Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

Archiv Říjen, 2014

Martina Pachmanová o Broukovi

[…] Mnozí pováleční teoretikové těžili z levicových názorů české avantgardy dvacátých a třicátých let, což se projevilo v pokračujících diskusích jak o typizaci a standardizaci designu (stejně jako architektury), tak o pro­blémech spjatých s jeho sociálními funkcemi. Důležitým svorníkem obou období bylo téma životního slohu […]. Pochopit komplexnost životního slohu […] předpokládalo překročit běžné pojetí slohu jakožto formální či estetické kategorie, která dokládá historický vývoj umění, a přijmout naopak im­pulzy, výzvy a metody z jiných oblastí vědy: sociologie, ekonomie, biologie, psychologie či fyziky.

Právě akcent na teorii životního slohu jakožto moderní vědy je při­tom tím, co se výrazně otisklo také do poválečné teorie designu a užitého umění. Výtvarná kultura se totiž začala plně integrovat do procesu zkvalit­ňování života, vycházejícího ze syntézy materiálních a duchovních potřeb člověka, a vědecké metody její teorii legitimizovaly jako vhodný nástroj kritiky stávajícího společenského uspořádání, stejně tak jako prostředek plánování dalšího vývoje lidstva. Ideální budoucností byl samozřejmě život v socialistické společnosti.

Z tohoto pohledu jsou příznačné poválečné práce věnované život­nímu slohu z pera Bohuslava Brouka, které se dosud nedočkaly zásad­nějšího zhodnocení. Vedle nedávno publikované knihy Broukových statí z první poloviny čtyřicátých let Životní sloh1 to je kniha Racionalisace spotřeby,2 a zvláště pak čtyřsetstránková sociologicko-psychologická studie Lidé a věci.3 V posledně zmiňované publikaci, již lze chápat jako kvazimanifest krajní racionalizace lidského života, Brouk originálním, byť značně diskutabilním způsobem rozvinul základy chrematologie neboli nauky o věcech. Ačkoli kniha dokládá autorovo v mnoha ohledech dogmatické myšlení, které ústí až do totalizujících požadavků radikální typizace vý­robků a uniformizace lidského chování, jeho kritika nadprodukce a života v přebytku je pozoruhodným příspěvkem do diskusí na téma udržitelného rozvoje a výrobní i spotřebitelské odpovědnosti. „Jak zřejmo,“ píše Brouk, „boj proti krámům, který sám o sobě jest velmi důležitý, významný, a boj o nápravu našeho věcného hospodářství vůbec je jen jednou ze složek boje o nový životní sloh lidí nového světa.“4

Ve svém boji proti „kramářství“, čili výrobě a spotřebě neužiteč­ných, zbytečných a často měšťáckých předmětů, a proti hypertrofované touze moderního člověka po novotách navíc Brouk prokázal jistou míru vizionářství. Nejenže předznamenal témata spjatá s kritikou nekontrolovaného konzumu a plýtvání, která se na západ od našich hranic ote­vřela v šedesátých letech minulého století; zároveň také předjal některé technologické vymoženosti, které v oblasti výroby užitkových předmě­tů v tomto období přinesly revoluci, včetně využívání nových materiálů a „úsporných hmot“.

Na prahu nové, poválečné éry se do rozprav o užitkových před­mětech kromě tématu životního slohu dostaly jak otázky kolektivní odpovědnosti, tak kolektivizace a centralizace (estetiky, vkusu, výroby, techniky i vědění).5 Ty se staly aktuální nejen v důsledku válkou rozvrá­ceného hospodářství, které trpělo nízkou kvalitou vyráběných předmětů,6 ale rovněž v souvislosti s reorganizací veřejné správy po druhé světové válce a posléze po tzv. vítězném únoru. Ostatně i v Broukově citované knize, publikované ještě před převratem, se objevuje návrh zřízení ústavů pro posuzování kvality výrobků, které by bránily nadprodukci zbytečností, kontrolovaly dodržování zásad obecného, nikoli tedy individuálního a indi­vidualizovaného vkusu a přispívaly k etablování rozumného a šťastného života. […]

Úryvek ze studie historičky umění Martiny Pachmanové Lidé, věci, paradoxy (1946–1970) in Věci a slova: Umělecký průmysl, užité umění a design v české teorii a kritice 1870-1970 (eds. Lada Hubatová Vacková, Martina Pachmanová a Pavla Pečinková. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2014, s. 360–361; publikace rovněž obsahuje část 9. kapitoly z Broukovy publikace Lidé a věci a autorův medailon).

