Bohuslav Brouk
Zde trapno existovatArchiv Leden, 2012
Zemřel Viliam Malík, fotograf obchodního domu Bohuslav Brouk
V pátek 20. ledna 2012 zemřel ve slovenských Trenčianských Teplicích v nedožitých stech letech legendární fotograf Viliam Malík, zakladatel slovenské žurnalistické a reportážní fotografie.
Viliam Malík se narodil 21. listopadu 1912 v Bratislavě, kde začal v roce 1936 fotografovat v rámci amatérskeho fotoklubu YMCA. Jeho zaměření bylo velmi všestranné, díky čemu se zachovalo mnoho záběrů architektonicky i společensky měnícího se Slovenska. V roce 1936 začal pracovat pro Československou tiskovou kancelář (ČTK), později pro Slovenskou tiskovou kancelář (STK). V roce 1938 kurátoroval s Milošem Dohnánym (1904-1944), dalším z významných představitelů slovenské fotografické moderny, reprezentativní výstavu Slovensko ve fotografii.
Viliam Malík byl posledním žijícím představitelem slovenské meziválečné fotografické moderny, v roce 2007 získal za své celoživotní dílo ocenění Osobnost slovenské fotografie, které uděluje Středoevropský dům fotografie.
Odkazy
1) Rozhovor Hany Beranové s V. Malíkem (Slovenský rozhlas, vysíláno 26. ledna 2012).
2) Více o V. Malíkovi v publikaci Aurela Hrabušického Viliam Malík (Bratislava: Fotofo, 2001) a v tomto doprovodném textu k výstavě Viliam Malík 1912-2012 (Slovenská národná galéria, 19. 4.-14. 7. 2013); více o obchodních domech Brouk a Babka zde.
Viliam Malík stojí před svou fotografií obchodního domu Bohuslav Brouk v Bratislavě (viz níže), výstava Nové Slovensko (foto Peter Procházka, léto 2011)
Otevření obchodního domu Bohuslav Brouk v Bratislavě (1. září 1936, foto Viliam Malík)
Otevření obchodního domu Bohuslav Brouk v Bratislavě (1. září 1936, foto Viliam Malík)
Bohuslav Brouk a Josef Hora
V Praze dne 25. června 1945.
Vážená paní a slečno1,
dovolte mi, abych Vám vyjádřil svou nejhlubší soustrast nad skonem Vašeho manžela a otce, básníka Josefa Hory2, jehož přátelství uchovám vždy ve vděčné vzpomínce. Současně dovoluji si Vám tlumočiti i upřímnou soustrast své ženy3.
S pozdravem
Vám oddaný
Bohuslav Brouk
Dr Bohuslav Brouk, VII-1178
Poznámky (autora webu)
1 Manželka Zdena Horová (1893–1969) a dcera Zdena Horová (1921–?).
2 Josef Hora zemřel 21. června 1945.
3 Miroslava „Áťa“ Bulovová (1917–1994), sestra manželky básníka Konstantina Biebla.
Básník, překladatel a literární kritik Josef Hora (1891-1945, nedatováno)
Kondolence Bohuslava Brouka pozůstalým po Josefovi Horovi, 25. června 1945
Bohuslav Brouk: Nohy
Báseň plná radosti, životního optimismu
a vlastenectví, věnovaná památce básníka
Christiana Morgensterna (1871–1914)
Zda na ty nohy vzpomínáte?
Jak blaze bylo mezi nima!
Teď u krbu se ohříváte
v Londýně mlžném, když je zima.
Nad krásou květu podumáte,
i když jste cynik, neznaboh.
Leč kol své šíje radši máte
věnec spletený z dívčích noh.
Nohy rozpjaté do rovnosti
jsou vám vždy svůdnou vidinou.
Smrt zapáchá vám beznožností,
smrt zapáchá vám rybinou.
Na nohou kráčí lidská sláva,
na nohou krásných žen.
V sloupoví noh se lépe spává
a čeká soudný den.
Zda na hlavy si vzpomínáte,
co nad nohama trůnily?
Nevšim jste si ni jedinkráte,
že oči se v nich zrosily?
Hlava jako hlava, díte suše.
Nohy vás více vábily.
Kde není ducha, tam as sídlí duše,
duše vás však jen nudily.
Ó nohy, touho mého žití!
i ve stáří si říkáte.
Zřek’ jste se srdcí souzvuku i pití,
však noh se nikdy nevzdáte.
Vynález kola nohy nezahanbil,
soukolí neutváří slastný důl.
Dík nohám pevné vědomí jste nabyl,
kde vlast je má, kde domov můj?
(Čtenář se vybízí povstat)
Báseň Nohy byla vydána Broukovým vlastním nákladem v Londýně roku 1969 jako novoroční blahopřání do roku 1970; otištěna byla v Literárních novinách, 12. prosince 2005, r. XVI, č. 50, s. 11 a v autorově svazku exilových textů Zde trapno existovat (ed. Viktor A. Debnár, Brno: Host, 2008, s. 144-145).
B. Brouk: Zde trapno existovat (2008, obálka s použitím fotografie Miloše Klemsy Dora Freiburgová)
Libuše Heczková a Alžběta Plívová: Svázaná sexualita
[…] Teige vtiskl svoji představu o způsobu osvobozování světa a těla například i do textu Nejmenší byt, který řešil urbanistický problém stavbou kolektivních domů, v nichž by byly veškeré povinnosti spojené s domácností či manželstvím buď přeneseny, nebo zrušeny. Teigeho vize respektovala požadavek demokratizace společnosti, v níž jsou popřeny rozdíly mezi vrstvami, ale i národy a pohlavími. Za jednu z hlavních překážek vzniku rovného prostředí označoval právě svázanou sexualitu. Tento pohled získal v českém prostředí vědeckou základnu v díle Bohuslava Brouka, konkrétně v jeho eseji O funkcích práce a osobitosti (1938), kde obhajoval volnou sexualitu jako jedinou možnou cestu pro dosažení společenské svobody: „Monogamie, nevyhnutelný požadavek dnešní společnosti, je z hlediska sexuologického a psychologického jednou z největších útrap, jíž jen málokterý člověk uniká (…) Nestálost v lásce (…) není jevem sociálně-ekonomicky zaviněným, nýbrž jevem podmíněným lidskou přirozeností (…) Proto, má-li nová, spravedlivě uspořádaná společnost umožnit lidem eroticky co nejdokonalejší sexuální život (…) bylo by záhodno, aby umožnila naprosto volnou, svobodnou lásku, tj., aby nezatěžovala sexuální styk žádnými závazky.“* Ze sexuální nestálosti se tak do jisté míry stává i nová antropologická konstanta avantgardy. […]
Úryvek ze studie Libuše Heczkové a Alžběty Plívové Tělo, tělesnost, antropologické konstanty (in VOJVODÍK, Josef – WIENDL, Jan /eds./. Heslář české avantgardy: Estetické koncepty a proměny uměleckých postupů v letech 1908–1958. Praha: Filozofická fakulta UK a Togga, 2011, s. 373–374).
* BROUK, Bohuslav: O funkcích práce a osobitosti. Volvox Globator, Praha 2009, s. 61.
Heslář české avantgardy: Estetické koncepty a proměny uměleckých postupů v letech 1908-1958 (2011, obálka)
Bohuslav Brouk 