Biologickým účelem pohlavního styku muže se ženou je oplození. Oplození se dociluje souloží, kdy třením ztopořeného pyje v ženině vagíně se vyvolá ejakulace spermatu obsahujícího spermatozoidy, z nichž jediný splývá v příznivém případě s dozralým ovem opustivším vaječník. Jelikož toto oplození je vnitřní, je imissio penis pudově vštípeným postulátem veškerého sexuálního vzrušení.
Vložení penisu do vagíny může se ovšem díti různým způsobem. Za přirozený je nutno bráti ten, který je nejpohodlnější. Jak ukazují jeskynní kresby z Combarelles, provozovali naši pravěcí předci coitus a posteriori. Svědčí pro to i způsob kohabitace opic, přičemž samička je opřena všemi čtyřmi končetinami o zemi, zatím co sameček se vzpírá rukama o její boky. Jestliže jsme zamítali analogisování společenského života nám nejbližších živočichů s naším, můžeme se ve věci tělesných zvyků dovolávati příkladů z říše živočišné, neboť se tu jedná o jevy podmíněné anatomicky a ne psychicky nebo sociálně. Moll sice anatomickou stavbou lidských pohlavních orgánů dokazuje, že styk zepředu, a anteriori, kdy tělo leží na těle, je nejpříhodnější, avšak toto anatomické uzpůsobení může býti teprve pozdějším přizpůsobením. Pokud se můžeme poučiti na dosud žijících australských primitivech, nesouloží tito sice zezadu, ale způsob soulože Evropanů je jim stejně cizí. Domorodí Austrálci jsou při koitu skrčeni v dřepu a jejich partnerka je v kleče nebo v leže objímá svými stehny. Tak je ženě umožněna volnost pohybu a tím také větší participace na rozkoši ze soulože. Soulož, kdy muž leží na ženě, je nejspíše následkem omezení sexuálního styku na lůžko a požadavkem pohodlí mužova. Přesto je coitus a tergo (positio aversa) dodnes příhodným a často užívaným způsobem soulože. Za určitých okolností stává se nejpříhodnější formou jako jindy opět koitus bočný nebo soulož v sedě a v jízdecké posici, při níž žena usedá vaginou na mužův úd. Důvodem k těmto formám soulože nebývá totiž jenom rozkošnická touha po změně a zvláštnostech, nýbrž speciální tělesné poměry partnerů.
Smyslný duch lidský vymyslel však přemnohé způsoby soulože jedině za rozkošnickými účely. Řečtina má okolo sedmdesáti pojmenování pro různé posice a indická erotika, jejíž biblí je Kamasutra, zná jich přes 250. Měnivá postavení za soulože jsou dodnes vyhledávaným námětem erotického umění a prakticky jsou prostředkem k zvýšení sexuálních vzruchů. K těmto formám, soulože, figurae Veneris, stvořeným z čistého požitkářství, přidružily se později nové formy soulože, jež si vynutily ekonomické a morální poměry. Je to coitus interruptus (reservatus), při němž muž přerušuje soulož, aby nepřivodil oplození, a coitus vestibularis odehrávající se toliko ve vestibulum vaginae, jehož si vyžadují polopanny, které si přes veškeré sexuální manipulace chtějí uhájiti panenství. Příčinou tohoto chování je zákon trestající vyhnání plodu a ekonomická cena hymenu při vyhledávání manžela. Jinou formou chování při souloži je coitus prolongatus (coitus sine ejaculatione), užívaný buď z pověry, že ejakulace znamená úbytek životních sil, nebo v zájmu ženy, jíž chceme náležitě ukojit.
Lidská fantasie se však nezastavila toliko u různých posic a provedení koitu mezi dvěma partnery a hledala vzrušení v hromadném souložení několika lidí. Mezi tyto nové figurae Veneris náleží tak zv. řetězce (catena, symplegma), kdy skupina lidí navzájem se pohlavně ukájejících je všelijak spletena. Úplně zvláštním provedením soulože je způsob karezza popsaný poprvé r. 1896 Alicí Stockham. Zakládá se na tom, že errigovaný pyj je po imissio ponechán v klidu ve vagině, což může trvati celou hodinu, po jejíž čas se dvojice oddává duchovní meditaci.