Poznámky

1 Bohuslav Brouk, Životní sloh, Brno 2010.

2 Bohuslav Brouk, Racionalisace spotřeby: Základní problémy projektování, Praha 1946.

3 Bohuslav Brouk, Lidé a věci, Praha 1947. Kniha vznikala během let 1943–1944, kdy Brouk spolu­pracoval se svými přáteli Karlem Honzíkem a Ladislavem Žákem na konceptu životního slohu. Za doporučení tohoto titulu děkuji Michaele Jehlíkové Janečkové, která se tématu životního slohu věnovala v seminární práci v doktorském programu na VŠUP v Praze. Výňatek z rozsáhlé Broukovy práce je zařazen do této antologie; viz s. 393–400.

4 Tamtéž, s. 373.

5 Těmito myšlenkami se někteří čeští teoretikové zabývali již před únorovým převratem. Své vize, vycházející z předpokladu zvláštní úlohy československé kultury v budoucnosti a z víry v beztřídní společnost, formuloval například Jindřich Chalupecký v knize Veliká příležitost. Poznámky k reorganisaci českého výtvarnictví, Praha 1946.

6 Ke kritice hospodářské produkce viz např. Karel Herain, „Výtvarník ve výrobě a obchodě„, in Věci a lidé 1948. Výtvarník ve výrobě, katalog výstavy, Praha 1948, nestránkováno; v této antologii s. 408.

Věci a slova (VŠUP, 2014), obálka

Věci a slova (2014), obálka

Reklamy

Karel Veselý o Broukovi

[…] Tippnerová na jednom místě knihy připomíná rozhořčení Bohuslava Brouka nad podobou oslav máchovského jubilea v roce 1936. Vytočilo ho, že pro Čechy přestal být Mácha geniálním básníkem a stal se jen národním básníkem. „Romantický kult géniů byl u nás nahrazen osvícenským kultem národních buditelů, kteří mají býti spíše vzorem ideálních občanů než ideálními typy vědců a umělců.“ Kdyby se něco podobného mělo stát českým surrealistům, bylo by to velmi na pováženou.

Naštěstí pořád existuje časopis Analogon a pomalu se také splácí vydavatelské dluhy, které máme k významným postavám skupiny – vloni vyšel třetí svazek díla Vratislava Effenbergera nazvaný Republiku a varlata a aktuálně na pultech knihkupectví najdete Broukovy sebrané publicistické práce Na obranu individualismu. Kéž by i vydání knihy Permanentní avantgarda? Surrealismus v Praze přispělo k tomu, aby odkaz těch, kteří se (slovy Effenbergerovými) „dostali za hranice umění, za ony hranice, za nimiž řvou příliš skutečné klaksony nebezpečí“, zůstal i nadále aktuální.

Úryvek z recenze Karla Veselého publikace Anji Tippnerové Permanentní avantgarda?: Surrealismus v Praze (Právo, 16. 10. 2014, příl. Salon, s. 5).

 

Anja Tippner

Anja Tippner (foto: Egbert Baars), 2006

A.Tippner - Permanentní avantgarda (Academia 2014)

A. Tippner: Permanentní avantgarda? (Academia, 2014)

Křest Broukovy knihy Na obranu individualismu

Uvedení knihy Bohuslava Brouka Na obranu individualismu se uskutenčí v pondělí 20. října 2014 od 17 hod. v Literární kavárně knihkupectví Academia (Václavské náměstí 34, Praha 1); o publikaci promluví literární historik Jiří Brabec, editor Viktor A. Debnár a autoři doprovodných studií Bruno Solařík a Milan Drápala.
Pozvánka na uvedení knihy B. Brouka Na obranu individualismu (20. října 2014)

Pozvánka na uvedení knihy B. Brouka Na obranu individualismu (20. října 2014)