštěnější sektu na světě, za větší blázny a nemravy než nudisté. Demokracie je politický nudismus a je škoda, že uplyne ještě mnoho vody, než se to pozná a než se uzná, že posaditi v čelo vlády všeliké kancelářské generály, obchodníky galanterním zbožím nebo truhlářské tovaryše je mnohem nechutnější a osudnější než nechat promenovat po plážích nahé stokilové baby.“

Uvedl editor Viktor A. Debnár. Hudba Pepíček Čečil, ukázky četli Petr Halíček a Radek Rubáš, večerem provázel Ladislav Čumba.

Pozvánka na křest kiny Zde trapno existovat (2008)

Pozvánka na křest knihy Zde trapno existovat (2008)

Záznam čtení (autor Vít Krobot) je k dispozici zde.

TOPlist