Pohlavní pud neirituje však toliko pohlavní orgány a proto i projevy pohlavního života nejsou omezeny na vzájemný styk mužského a ženského pohlaví. Libido neobsazuje jenom genitálie, nýbrž tvoří četná erogenní pásma na lidském těle, vázaná převážně na sliznice. Obsazení sliznice úst a řitě je konečně dřívějšího původu než sexuální vznětlivost vlastního pohlaví. Podlé Freudovy theorie infantilní sexuality probíhá tato nejdříve orálním stadiem a přes fázi anální dochází teprve trvalého centra v probouzejícím se pohlaví. Přes zánik orální a anální fáze sexuality zůstávají ústa i anus libidinosně obsazeny a jejich dráždění zaujímá nadále důležitou roli při sexuálním ukájení. O erogennosti povrchu těla a hlavně úst svědčí líčení uváděné Malinowským: „Když spím s Daguberou, obejmu ji, obepnu ji celým svým tělem a třeme si navzájem nos o nos. Sajeme jeden druhému dolní ret, takže přicházíme ve vášnivé vzrušení; jeden druhému sajeme jazyk, koušeme se do nosu, koušeme se do brady, koušeme se do tváří a lechtáme se mazlivě v podpaždí a na slabinách.“
Není tedy pravidlem, aby erogennost určitého pásma byla ukojena stykem s erogenní oblastí stejného druhu, aby ústa sloužila toliko k líbání úst nebo genitálie k normálnímu koitu, ústa, jejichž polibky zahrnujeme celé tělo, neodvrací se ani od samotných partií sexuálních. Najmě ženám působí lízání a sání jejich genitálií obzvláštní rozkoše, neboť se tu při něm může náležitě rozdrážditi clitoris. Mimo dráždivou funkci tohoto styku zvaného cunnilinctus (cunnilingus) lze spatřovati jeho poslání v přípravě vaginy pro imissio penis, vzbuzením hojného vyměšování slizu. Protějškem cunnilinctu je fellatio (irrumatio) neboli penilinctus, při němž je brán do úst mužský úd. Jestliže se užívá cunnilinctu a penilinctu jen jako úvodní činnosti, jde o akt neúplný, (a. aut p. incompletus) dochází-li se jimi k orgasmu, o akty dovršené (a. aut. p. incompletus). Současné prováděníi cunnilinctu a penilinctu mezi mužem a ženou je známou posicí z Venušiných figur symbolisovanou číslem 69. Označení toto, francouzsky čteme soisante neuf, povstalo zpodobněním lidské hlavy s bříškem číslic. Jelikož jeden partner má hlavu dole a druhý nahoře, stává se jeden šestkou a druhý devítkou. Obecně je styk úst s pohlavím zván děláním minetu, francouzsky faire minette.
Stýkají-li se ústa s třetí erogenní oblastí, řití, nastává tak zv. anilinctus. Za heterosexuální situace jako i při homosexuálním poměru mezi muži, může anus přijíti rovněž ve styk s mužským pohlavím, kterýžto způsob soulože se nazývá coitus per anum. Vzrušení anální a genitální lze pak připraviti také pomocí rukou (manuelisatio) nebo třením o tělo druhého. Dráždí-li své genitálie partneři navzájem ručně, běží o mutuelní masturbaci, v případě druhém o frotteurství. Tohoto posledního způsobu sexuálního ukájení je možno výhodně použíti v případě nouze, neboť není alespoň v dnešním živote vázán na partnera. V přeplněných tramwayích a autobusech, jakož i při různých návalech lidí, nacházejí mužové možnost tříti se o ženy na ně se tlačící. V některých případech jde však o případy patologické, o partialismus. Přesto však frotteurství je užíváno i normálními individui, neboť příležitost je neodolatelným pokušitelem. Masturbace1 je pak ještě častějším nouzovým ukájením, neboť vůbec nevyžaduje přítomnosti partnera. Každý člověk může vlastní rukou manipulovati svým pohlavím a je-li zvláště ohebný, může se drážditi i vlastními ústy a prováděti samostatně penilinctus nebo případně cunnilinctus.
Úryvek z Broukovy Psychoanalytické sexuologie (Praha: [Alois Srdce], 1933), která je v naskenované podobě k dispozici zde.
1 Masturbaci (onanii, ipsaci) se Brouk věnuje ve svém proslulém eseji Onanie jakožto světový názor (Erotická revue, říjen 1930–květen 1931, r. 1, č. [1], s. 79–84; reprint Praha: Torst, 2001) a především potom v publikaci Autosexualismus a psycherotismus. Svazek I. Autosexualismus. Praha: Edice surrealismu, 1935 (k dispozici v naskenované podobě ke stažení zde).
Bohuslav Brouk: Psychoanalytická sexuologie (1933), obálka Jindřich Štyrský
Bohuslav Brouk 
Napsat komentář